Písmák Cesta
Na silnici u zchátralé továrnykterá tam už nenía vlastně ani nikdy nebylaNechal někdo ležet flétnu
To asi aby pesvlečen svým pánemviděl i něco jiného než jenpustý šedý obrubník
Malý chlapecZlatovlasýJeště němýJeště bosýDo té flétny promluvil
Po setmění obrostla mechema jednou kopretinouPonocný na obchůzceji zavál sněhem
Špalíček ve studánce
Na hřbitovní zdisedí sovaMlčí do kraje
Když zahouká a vzlétneupustí pírkotmavohnědé
Blíží se bouřkaA přesto ptácispí
Kastelán dnes zapomněl zamknoutTo jak se zaposlouchaldo sovího mlčení
Soumrak nad strunami
Zapadá Slunce
za kopcem, na kterém v trávě usnula baletka
a Marin Marais plete copánky z větví břízek.
Kamenyv lesní tůňce
Římský karneval střední Asie
To se takhle jednou do sebe zamilovali fagot s hobojem. Tak si zahráli, že se vezmou. Oddával je lesní roh. Na stvrzenílásky si vyměnili klíče - fagot věnoval hoboji basový a hoboj fagotu houslový.
Vzkříšený titán
V hluboké propastiprobdělých nocíprýští jantarz jeho prstů
Touží.
Pod pláštěm z mýdlových bublinotevírá se bránabouředuhou protkaná
Miluje.
Elanna
Ležím se zavřenýma očima na posteliv neurčitém pokoji. Na sobě mám jen lehoulinké dlouhé bílé šaty na ramínka, splývající s dlouhými hnědými vlasy. Je čistá jasná noc, z otevřeného okna, vedoucího dozahrady,proniká dovnitř svit měsíce v úplňku.
Hadrová panenka
Už od rána bylo zataženo. Což ovšem rozhodně ani trochu nepokazilo Doubravce náladu. Večer měly být na Holé mýtině ohňostroje, na které se už několik týdnů moc těšila. A na dnešek stejně hlásili jen slabé přeháňky.
Růže pro Doriana
V honosném zámku
byť nebyl král– panoval
opředen pýchou
Dorian se jmenoval.
Smrt a dívka
Tam na té uličce,tam jsme sepotkaly. Měla jen kukluana nohou sandály.
Její šat zdobilytrny a bodlákyOči jsou posetytmavými boláky.
Přesto jsem nestihlauniknout pohledu,který mne posílápředčasně do ledu.
Splynutí duší
(Maxovi a Ele Švabinským)
Na jezeře labutímtam, kde z perel sad,bude si pan Švabinskýslečnu Elu brát.
Ve vzduchu se začne vznášet,ve větvoví vlátmúza, jejíž flétna budeČajkovského hrát.
Hudba pluje Chudým krajempřes stříbrné mraky k městu,aby všichni zvěděli, žek sobě srdce našly cestu.
Sluníčko
Když ti je zima, tak ti chybí,když ti je horko, tak ti přebývá.
Každé ráno musí kvůli nám velmi brzy vstát. I v nedělia o svátcích. Nikdy nemá volno, pořád pracuje.
Zrnko
Když prý vyzval perský šach vynálezce šachové hry, filozofa Sessu, aby si žádal od něj odměnu za tuto skvělou hru, požádal Sessa, aby mu dali na první pole šachovnice zrnko pšenice. Na druhé pole dvě zrnka, na třetí čtyři, na čtvrté osm, a vždy na další pole dvojnásobek. Šach s úsměvem poručil odměnu vyplatit, zvláště když Sessa chtěl zrnka jen z posledního, 64. pole.
Vlastě Fialové In Memoriam
. Toho dne jsem se chystala do Mahenova divadla na Örkényho Kočičí hru, kde měla v hlavní roli účinkovat má velmi oblíbená herečka Vlasta Fialová. Nemohla jsem se proto dočkat, až konečně v hledišti zhasnou světla a odhrne se opona. Jaké ale bylo moje překvapení, když se na jevišti v roli Vlasty Fialové objevila jiná herečka (pro toho, koho by to zajímalo - Ludmila Slancová).
Vánoční kouzlo
Pod zasněženým mechemrozepjal svůj pása jedním lehkým dechempřišel mezi nás.
Jenom tiše poslouchejte -- slyšíte ten hlas. Svému srdci naslouchejte - - hle. Vánoční čas.
Perníková prababička
Prababička Pavlínka projevila převeliké přání: Popapat pardubického perníku. Popadla peněženku, pořádný plastikový pytel pro přinesení perníku, pak prošla po pavlači průjezdem pryč. Pádila přes pozemky, parky, parcely, pole, palouky, probíhala přístřešky, paneláky, paláce, přebrodila potoky, prolezla pelechy, přeplazila pohoří, prostě pekelně pelášila pro pardubickou pochoutku. Popatřila Pardubice.