x-x-x-x-x-x-x-x-x

x--x--x--x--x--x--x--x--x--x--x--x--x--x--x

tělo stažené drátem ostnaným

co s každým nádechem

hlouběji zabodává

tu bolest do všech ran

snaží se vstát

přes bolest kráčet pomalu dál

a hledat za mlhou slzavou

co přes víčka mi rozprostřela tvoje slova

krajinu tak vzdálenou

krajinu zapomnění

x--x--x--x--x--x--x--x--x--x--x--x--x--x--x