SW: Epizoda 12

Navazuje na předešlé SW: Epizoda 10 a SW: Epizoda 11 (taky na Písmákovi) Kdysi dávno, v jedné předaleké galaxii...

                         Epizoda 12: Nová beznaděj

 

 

            Lukáš se probral z hlubokého spánku.

,, KOLIK JSI MI TOHO VYCHSTAL, DĚDKU NENAŽRANÁ?‘‘ byl slyšet Hašův vyšinutý hlas.

,,HRÚÚÚÚÚÚÚ-KUKURUKUKÚÚÚ‘‘ řval Žvejkačka nepříčetně.

Lukáš zaplašil všechny mokré sny, v mžiku se obul a spěchal k místu, odkuď vycházely rozrušené hlasy. Když konečně dorazil do skladištního prostoru Malého Gogola, naskytl se mu věru nečekaný pohled. Haš s krví podlitýma očima škrtil postaršího muže, který jen bezmocně rozhazoval rukama a očima prosil Lukáše o pomoc. Všude leželi poházené PRÁZDNÉ lahve všelijakého alkoholu – tu rum, tamhle fernet, jinde zas vodka..a mezi tím vším pobíhal a zoufale přežvykoval  Žvejkačka a nešťastně třepal každou lahví, ve snaze zjistit zda se nějaký obsah přece jen nezachoval. Marně.

,, Pusť ho, Haši‘‘ rozkázal Lukáš.

,, Zamítá se!‘‘ zasupěl Haš a ještě zesílil stisk kolem starcova krku.

,, Eště...nevypitá...želená...v krabici..dvačetošm!‘‘ zasípal muž.

V tom okamžiku ho Haš pustil a několika dlouhými, ladnými, skoky se přesunul k jedné z krabic ve skladišti. Sáhl do ní – a vytáhl neotevřenou láhev.

,, Můj milášek..‘‘ zavrněl pašerák-alkoholik, mazlíce se s lahví zelené.

,, Kdo jsi?‘‘ zeptal se Lukáš muže.

,, Mé jméno jest Oplí-Wám Mikroby. Šledoval jšem tě, Lukáši, hned jak jši došáhl na švé pouti Moš Heišly. Poté, čo bylo jišté, že naštoupíš na tuto loď, pomočí Šíly jšem vniknul šem a mnooo....žabydlel še tu, máte to tu hežký chlapče, žlaťounká. Budu tě doprovážet, ju? Nejen, že jšem býval blížkým pšítelem tvého otce, dávným nepšítelem Impéria, bližoulinkým pšítelem tvé matky a zapšíšáhlým nepšítelem abštinenče, nebo jak še tomu teď žíká, ale žnám také umění Yetiů a pomůžu ti štát še jím také. Podjďme še na to napít.‘‘ šlintal, pardon-slintal, opět Mikroby.

,, To je ale vůl.‘‘ vzpamatoval se Haš a napil se z lahve.

 

O několik hodin později se Malý Gogol vynořil z hyperproštoru(omluvám se, snad to přejde). Všichni ucítili prudký náraz. A znovu. A zas. Všude kolem se to jen hemžilo meteority.

,, Kde je ten zhašovanej Dantůjn?‘‘ zavrčel Haš.

,, Tady ne.‘‘ opáčil Žvejkačka.

Haš se v šoku zarazil:,, TY UMÍŠ MLUVIT???‘‘

,,Ne. Proč?‘‘

,, Aha. Škoda. Mohla bejt víc sranda‘‘ povzdechl si Haš.

Všichni ucítili další náraz. Tentokrát to však bylo jiné, daleko silnější...A loď se začala samovolně pohybovat! Zatímco Haš nepříčetně mlátil do panelů a chrlil jednu nadávku za druhou na účet ruského výrobce vesmírných lodí, zbytek posádky oněměl úžasem a Žvejkačka si prdnul (opět). Před užaslými pasažéry se zjevila obrovská bitevní stanice, ve tvaru měsíce, ke které byli naši hrdinové jakoby přitahováni.

,, To je Hvěžda mrti.‘‘ temně prohlásil mistr Mikroby.

,, Jakže?‘‘ nevěřícně vydechl Lukáš.

,, Největší a neničivější žbraň, čo kdy kdo poštavil. Její papršek dokáže žničit čelou planetu. I š veškerým bumbáním. Podle mých informačí by na ní měl pobývat momentálně šám cíšaš a jeho pravá ručka Dark ZlejDr. A to šou moooč žlí chlapči šynku, však až náš teď budou mučit a trhat nám nožišky, šám uvidíš.‘‘ povzbudivě zamrkal Mikroby.

            Malý Gogol byl brzo naveden na přistávací plochu jednoho z hangárů Hvězdy mrti. Jeho pasažéři byli odzbrojeni a vyvedeni ven jednotku elitních stormhňupů. Tam již na ně čekal muž, dle charakteristicky ošklivé uniformy patrně vrchní velitel celé stanice.

,, Aaale koho pak to tu máme, že by generál Mikroby?‘‘ usmál se.

,, Tvé žlé oči tě neklamou Darwine oplžlý! Ihned mě doveď k číšaři!‘‘ dupnul si Mikroby.

,, Čumí na VyVolený,‘‘ suše konstatoval Darwin.

,, Hrůůůů!‘‘ Žvejkačka se chytil za hlavu.

,, Neboj nahrávám to.‘‘ chlácholil ho tiše Haš.

,, Do vězení s nimi!‘‘ nařídil Darwin.

            Po několika dlouhých minutách naše partička za doprovodu stormhňupů dorazila do vězeňských prostor. Následovalo menší dohadování na téma, ,,kam je šoupnem‘‘, poněvadž imperiální věznice jsou místa mezi dobrodruhy, povstalci, piráty, rytíři, princeznami a podobnou galaktickou pakáží velice oblíbná. Nakonec bylo rozhodnuto ,,strčit tu bandu komunistů za tou šáhlou feministkou‘‘. Všichni byli vehnáni do malé místnůstky, načež se za nimi zavřely dveře.

,, PANEBOŽE! ASPOŇ V TOM VĚZENÍ MI MŮŽOU DÁT TY CHLAPI POKOJ.‘‘ ozvalo se bědování z rohu místnosti.

,, Eh, promiňte?‘‘ opáčil Lukáš opatrně.

,, Ne, NEPROMINU. A nemluv se mnou tímhle tónem, svalovče. To bych taky dovedla žrát proteiny a pak mít bicepsy jak annanas. A rozmysli si, floutku, co řekneš- JÁ jsem princezna Lejna z Internánu, narozena na Dantůjnu. Než jste vy, omyly přírody, přitáhly, mohla jsem v klidu plánovat útěk. Ovšem teď je vše zmařeno, protože tu teď budete kecat, kecat a...‘‘

Haš koukal s otevřenou pusou. Mistr Mikroby se drbal na hlavě. Lukáš se rozhlížel po ostrém předmětu. Žvejkačka si hlasitě prdnul.

 

Pokračování příště.

---