Věštba z dlaně

Moebius miloval Hanku. Toulali se Prahou. A uprostřed Karlova mostu, pod bičem Turka, seděla stará cikánka. Hanka nastavila dlaň, aby jí věštila: „Tenhle svět je stvořený jen pro tebe, bude se dít jen to, co budeš chtít. Přej si něco krásného a prožij to.“ Hanka jí poděkovala a pak dlaň nastavil Moebius. „Láska není to, co dostáváš od druhých, ale to, co máš v srdci. Jsi osvícený nebo zamilovaný?“ zeptala se ho vědma a on věděl, že její moudré oči ho prokoukly až do morku kostí. „Přece obojí.“ Ten den bylo v Praze krásně.