Marcielle

Pro nejdražší bytost na tomto světě, mou vzácnou lásku, velkou ženu a krásného člověka. Pro Marcelku téměř svatou....

I.

 

Gradační povzdechy

Prastaré svižně a jitrocel

Lukařského ohanbí

Dalo by se říci „žal“

 

Ale nevadni mi, nevadni

Veslovaná dlaň jiskrně ulpí

Na zraněné větvi mého srdce

Vodnické skoky do jezer..

 

To plaveš proti proudu svého dechu

Ujídáš své poupě v nerozkvětu

Pravíš mi: „rty jsou vznášející opar“

tak Lehni si na mne….mokrá

 

Marcipánem voní tvá vlastnost

A zní čarokrásně nevýslovný

Nach

V čeřených peřinách

 

Lásko, letíme si, opět v lesích

Jako jelenice s touhou pištět

Kolem škol půlnoci a hroznů v kadenci

Kolem jižního rtu, až na skálu ňadernic

 

Hudba sfér, počala ti čechrat v nouzi

Jakési zrnící chvění ve sféře těla

Tvého přesladkého

Odedávna nejsladšího

 

II.

 

Již jsme zase spolu, neboj se

Kuropěné vrány zmizely prosety

V tlačené tíže včerejšího dne

neb až……………..až?

 

Budeme ležet si v náručí a šeptat listy

Ach, tvé barvy ladí s mými loutnami

Které se mi rozezněly na povel

Tvých řas, jež nepochopím

 

řasy jsou takové z máku jakoby

A mám chuť tě jaksi pojmout v sebe

Nebo naopak, vstoupit bez klepání

Jako Havran, neboj se však lásko

 

Bude ti to ladit s ústy

A já budu na vrcholu stát

Jako milovník všech mračen

Jež se svojí něhou nesmí obávat

 

fagoty tu a tam

sněžně ovanuté prachem

hrají si v rohu Mozarta

Malou noční, touhu

 

 

 

ta tak zní……..

 

Má milá, pro tebe

---