Edmigantes Perurius Gange

Edmigantes Perurius Gange

            Žil za vlády Julia Césara a v jednu dobu byl jeden z jeho vojáků. Avšak bylo na něm něco zvláštního. Jeho otec byl bůh podsvětí Hádes. Matka byla pouhá otrokyně, která žila v chrámu boha války Área. Když se Áres dozvěděl o vztahu jeho otrokyně a Hádea byl z toho rozčílený, ale nedalo se nic dělat, protože byla pod ochranou Hádea.

            Jednoho dne ji chtěli obětovat, ale ona zmizela v husté mlze. Hádes si ji vzal do hor k propasti, která vedla do podsvětí.

            Tam stála malá chaloupka, ve které mohla žít. Samozřejmě, že boha neodmítla a zůstala zde. Za rok porodila Hádeovi syna a při narození mu dala jméno Edmigantes. Hádes, ale trval na tom, že mu dá druhé jméno, Perurius.

            Áres nezapomněl na to, že byla otrokyně v jeho chrámu. Tak chtěl mít menší moc nad jejím synem a dal mu třetí jméno Gange. A tak přišel Edmigantes Perurius Gange ke svému dlouhému a zvláštnímu jménu. Áres chtěl i to, aby se stal Edmigantes Perurius Gange, až bude starší, knězem v novém Áreově chrámu. Arké musela souhlasit, i když nerada.

            Když bylo Edmigantovi patnáct let, objevili domek římští vojáci. Bohužel tuto legii vedl namyšlený generál, a když uviděl Arké rozkázal podpálit dům a chlapce odvést do Říma, aby se stal vojákem. Matka nechtěla, aby odešel, ale on neprotestoval.

            Syna jí odvedli a ona věděla, že z ní opět udělají otrokyni a syna už asi neuvidí, a tak zvolila nejlepší možnost, skočila do propasti. Jedině toho litovala, že se syn dozví kdo je jeho otec až když bude muset nastoupit do chrámu jako kněz.

            Neměla důvod mu zatím říkat kdo je jeho otcem, nastoupit jako kněz měl až za pět let. V té době se mu také měla vrátit moc poloboha. Požádala totiž, aby si mohla syna užít jako člověka. I přesto byl velice silný, ale až mu bude dvacet let jeho síla bude mnohem větší.

            V římské armádě je už pět let, ale ani jednou nebyl zraněn. Šípy se mu vyhýbaly a nepřátelé umírali hned jak je jeho meč jen škrábl. Nikdo si toho nevšiml snad jen on, ale nevěnoval tomu pozornost. Kvůli své síle a že ho nikdo nikdy nezranil si vysloužil přezdívku Karantes.

            Den jeho dvacátých narozenin byl už od rána zvláštní. Na obloze slunce strašně pálilo a každou chvíli se zatáhlo a začal hustý déšť. Ale do bitvy se šlo. Generál dal rozkaz k útoku, ale v této bitvě neměl nikdo zemřít. Protivníci začali ustupovat, nikdo nevěděl proč, ale když se otočili také šli stejným směrem jako jejich protivníci.

            Za nimi stál totiž trojhlavý, metr a půl vysoký pes boha podsvětí a sedm metrů vysoký pes boha války. Mezi nimi stáli Áres s Hádeem. Za nimi stála žena v bílých šatech. Karantes se na ní zadíval a šel směrem k nim. Po chvíli řekl: „Matko?! Vždyť si skočila do propasti.“ „Ano, ale ty musíš splnit slib, který jsem dala tvému otci, bohu podsvětí Hádeovi.“ „Co?!“ „Ano, on je tvůj otec. Máš být knězem v Áreově chrámu.“

            Zničehonic zahřmělo a stál tu Zeus. Navíc už vojáci nečekali a začali utíkat pryč. Nebudou přece rušit rodinou sešlost. Diovi se nelíbilo, aby stal knězem v Áreově chrámu a dal to dost najevo. Jinak měl dobrou náladu a tak řekl: „Edmigantes Perurius Gange se stane poslem bohů.“

            Hádes ani Áres nebyli proti a Arké souhlasila se vším, byla přece jen obyčejný smrtelník, i když už mrtví, a žena.

            A tak se stal Edmigantes Perurius Gange poslem bohů.