Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Zase byl pátek, a nebyl svátek,
bože zapoměljsi koupit dárek.
Vím s jistotou jako vždycky,
dopředu si koupíš listky,
místemku a novinové klípky.
Vždyť Tě za ty roky znám.
Na Florenci, za pět minut šest na stanovišti číslo pět
nasedáš si do své linky, já si rozpouštím oční linky.
V křesle si hovíš, jsem zvědava, zda jí to povíš.
Nebuď srab a buď chlap, zkus karty na stůl dát.
Nalej jí a sobě čisté víno a já si koupím pivo.
Hlavně prosím přestaň breptat a přímo se jí takhle zeptat.
Hele, víš,no, jak bych to řek, málem bych ztratil řeč.
Co mi to breptáš,co mi to kecáš, ty mě snad necháš?
Víš, ono fakticky, nic není navždycky, nemám síly.
Hm, to mi říkáš vždycky, zní to tak lidsky,on nemá síly.
Víš co? Mlč a běž, vem si co chceš, ale dnes už naposled.
Zase byl pátek a nebyl svátek, bylo třináctého o květné neděli
a všichni to věděli.
Bože můj to jsem si husa nalítla, možné a nemožné slíbila,
kdybych tak mohla, já bych ho zabila.
Byl to lump,na dlani ani chlup a on si zdrh.
Ale i tak,byl fešák, v předsíni si odložil na věšák.
Ale i tak,byl syčák vždycky měl nějaký chyták.
Ale i tak, když mne objímal na ňadra zulíbal, šibal.
Vždycky,když si dával sklenku, rozepl mi podprsenku.
Vždycky když si dával druhou,sjela mi po ramenou.
A když k zemi klesla, já jak opilá se vlekla.
Byls vždycky břitce oholen, navoněn a jen mě nakloněn.
Ach ten tvůj Denim blue, mě bylo třicetpět a půl.
Písmák