Výkřik

Kráčí po chodníku, vločky jí padají do vlasů a ona...ona přemýšlí, teskní a smutní..... Pak na tebe pomyslí a najednou je jí do pláče, ale ví.........
víš ona to ví, že nesmí plakat a že jí to nepomůže........

Ach kdyby aspoň cítila bolest, kdyby aspoň krvácelo její srdce, věděla by, že zůstává stejnou, věděla by, že bude líp........


Ale ona necítí nic, jen prázdno... prázdno, jako hustou tmu...........

Tak mává rukama kolem sebe, chce ji rozehnat a zase cítit emoce, chce zase umět plakat slzy, chce aby ji zase někdo znal..........

Tak křičí, křičí do tmy a zmítá se v prachu zablácených cest...




Kdo ji vezme za ruku a ukáže jí světlo...????? Udělá to vůbec někdo někdy...?


Zatím tu ale není nikdo......tak křičí.... křičí.........!!!!!!!!!!!!!




tak pokračuje a chytá rukama vločky a kráčí tou tmou


dál a dál....

---