Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seIsabel Kateřina
Autor
encyklopediářka
Isabel Kateřina
PŘÍBĚH JE Z DOBY, KDY SE DO AUSTRÁLIE JESTĚ VOZILI TRESTANCI...
Jedenkráte byl před soud postaven syn bohatého šlechtice za vraždu své snoubenky Isabel Kateřiny. Tělo se sice nenašlo, ale v jejím pokoji byla všude krev. Jindřicha též slyšeli, jak se s ní hádá den před jejím zmizením a vyhrožuje jí smrtí, když se mu bude plést do jeho osobních záležitostí.
On zapíral, že by ji zabil a tu hádku si vymysleli lidé, aby se ho zbavili a možná Isabel Kateřinu zabili oni, pokud je tedy mrtvá. Ale soud měl jiný názor a ukázalo se, že správný.
V den vynesení rozsudku totiž služka v jeho domě našla zakrvácený nůž a šaty. Tedy spíše jejich zbytky Jindřich je spálil, bohužel, pro něho, oheň brzy zhasl a neshořelo vše. Lid ho málem ukamenoval, když se to dozvěděl. Stráž zakročila a povedlo se lid uklidnit.
Isabel Kateřina byla hotová světice pro chudý lid, bohatou šlechtu ba i pro samotnou královskou rodinu. Její otec byl dobrým přítelem krále a i jeho rádcem. Isabel trávila spoustu času v nemocnicích, mezi chudými lidmi, ale nezapomněla ani na to, že má také povinnosti u dvora. Tak si ji všichni oblíbili.
A poté, co se jí podařilo zahnat vzpouru rolníků se stala správkyní města a král jí naslouchal jako nikomu. Brala totiž v potaz, jak zájmy chudých, tak šlechty a i královské rodiny.
S Jindřichem se potkali na plese a ona se do něj zamilovala. Po roce ohlásili zásnuby. Ale svatby se již bohužel nedožila. Její otec zemřel v den, kdy našli zakrvácený nůž u Jindřicha.
Rozsudek zněl: „Lorde Jindřichu,“ jeho další jméno už nikdo nezmiňoval, protože by zbytečně zničili pověst jeho vážené rodině, „vážený soud vás uznává vinným z vraždy Isabel Kateřiny, pokud se přiznáte a řeknete kam jste ukryl tělo, budete poslán Na Ostrov trestanců.“
Jelikož jeho nervy to už nevydrželi tak vykřikl: „Ano, zabil jsem tu potvoru Isabel Kateřinu, ona vám králi chtěla říct, že vám beru peníze a chystám vaši vraždu.“
Král seděl na balkóně a po těchto slovech málem vydal rozkaz, aby ho okamžitě popravili. Ale tušil, že právě to Jindřich chtěl, proto zvolal: „Chceš zemřít, ale osobně se postarám o to, aby se ti nic nestalo a v pořádku si dorazil Na Ostrov trestanců. Kam si dal její tělo!“
Nato neodpověděl, ale pak si to rozmyslel, „je ve fontáně u paláce,“ řekl bez kapky lítosti a začal se smát.
Lidé šli tedy k fontáně, ale našli tam jen krvavou vodu. Král se tedy znovu zeptal Jindřicha, kam dal její tělo. Ve chvíli kdy se dozvěděl, že tam tělo není poprvé byl vidět v jeho očích strach a vykřikl: „Já ho tam hodil. Kdo ho vzal, pokud jste ho skutečně nenašli.“
A tak Jindřicha odvezli Na Ostrov trestanců. Po měsíci se vrátili se zprávou, že když pluli asi dva týdny, tak se najednou objevila boře a do vězně uhodil jediný blesk, který se objevil na obloze, zabil ho. Nikomu jinému se však nic nestalo a bouře zmizela tak, jak se objevila. „Asi trest boží,“ řekl kněz, který vše slyšel.
Tělo Isabel Kateřiny se však nikdy nenašlo a tak lidé na její památku postavili velký pomník s nápisem:
NIKDO NA TEBE NIKDY NEZAPOMENE ISABEL KATEŘINO
NAŠE ZASTÁNKYNĚ I STRÁŽNÝ ANDĚLI
A PŘEJEME TI VĚČNÝ KLID