Kaštan

keď ti bude ťažko, spomeň si na gaštan a hneď ti bude lepšie. ver tomu, aj mne pomohol... ;-) j.

Pojednání o kaštanu

Co vás napadne, když se řekne kaštan? Když píšu tyto řádky, mám právě jeden před sebou. Leží mi na stole. Obyčejný kaštan, jakých jsou v parcích tisíce. Kulatý, hnědý, zkrátka ten nejprůměrnější kaštan, jaký si jen dovedete představit. Možná si řeknete: „Nač je takový kaštan dobrý? Koho může zajímat tak nepotřebná věc, jako je kaštan?“ Drazí přátelé, je to ale skutečně tak? Pojďme se nyní podívat, jak kaštan ovlivnil a vlastně dodnes ovlivňuje životy nás všech.
První kaštan je vzpomenut v bibli, v knize Genezis, která začíná slovy, jež se bohužel ztratila, nebo přepsala při neodborném opisu ve víru dějin: „Tu pravil Bůh: „Budiž kaštan!“ a byl kaštan.“ Mnozí lidé projevili a po přečtení tohohle pojednání jistě také opětovně projeví někdy přímo fanatickou, i když nesmyslnou snahu popřít tento historický fakt a hlásat nejprve stvoření jakéhosi světla, ale opravdu zdravě uvažujíci člen moderní společnosti by se měl těmhle zbloudilcům pouze lítostivě zasmát. To, že Bůh stvořil nejprve kaštan, není náhoda. Poslední výzkumy amerických vědců totiž zjistily a s naprostou jistotou potvrdily, že všechna hmota ve vesmíru vznikla ve skutečnosti Velkým Třeskem z kaštanu.
Druhý významný kaštan v lidské historii stál při zrodu dvou vynálezů, kterých hodnotu přínosu pro lidskou společnost nelze ani vyčíslit, ačkoliv neznáme jménem jejich vynálezce, ani čas jejich objevů. Co tedy myslíte, který předmět ve skutečnosti inspiroval člověka ke zkonstruování prvního kola? Kutálející se kaštan. Ano, právě onomu malému, bezvýznamnému kaštanu vděčíme za dnešní auta, všechny možné, i nemožné dopravní prostředky a různé technické vymoženosti. A dále, čímpak podle vás kreslil a psal na stěnu jeskyně své vzkazy manželce, básně, recepty, výhružné anonymní listy i umělecká díla už pračlověk? Kaštanem. Proto se koneckonců dochovaly jenom nemnohé chaotické čmáranice jakýchsi pochybných fušerů neznalých uměleckých pomůcek. Skutečná díla napsaná kaštanem setřel čas. Kaštan se pak na chvíli odmlčel, ne však nadlouho.
„Noli Tangere Kastanos Meos“, čili: „Nedotýkej se mých kaštanů“. Tak zní slavný Archimedův výrok, jímž filosof okřikl Římana, který mu šlápnul na kaštan. Antika byla vůbec období stvořené pro výkvet kaštanů. „Ustup mi z kaštanu“, odpovědel Diegenes na dotaz Alexandra Velikého, jestli něco nepotřebuje. Platón ve svém nedávno nalezeném a tudíž málo známém spise „De Kastanes“ („O Kaštanech“) přirovnává filosofi ke kaštanům, Pytagoras tvrdil, že nejmoudřejší je kaštan, a v jedné z dochovaných Zenonových aporií Achilles nedoběhne ani kaštan. Archimédes tvrdil: „Dejte mi pevný kaštan a já pohnu Zemí.“ nejen na počest toho, že při výpočtech používal kaštany. Věnec z kaštanových větviček byl v antice nejvyšší ocenění a dostávali ho jenom významní lidé, jako například vítězové na olympiádách, skvělí řečníci, vojevůdci, politici atd. Také v antickém Římě byl kaštan uctíván. „Ubi Kastanetas Ibi Ius“, česky: „Kde jsou Kaštany, tam jest i Právo.“, bylo heslo uznávané Římany. Římské impérium na kaštanech vykvetlo, stálo a nakonec, když v zimě došly zásoby, také padlo.
S pádem římského impéria však nastaly pro kaštany těžké časy. Byl to sice výhodný obchodní artikl na hedvábné cestě, také Kryštof Kolumbus donesl kaštan do severní Ameriky a oloupaný kaštan se díky své podobě používal k léčení všech poranění a chorob mozku, ale pořád to nebyl ten kaštan jako v antice. Pouze staří Germáni uctívali posvátnou sílu kaštanů. Obrat v historii nastal až po opětovném probuzení filosofie. Výrok filosofa a matematika René Descarta: „Corgito Ergo Sum Kastan.“ („Myslím, tedy jsem kaštan“), později upravený na mnohem propracovanější: „Corgito Ut Sum Kastan“ („Myslím, že jsem kaštan.“) dokazuje, že obliba kaštanu opět stoupá. Sir Isaac Newton zformuloval svůj gravitační zákon po tom, co mu spadl kaštan na hlavu. Francouští osvícenci vycházeli ve svých spisech z filosofie dokonalosti kaštanu. Z množství děl na toto téma vzpomeňme jenom ta nejznámější jako Lockův „Dopis o Kaštanu“, nebo Voltairova „Struktura Společenství Kaštanu“, nebo spis Jeana Jaquesa Russoea: „Kaštany“.
Tím ale bohužel končí další období obliby kaštanů. Je sice pravda, že se našlo ještě několik osvícených kaštanistů v pozdější histori, jako Thomas Alva Edison, který zkonstruoval žárovku při pohledu na dokonalost tvaru kaštanu, nebo Albert Einstein, jenž zformuloval svou „Všeobecnou i Speciální Teorii Relativního Kaštanu“ při posezení pod košatým kaštanem, ale kaštanismus vymírá. Americká vláda podnikla ještě poslední zoufalý krok k zachránění a modernizaci tohoto myšlenkového proudu realizací projektu Kašttanhhattan v poušti v Los Alamos, kde se v padesátých letech sešli významní světoví fyzici, aby zhotovili jaderný kaštan, ale kaštanismus jako pojem z našich slovníků bohužel nezadržitelně mizí.
Jaké je tedy status quo? Nejlépe to snad vystihuje moje letošní zkušenost se sbíráním kaštanů. Krátce po mém příchodu k pohostinství Pod Kaštany (kde se, jak napovídá název, nacházejí kaštany) jsem se díky mému rituálnímu sbírání posvátných kaštanů stal terčem posměchu výrostků zcela zbytečně vysedávajíchích při stolech před pohostinstvím a po mém výkřiku: „Vy ignoranti a barbaři.“, byli na mou osobu dokonce poštváni psi. Není myslím potřeba dalších slov na vysvětlenou.
Co dodat na závěr? Drazí přátelé, milujte kaštany, jako je miluje autor tohoto článku ne pro jejich slavnou historii, nýbrž pro jejich přirozenou krásu, jedinečnost, inspirativní sílu, schopnost pozvednout náladu a především pro jejich nádhernou zbytečnost.
j.

Ps: žádné strachy drazí moji Čechové, Švejk a Cimmrman byli také nadšení kaštanisté.

---