Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJaro
31. 01. 2001
2
0
2047
Autor
racek
Jaro
Slavili jsme jaro: seděli na Kampě,
četli Petrarcu a pili Ludmilu.
Večer pokročil,
Slunce se za Petřín stulilo-
a pak už byla zima.
Já tehda ještě s nikým
nic jsem neměla.
Tak skončili jsme u nás,
v staroměstské koupelně-
a tam jsem uviděla...anděla.
Ne, tenkrát ještě nic...,
neotevřela jsem andělovi.
Ale už vědělo se, že příště...
/až bude větší klid/,
anděl mi něco poví...
Zatím jen mávl...
a ve mně se probudilo jaro-
ale ne jako roční období.
Protože nikdy neodešlo,
/já o tom nevím/.
Jen tak ho nepustím:
ve mně se jaro ještě nachodí...
/30.3.1985-31.5.2000/
No,já mám někdy pocit,že tohle hodně moc lidí ani nezažilo,nebo se o tom stydí hovořit,ale proč,ptám se , proč????Nevím,trošku mi to připomíná texty Honzy Nedvěda, i na tuto Tvojí věc by byla krásná muzika a úplně to slyším s dvanáctistrunou kytarou a přesně na tom Karlově mostě a v noci a ve dvou a .....rackůůůůůůůů,alespoň takhle jsem to pochopil já....jooooooo.a díky....
ale racků, tohle je příliš jasné. to musí pochopit i neznalec skrytých významů, jako já...
Merlíku, nejsi první...kdo to poznal na prvn pohled či spíš přečtení.Ale jsi druhý, to je taky hezké umístění.