Půlnoc ve slunečnicovém poli

Víš přeci, že tě nemám rád.

Ale mohla by jsi mi říct, jestli mám dneska  přijet, protože jestli si večer zapnu bednu, tak se mi už nikam nebude chtít.

Tak si to rozmysli. A napiš.

Usmívám se a přemýšlím, ne vlastně nepřemýšlím, vím že si s tebou chci hrát, přece jako vždycky.

Takže nenapíšu.

Ale když se začne stmívat a já slyším jak proklínáš mě a svůj telefon, maličko začínám ustupovat ..

Ale nenapíšu.

Hej, co děláš celý den že nepíšeš. Zase jsi byla zalezená v peřinách jak krtek, co?

Už je načase ..

Nestíhala jsem srdíčko. Uklízela jsem a tak .. A jestli chceš tak dojeď.

Lhát v jedné SMS třikrát, to už není faleš, ale umění. Nebo snad falešné umění?

Z toho mi běhá mráz po zádech.

Jak jestli chceš. Mě je to jedno. Za chvilku to tady zavřu a jestli pak pojedu domů nebo k tobě .. vyjde v podstatě nastejno ..

Tak teď můžu napsat, že je mi to taky jedno. V duchu absolutní nerozhodnosti si tu vyměníme ještě deset zpráv a stejně nakonec dojedeš.

Takže bez náznaku podtextu se rozhodnu šetřit peníze i čas.

Tak dojeď. Stejně jsem dneska měla jenom jedno kafe. Zveš mě. Jenom abys věděl.

Jsi mrcha. Ty hajzl.

Projdu bytem s naprostou lehkostí. Na hodiny se nedívám. Mám přeci tebe.

Nestíhám. Přijedu až v deset tak ne, že půjdeš chrápat. Jo a mrkni se ven. Je úplněk.

Jsou věci které neovlivníš. Třeba sílu měsíce.

Netroubíš, nezvoníš. Prostě jsi.

A já tě nechám čekat podle nálady.

 Zamykám dveře a přiblble se usmívám. Je 10.24

Promiň, dělala jsem něco do práce a ztratila pojem o čase. Čekáš dlouho?

Ne, teď jsem dojel. Nejsem debil, abych se za tebou hnal.

Ale já asi debil jsem. Celých 24 minut jsem se sebezapřením pozorovala tvoje auto z dětského pokoje. Nevím, jestli si myslíš, že když nemám děti a když se tam nesvítí, tak že nemůžu stát u okna a sledovat jak čekáš. Jak čekáš na mě. Ale debil nejsi. To ne.

Co nic neříkáš? Já fakt nemohl dřív. Víš přeci, teď dělám sám. To je pak na hovno.

Hlavně mi teď zase nezačni vyprávět jak moc tě dusí tvoje práce.

Byly doby kdy jsem se tě snažila pochopit.

 Teď už na to fakt nemám sílu. Nebo už mi spíš došel humor. .

Zastav. Tady to asi nejde .. Zastav někde. Co nejdřív. Prosím.

Těkáš očima, to co jsem řekla znělo asi moc naléhavě, možná si myslíš že se mi chce čůrat, nebo spíš zvracet. Představuješ si jak ti zaneřádím tvoji Felis. Kdyby jsi ke mně cítil jenom z poloviny to co ke svému autu tak bych se fakt rozněžnila.

Prozatím se učím věřit ti, že máš city. Zastavuješ.

Stalo se něco? Je ti špatně? Otevři si okno. Neboj, už stojíme? Ikdyž tady to je pěkný humus.... rozhlížíš se kolem,

možná máš tendence popojet aspoň kousek dál, ale máš strach nastartovat. A to se mi líbí. Jsem zvrácená.

Kurva tady je břečka, no to jsem si pomohl teď to z těch kol budu dostávat .. vím, že by jsi to teď nejraději svedl na mě. Že by jsi ze sebe nejraděj smyl tu bezmyšlenkovitost s jakou jsi zastavil někde uprostřed .. samoty plné neidentifikovatelných stínů. Ale já jenom chtěla ať zastavíš. To že jsi vjel do první příkopy je tvůj problém. Směju se.

No jasně, zastav, zastav, já se bojím že se mi tu pobliješ .. tak jsem měla pravdu .. a když pak zastavím v nějakých sračkách, tak se tu křeníš .. najednou se zadíváš a ikdyž máš pořád v očích ty jiskřičky zloby na svou blbost tak se usmíváš ..Hej kdybych tě tu teď chytil pod krk, třikrát tě znásilnil tam a zpátky. Jsi bezradná kotě.

Tak ne .. nedívej se na mě tak, já to neměla promyšlený ....

To jsi opravdu tak pokrytecká? Přemýšlím jestli potřebuju přesvědčit tebe anebo sebe.

Co koukáš jak vystrašená myš? Je ti už aspoň líp?

Takže si opravdu myslíš, že jsem chtěla zastavit, protože mi bylo špatně. Taky dobře. Nemusím hledat další slova vhodná pro obhajobu svého pošetilého činu. Zase bych se zamotávala do nesmyslných výroků a ztrácela bych na síle.  

Nechápu proč tady tak huláš, do toho sajrajtu jsi nacoufal sám. Nebo snad ne?

Tak já dělám co ji na očích vidím a ona mi tu bude dělat ještě přednášku. Jsi pěkně drzá. Není ti zima?

Aniž bys čekal na moji odpověď, otevíráš okno a zapaluješ si cigaretu.

Nekuř pořád ..  kouření snižuje pohyblivost životadárných čiperek.

To mě zatím netrápí. Aspoň je to taková malá antikoncepce.

No nikotin s tím tvým neustálým vztekáním ... ty až budeš chtít mít děti .. to nebude zrovna romantické početí.

Já až to přijde tak se uklidním .. a jak vůbec vypadá romantické početí?

Směješ se. Romantické početí je opravdu velká legrace.

To si pořád musíš hrát na drsňáka?

Hele, já si na nic nehraju. Ale necitelný taky nejsem, jestli máš na mysli tohle. Jen jsem se naučil že když je člověk

upřímný tak ho všichni berou takového jaký je.

Ale vždyť ty přeci nejsi upřímný ani k sobě!

Hele ty psychologu, raděj mi řekni jak dlouho chceš být tady v tý džungli

Zapaluješ si další cigaretu, okno pořád otevřené a mě už začíná být opravdu zima. Celou noc.

Ze zásady nebo v tom je nějaký záměr?

Záměr. Čekám na to znásilnění. Třikrát zepředu a zezadu.

Ze zadu to mám rád.

Já taky. A když mě přitom někdo tahá za vlasy ..

Jak tahá vlasy? Ty jsi masochistka?

Prostě tak, za vlasy. Líbilo by se ti to.

Nakloníš se ke mně až  moc nebezpečně blízko a řekneš ..

Teď máš na mysli ty vlasy?

Neříkej že si to nepředstavuješ .. nás dva .

Představuju.

A líbí se ti to?

A potom že nejvíc ješitní jsou chlapi.

Já si nezačala.

Ale mohla bys.

Nakloníš se ještě blíž .. 

 a ještě ..

A já uhýbám, možná nešetrně, možná arogantně, možná dětinsky.

Skláníš hlavu a děláš jakoby nic. Vlastně ono se taky nic nestalo. Chtěl jsi mě vůbec políbit? Třeba jsem si to jenom tak moc přála ..

Bojíš se?

Čeho?

Mě. Nebo možná sebe. Já nevím.

Nebojím se. Nebo bych snad měla?

Zamorduješ mě tady a necháš mě tu napospas vlkodlakům a divoženkám? Nesměješ se.

Nejsi zas tak dobrá herečka jak si myslíš. Víš o čem mluvím.

Tak to teda nevím. A to mě na tobě sere nejvíc. Pořád mluvíš v hádankách, nic nedokážeš říct narovinu ..  mám tě rád, nemám tě rád .. upřímně .. Hodinu dokážeš okecávat jakéjkoliv cit, ale ke svému srdci se nikdy nedostaneš .. Musíš být za každou cenu tvrdej.

Nemusím. O to tady nejde.

A o co jde?

O tebe.

Pořád mě dokážeš překvapovat.

Hele, já ti už mockrát říkala že jsem špatná oběť.

To je výmluva.

Výmluva?

Ty jsi  taková .. působíš tak  neuvěřitelně vyrovnaně a přitom mi neříkej že nejsi vyplašená jako každá holka, copak si myslíš, že ti to všichni sežerou? Možná většina jo, ale já ne Hani.

Nesnáším, když mi říkáš Hani.

Že to říkáš zrovna ty!

Neodpovíš jenom se na mě podíváš tím svým odzbrojujícím pohledem.

A když mi to teda nežereš tak proč jsi to už dávno nevzdal?

Nerad odcházím od rozdělané práce.

Jasně .. tak víš co, já zítra koupím nějaké víno a ty kup kondomy.

A nějaký lubrikánt kdyby to víno nestačilo. A můžeme  to mít v klidu za sebou.

Cože? Jaký lubrikánt?

No přece .. nevzrušuješ mě  a kdybych náhodu nebyla dost opilá, lubrikánt se může hodit.

Nemluv tak.

Tak chlapeček se cítí být dotčen. Podívám se na něj a cítím jak je z toho nervózní, ne z mého pohledu, ale z toho co jsem řekla.

Nepřekvapilo ho to, ale tolik upřímnosti nečekal. Možná mu to ještě nikdo nikdy neřekl. Určitě mu to nikdo nikdy neřekl. 

V pootevřeném okýnku se pere dým s cigaret a šumění lesa. Přes zamlžená skla vidím matně svítit hvězdy.

Kýčovitá romantika podtržená kouřem z cigarety. A tvým dechem. Zavírám oči, chci slyšet jen tvůj dech ke kterému vůně cigaret prostě patří.

Ani nevím jak dlouho jsem jenom tak bez hnutí seděla. Jak dlouho jsem poslouchala to nic kolem sebe, jak dlouho jsem se snažila být nenápadná a přitom touha, kterou jsem cítila se rozplývala kolem mě jako mlha, která by se dala večerníčkovsky krájet.

Už, už musíš něco říct .. to přece není možné. A v tom jsem ucítila tvůj nos na svém. Bylo to jako elektrický šok. Šok, kterého se člověk bojí, ale zároveň si ho přeje. Otevřela jsem oči a automaticky odtáhla hlavu. Tvoje oči jsou jenom pár centimetrů od těch mých.

Ty jsi poděs. Neříkej že to nechceš.

Chci.

Tak proč se odtahuješ?

Já nevím.

Zase smích. Podíváš se na mě a zvážníš.

Zavři oči.

Vůně touhy se nezapomíná a dotek rtů je zkouška odvahy.

Teď nebo nikdy.

Jsem silnější než kdykoliv dřív.

Vteřinu věčnosti nespoutáš. Dívám se na tebe jak jsi najednou jiný.

Jsi jak .. půlnoc ve slunečnicovém poli.