Setkání v čase

Trošku mě inspirovali Můra a Saša..

Roztrženým nebem prolétly krůpěje světla a skanuly na rozpraskané rty země. Prsty horkého větru se hrubě zabořily do moře písku a kamení. Zvedly stříbřitý závoj palčivých vpichů a zavěsily jej mezi stany feláhů. Starý Nil se neslyšně plazil mezi rozervanými skalisky a přinášel vůni starých časů. --- V rákosí blízko vody lze spatřit dítě. Stojí a snivě pozoruje velkýma očima starý Nil. Hladina odráží vybledlou košilku vykládanou bílými oblázky dna, co chvíli ji trhá na nepatrné útržky, aby ji pak mohla opět spojit v zrcadlivý obraz. Nad řekou se vznáší melancholická nálada věků. Velkolepá a drtivá melancholie, těžší než hroby faraonů, které Nil na sebe navlékl jako perly královny Kandáces. Ve vzduchu visí čas věků. Věky obklopily zemi nekonečným prostorem; prostorem bez hranic, prostorem bezmezného smutku a tlení... --- Chlapcovy oči pohasly.. Před ním se pomalu začíná odvíjet mohutná věčná liturgie.. Vidí, jak lidé odvrhli Lásku. Vidí záblesky mečů, vidí tisíce padlých mužů v potocích krve a tisíce zmučených žen, slyší křik rdoušených dětí a dusot kopyt velbloudů. Vidí, jak lidé přijali princip Zla. Vidí mokvavé stopy nenávisti, slyší hrozivý praskot pálených měst a cítí dým nespravedlnosti. Vysoko plují oblaka zrudlá pomstou a děs, zachvacující poražené, klokotá v útrobách měst. Vidí omámené mákem i pijáky rakije, vidí tisíce žebráků před chrámy v Gessen, vidí tisíce slepých se zhnisanými důlky a davy malomocných, demonstrujících svou ohavnost. Slyší úpění vězňů, hnijících zaživa v mokrých sklepeních a pláč matek, nemajících datlí ani mléka pro své nejmenší. Vidí bídu bohatců a nesnesitelnou pýchu zmrzačených. Vidí tisíce obětí bohyně Isis a démonická břemena třikrát krutého Molocha... Věky defilují před jeho očima a obraz tmavne hrůzou. V okamžicích největších detonacích Zla spatří vězně. Obklopen zuřícím davem, zbičován a vlečen k popravišti, potácí se mezi vědomím a halucinacemi, šílený bolestí, umdlený, a přece se blíží krok za krokem ke svému vysvobození. Čekala ho bolestná smrt. Hodiny umíral, muka a utrpení bičovaly jeho zmučené tělo. Pak, za proklínání davu, vydechl. --- V tu chvíli promluvily věky. Ten člověk je nevinen! Absolutně nevinen. NEVINEN! Na čele lidstva vypálilo slovo cejch zločinu. Zde se setkaly věky a spojily se v mohutné vyvrcholení. Cesta je naznačena. Je čas jít... --- Starý Nil se neslyšně plazil mezi rozervanými skalisky a přinášel stvoly papyrusu. Po břehu kráčela malá karavana. Cesta po proudu byla obtížná. Po chvíli se odpoutala od břehu a odbočila. Před ní se rozkládalo nekonečné moře písku a kamení. Vítr se zvedl a prach skřípe mezi zuby. Na východ! Starý Nil neviděl velké, hnědé oči, které naposled, hluboce a pevně, pohladily jeho stříbřitou hladinu.

---