Studijní

Když venku snežily růžové obláčky,

vzpomněl si studentík na svoje vytáčky.

Které rád užíval vstříc zkoužce života

nevěděl, netušil, že starý pan dobrota

odpustí, pochopí.

Sám si je vyzkoušel, už je má za sebou

vteřiny útrpné, které se přiženou,

když školák, studentík sedící u stolu

chtěl by si vzpomenou a hledá podporu

v očích těch druhých.

Každý jsme seděli na jedné ze židlí,

hleděli do očí vlídní i nevlídní.

Už známe jiné než růžové obláčky

a přesto užijem obvyklé vytáčky,

vstříc zkoušce životem.