Písmák Andrew Motion / Evropa: fragment
Asi jsem někdy byla ženou – na tom nezáleží.
Teď ktobě mluvím zkelímku: vlastně jsem kelímek,
pohozený vkamení – vprachu a olivách.
Snad budu zítra jednou znich, anebo vránou
Moulin de la Galette
byla jsem básnířka jazzovýho věkujednou jsem jela vlakem s Kerouacembyla jsem hippie s obnaženou kůžíbyla jsem nejlepší hlava atd. proháněla jsem se po ovčích pláníchhrála jsem na loutnu vzpomínám sijak jsem se za bouřky ukryla u řezníkaa Vermeer maloval moje mokrý vlasybyla jsem ztracená jako má generacenalezená na břehu moře po přílivubyla jsem královna pavího peraa teď jsem jenom malá holka.
Když ona je tak vulgární
a co je skvělý:
že dělám správný holčičí věcipláču u starých melodramatříkám to bys nepochopííílmám ráda zvířátkapleťový masky a boty+jako řádnej kluk se bojím plenekneučím se na písemkys tím že jsem ještě nikdy nepropadala vždycky píšua vždycky o sobětakže až umřu (v sedmdesáti)nabalzamujte mou mrtvolua vystavte mě jako Lenina(nebo to byl Stalin. sakra historie. )v muzeu voskových figuríns nápisem дурацкийе стереотипы.
Krátký proces
chtěla bych napsat divadelní hru
ale myslím že divadelní hry píšou jen
staří muži
pederasti
Emily Dickinson: 254
Naděje je opeřený tvor,Který v duši dlí - A zpívá píseň beze slovA nikdy neskončí - A ve vichřici silně zníJeho sladký hlas - Toho ptáčka pokoříJen nejkrutější mráz - Zpíval pro mě v temnotěA na moři - i dál - Přece za vše, co mi dal,Nikdy nic nežádal.
Down in San Francisco
It’s just a boy or a girl
někdy se mračím ale usmívám se na lesbysorry Sapfó teď mě víc zajímá renesanční Andělslibuju že nebudu psát milostný básně (i tak moc mluvím)– fiktivní přítel jak to myslíte fiktivní přítel. tvrdím že autoři doslovů by měli hájit svýho básníkaněkdo mi řekl že básník je BŮH
It’s not the end of the world
neumím začínat a už vůbec neumím KONČITkolik ód na Apokalypsu jsem dneska slyšela. často se mračím ale usmívám se na jeptišky(asi tajně doufám že mi bude odpuštěno)– a to mám za to že čtu Burroughse:„successwill write APOCALYPSE across the sky“.
Tristessa
Už mě skoro přesvědčiliže nevím co mluvímale tohle vím: v pondělířekla mluvčí letiště Ruzyněže nebe bude dvě hodiny zavřené
A mně je lítovšech lidíco se kvůli Georgovi W. nedostali do nebe
To není člověk
snažím se.
pozoruju mapy špíny na svých chodidlechtváře a nos si líčím na růžovomůj napuchlý horní ret je příliš krásný. ó božský proudy krvezbarvující stehna.
mastný vlasy - okousaný nehty.
Ikaros
zamkli nás tam a tak jsme čekaliJana ukázala na horolezeckou stěnuty jo to je síla. přikývla jsem alev duchu si říkala strach z výšek stejně nepřekonámHynek se zeptal co si to píšuchtěl slyšet písničku ale já řekla báseňco mě to napadá. takový vybraný výrazivostejně byla špatná - antický témata s tím na mě nechoďtebylo jasno a nefoukal vítrzamkli nás tam a tak jsme sedělia čekalizavřela jsem očiprotože mi do nich svítilo slunce.
Exterminator
několik vojáků přežiloa zmateně pobíhají kolem těl padlých druhů- dokud se taky neutopí ve sladký šťávětolik mě děsí pohled na smrtv domě kterej zase nedobyliv prokletém domě se zaprášenou chodbous pavučinou a mříží a odemčenými dveřmiohýbám klíč - hrkne ve mně - kdo je uvnitř. zabouchnu dveře - otvírá je onkterý si říká Pán i když je docela slabýHubitel mravenců.
Budu si držet odstup
a ty se opovažuješ tvrditže máš zkušenosti a bůhvíco ještě. jo říkám a pohrávám sis lesklýma perlama na svým krkujo chtěla bych pracovat v útrobách továrny na kuličkový ložiskane - vím že mým osudem jsoutěžký koule indiánskejch náčelníkůprachsprostejch vydřiduchůmužů-tyranů čtenářů Koránua oblý ňadra višňovejch díveka jejich hebká bílá pleť.
Brings back a lot of memories
za oknem ve dvoře zpívají ptácipřed chvílí někdo hrál na klavírmá tajná láska mozart co šustí papíremteď už jen ptáci a Charlie Parkerpřesně si vzpomínám na ten den– meluzína v komíně – kdy jsem o něm četla báseňnebylo teplo jako dneskaale vzduch byl taky plnej zvukůpřiletěla vosa a zastavila se u mýho obličejebzučela a vřeštěla před zavřenýma očimalekla jsem se – židle zavrzalaa vosa prorazila sklo a vyletěla venklimatizace hučí lidi otevírají a zavírají oknazní to jako bubnydivoká africká slavnostčarodějnický tancehodlám zapálit ohně a tygryaž se na nebi objeví modrej měsíc.
Mazaný muž
Nepracuje v divadle, ani v televizi, a už vůbec ne ve Scotland Yardu. Umí ale hezky vyprávět. Popostrčí si na nose brýle a mluví a mluví. Jindy naoko soustředěně poslouchá.
Mysl je půvabná. Umění je půvabné.
vkuchyni mezi mrtvým mravencem a skleničkou vodya dvd jamieho oliveramě nenapadá nicnež recepty neuskutečnitelnýbez masa mravenců bez masa který je vraždanevinná zábava že. sledovat šeříky za oknem čistit si brýle všechny ty běžný drobnostikaždej den vypít tři šálky kafepoužít čtyři až osm odličovacích ubrouskůvstávat v šest a usínat v jedenáctv sobotu třeba trochu jinakodpovídat na esemesky e-maily všetečný otázkyusmívat se když předstírají radost z dárkůskromně klopit oči když mě chválínevrlost ukrytá za skelným pohledemnejsi nemocná. nezastavovat se ve dnev noci proležet hodiny v postelive dne v noci ve dne v noci přemýšletabstraktní myšlenky převádím do vět a naopakdokud mě nezačne bolet hlavaa dokonce i potom.
Zimní stromy
William Carlos Williams: Zimní stromyCelý komplikovaný procesvšeho oblékání apřevlékání je dokončen. Tekutý měsícpluje nad dlouhýmivětvemi. A, poupaty vyzbrojenyproti kruté zimě,v chladu stojímoudré stromy a spí.
***
William Carlos Williams: Winter TreesAll the complicated details of the attiring and the disattiring are completed.
Léto s Hrabalem
jakej je rozdíl mezi kelímkem malinovky
kterou jsem pila v Mělníku
- už je to hodně dávno
byli tam nazelenalí sourozenci
Bez významu
je to jako bych byla jenom obrysgumovej a zpevněnej vápnem kostírozevřený dásněa oči doširokaje to jako se naplnit prázdnotouve všech koutech těla i mysli i domuje to jako jezero nebo bazénten co je v zahradě luxusní vilyten co nikdy nebudu mít (stejně jakonoční koupání a klid)- ale čistší a průsvitnějšíjako když vdechneš masu kouřea topíš se ve vůni z jinýho břehujako když není nic uvnitř ani v hlavějen lapáš po dechu nevíš jakzaplnit volný prostor - co se to děje. všechno se leskne všechny ostatní obrysylahví sklenic nábytkustříbrných tácůve všem se zrcadlítvá beznadějná dušetak prázdná že nemůže ani vyletět venanisetrvat ve svém průsvitném těle.
Ježíš zapomněl na moje narozeniny
je vlastně legrační že když mi naši říkalinemůžeš dělat víc věcí najednoubuddhismus učí že se máš vždycky soustředitjen na to co právě prožívášjen na tu jednu činnosta zhluboka dýchatnetušili že za deset let přijde dobakdy tohle budou chtít od nás všechkdy se i oni budou muset naučitjak dělat to a tohle a navíc ještě tamtokdy budou zasebudovat
ale já na to nestačímzapomínám zhluboka dýchatzapomínám dýchat úplněa když v noci ležím v posteli jsem zoufaláprotože nevím jak můžu spát a navícještě psát básně špatný nebo dobrýposlouchat hudbu sledovat filmy opíjet sevšechny ty věci co má správnej teenager dělat
nevím jak být veselá křečovitě se usmívata trousit vtipný poznámkya k tomu plakat nad ztrátou nad prohrou nad tím jak málo časumi zbývá jak málo časutu leží šeptá mi vem si mě vem si měpraští mě do hlavy železnou palicíněkdo ho krájí jako ztvrdlý másloa moje oči se zakalí šedým zákalemmoje žlučový kameny se zvětšujou a zvětšujoubásně vyhodím do koše a zkusím si vzpomenoutjak se zhluboka dýchá.
Mangle my mind
Přišla jsem z vodyabych se podřídilaa ztratila jsem všechnu hudbuabych tu ležela pod černými čtvercico pro mě nejsou nicvíc než čtyři hranyprotože skrz svoje panenský duhovky
skrz svoje duhový panenky
vidím jak slepá jen tmu
lo demás era muerte y sólo muertePřišla jsem ze zeměodejdu do vzduchuspálená ohněm zdánlivý svobodyjogurtů v regálechpomerančů co se dobře loupoua toaletních papírůspálená bleskem fotoaparátůse zatemněným objektivemOdejdu do země zahalenáv modrém a rudém sametubez hudby kterou jsem ztratilabez očí duhy bez těla povinnostibez hlasu.
Táhne mě to do všech směrů a měním se když se mění vítr
Budu milovat každýhokdo dokáže to co já nekdo midálesklý dlouhý vlasyruce bílý a měkký jako jasmínová rýžesnad budu umět milovat skořápkuBudu milovat každýhokdo mi řekne chcikdo se mnou bude viset ve větvíchdívat se na barvy džungle pod námaa nikdy nezatouží sestoupit dolůBudu milovat každýho(a každou když na to přijde)kdo mi nabídne radu nebo penízekdo mi dá chci a chci mít a hlavně jsemnebo mi nedá nic a všechno si vezmeKohokoliv.
A zakousla se do jablka umytýho ve špíně jejího těla
Krajiny za oknem se nikdy nezmění, ani domy, ani žižkovská věž, která v noci červeně bliká a připomíná mi Empire State Building. Ani to zrcadlo se nikdy nezmění, zrcadlo LOTS, přilepený nakřivo, který může vyvolat rodinnou hádku. Viděla jsem v něm svý smutný oči, svý šťastný oči, oči plný bolesti, doširoka rozevřený, posedlý. Všechno se změní, jen já, zrcadlo a žižkovská věž zůstaneme stejný.
Mapy
v hlavě se mi rozbíhají mapy do všech strancivilizace. a pohyby dopravních prostředkůvlakem po Transsibiřský magitrále zastavit sev pláni s 1 býkem 2 krávama 3 dětmapak pokračovat na západ ke skřítkům vílámmořským pannám co tak sladce zpívajpopovídat si s Hansem Christianemvidět 33 sopek na Islandua v Irsku 33letýho Krista na křížipodrobení útlaku a Vzdoruv Anglii se smát suchým rybím tvářímpeprmintkám čaji o pátý co je úplně jinejnež v Japonsku - tam bych se ovšemtaky ráda podívala ochutnala karaokea sušený ryby a ten jejichneanglickej zpěněnej a rybí čajv Indii bych se odevzdala v náruč osudua obětovala tisícirukým bohůmmožná bych mohla zůstat v Tibetuv rozbořeným kláštěře ale ty kluci čínskýby mě asi vyhnali levným gumovým Santoudo Ameriky kde by se na mě zubilten samej ale ústy Coca-Colya z pouhýho pěticentu bych vystavěla továrnua konečně by se mnou mluviljedinej pravej BŮH.
Voloďa
HERECvzpomínkověOd konce role Hamleta v Ruskutvrdí že roli nehrál od roku 1961zpíval však písně v Hollywoodu jako vzduchv Sankt Petěrburgu chraplavým hlasempotřeboval žít a tvořitjeho tvůrčí etapa aneb jeho Přerušený letzačala ale s nesmírnou čistotoui s nádechem parodiečasto vytvořil více než třicetrolí ve filmu - divadle dušepíše: drama tetováníverše desky a komediena Tagancena Tahiti v Mexikuskládal ale nemohl domůpřál si svou rodnou řeč. tu znal každýVladimír přesto žil
BÁSNÍKpohádkověJeho vždy přitahovalo jenkoncertovat publikovat vydávatkritika inspirovaná folklórempadesátých a šedesátých letnejen v jeho napsané knizekterá se stala první písníje znovu slyšetRusko a ruský lidza jeho života bohuželnebylo ani dovoleno nepříjemnékterého se režim zbavilspředstavou - a bezbyli jsme v druhé poloviněv emigraci, aby seseznámil se svou ženouMarina zůstane životní láskou
Rouge et Noir
dneska bude republika červenáoblečená v hávu revolucestejně všichni zapomněli co to znamenáa umyli si ruce
dneska bude republika černázahalená ve smutečním pláštitak jako mrtvé mouchy na lucernáchuhoří v zášti.
Down in New Orleans
rozsvítila jsem všechny lampy v bytěpotřebujuspoustu světlateď když je nebe ocelově šedýstříbrný a havranově černýa tolik se snažím být(a uvěřit zrcadlu)a tolik se snažím nebýt samakdybych byla na druhý straně planetyzaclonila bych si oči před sluncemotočila se na levej bokkdybych o všechno přišlaměla bych zase jen sebeBob Dylan napsal:when you've got nothingyou've got nothing to lose
and I've got really nothingjust my Lonesome Blues
chodím do školy a zase domůpak jdu do krámu a zase domůa sotva věřím tomuže se mi někdy dostane polibku múzchodím po ulici abych nebyla samamluvím s cizíma lidma abych nebyla samanač z toho dělat dramajá dobře vím že by mohlo být hůřa mí kamarádi mě snad mají rádia mí rodiče mě taky mají rádiale cosi mě svádíabych jednoho dne sedla na autobusabych odjela někam za svobodouna sever nebo na jih - hlavně za svobodoujen s práškama a jedlou sodoujen sama se sebou nasednout na autobusodjet a zpívat svý Osamělý Blues
Na protější straně
v sytých roklích hladovímeznáme svoje mezevšak jsem taky hodně zažilřekl (hladovíme spolu)
to já nemám nici když polykám láskunenávist bolest utrpeníze svých snů
dezorientovanábloudím každým údolímv pomačkané kůži vzadu na krkubloudím a hladovímpo lásce nenávisti bolesti utrpenínezakláněj hlavu nebo mě zabiješ
budu se živit kořínkya pít neurotransmiterbudu čelit hrozbě válkyvyberu si správně ze dvou možnostíjen prosím zakloň hlavua zažeň můj hlad.
L'Immortalité
nenávidím tě sestro
tvou utajenou moudrost
tvou utajenou hloupost
tvou šedou tvář
Whether 'tis nobler in the mind to suffer...
možná by bylo lepší se okamžitě vzchopit
tak jak mi radí stylový časopisy
změňte svůj život. zahlaďte své stopy.
a palte mosty a nedělejte kompromisy.
Sigmund Freud, světový kult
Vznik psychoanalýzy se lidské motivaci připisoval stejně jako Darwin
Nejznámější je Já a Nadjá Friedricha Nietzsche
Eros a pud smrti měli sklon idealizovat lidskou ‚vznešenost‘ (a velkou vůli kmoci) až dodatečně
Nietzsche se pokusil zasadit člověka
Life's a gas
pak už jsem byla schopná jen vyrábět acetylen
plivat ve škole na podlahu
hledat ve svým obličeji bezpohlavní rysy
v tramvaji šeptat Jeanna-Marie má ruce plné síly
Myšlenka tiché noci
Li Po: Myšlenka tiché noci
na koberec před mým ložem dopadá svit měsíce
je to jinovatka. ptám se a a divím se velice
zvednu hlavu - vidím jasnou lunu za oknem
Det Sjunde Inseglet
až jednou budu moudrá a taky trochu senilní
až budu rozmlouvat s kočkou jejím jazykem
až budu na zahrádce pěstovat marihuanu a bazalku
až si budu rozčesávat husé šedé vlasy hřebenem se dvěma zuby
Balada o zrcadle
Má ústa to je růže zvadlá
jenom dva plátky co z ní zbyly
jenom dva střepy ze zrcadla
a jazyk. bezelstný a čilý
Žijeme pro Pražany: Data a události naší Prahy
Pokračování ze strany C12010
děje se právě:
K dnešnímu dni máte univerzální nárok
Karta bude po přečtení fungovat i jako Martin Trnka
Sladký?
dneska chci psát
a to je vždycky chyba
jenže já potřebuju psát
jako to potřeboval svatej teenager Rimbaud
Prostředníkem mezi mozkem a rukama musí být srdce
jsem vlastně zloděj, řekl otec
masturbace je nuda, řeklo moje tělo
právě jsem dočetla (vymyšlenej) rozhovor novináře H. D.
se zpěvákem mý oblíbený kapely
Už zase se zalidňuje
postavme barikády
už prostě ze zásady
město je pořád plný síly
my jsme to sladký mládí
Život je život je život
Lukáš je můj spolužák
má vlasy který trochu povlávaj a trochu se kroutěj
má hlášky který jsou mimo téma a vždycky trefa do černýho
má mikinu s nápisem totální nasazení
Ošoupaný muž
'Byl to ošoupaný muž,' řekla babička. 'Potkala jsem ho v metru. Vlasy měl zrzavé, kabát béžový, ale co bylo, och, nejhorší. ty zuby.
Ach! Jen při vzpomínce blednu. Myslím, že to bylo v lednu...
ráno se mi zdálo
o mý prababičce
všechny objímala
říkala, že nás miluje
Prokřehlý prsty. Vzpomínky na dětství. Porod. Další vzpomínky.
třásla jsem se zimou
na autobusový zastávce
po dlouhý době
v Košířích
Attention! Train is approaching the station
čekám tu se svýma myšlenkama
(neštěkaj, ale koušou)
i mezi lidma se cítím sama
jenom dvě slova: no show.
Earth Oddity
ztracený kremace
někde vzadu v mým mozku
hoří
indický filosofie
I s věnováním
MŮJ
Zasunuješ do mých úst opepřený jazyk, zab
Íjíš mne svým páchnoucím dechem
Tvá náruč je plná ostřice, chceš mne po
Porcelain Narcissus
Dokonalá krása. Bledá tvář, jako z vosku. Řasy mrkací panenky. Ale nikdy nezamrká.
Ďáblovo blues
Myslela jsem že je to kominík
Tak sem se chytla za knoflík
Jenže to nebyl žádnej kominík
Byl to ďábel s bílou čepicí
Je to znepokojující pomyšlení, že taky patřím k lidskýmu rodu
dneska jsem jich potkala spoustu
někteří se tvářili povzneseně.
Nikdy jsem neměla sadistický sklony a lžu, když říkám, že nikdy nelžu
Zajíždím nožem do masa babety
S citrónovou příchutí
Že je to jenom babeta, a ne ty
To měspíš znechutí.
Prošla jsem Vánocema
začátek listopadu
šla jsem zase jednou
po Starém Městě
vdechovala vůni jeho ulic
Zrcadla
V zrcadle se najednou objevil obraz mne v pozdějších letech se zářícíma očima otevřel tmavě nalíčená ústa a pronesl Co se stane stane se Potom hlava mého obrazu odletěla a byla nahrazena mou pravou tváří zrcadlo spadlo na zem a rozbilo se na tisíc střepů Zaznamenala jsem že můj tep se zastavil a tak jsem poznala že jsem mrtvá
***
ovšem mí příbuzní z Východu tomu byste nevěřili oni jsou tak zkušení (někdo by možná řekl brutální) že nějaké to rozbité zrcadlo pro ně nejenže neznamená ztrátu dokonce jim přidává kyslík do plic Je totiž nevědecky dokázáno že rozbitím zrcadla se ze skla uvolňuje energie která tvoří základ lidského dýchání Tím se tedy řídí mí příbuzní a jejich život se tak prodlužuje Což ovšem nemusí být vždy tak skvělé zvlášť když žijete takových tisíc let v naprosté nudě a ennui a otráveni tímto pozemským životem se stejně nakonec zabijete
***
BLOW JOB
He had never thought that he would do it
He had never thought that he would do it
He had never thought that he would do it
He had never thought that he would do it.