Romove a jejich identita

Romové a jejich identita -

s komentářem

Romský národ je národem mnohými jinými národy nenáviděný, opovrhovaný a odmítaný. Ale i opěvovaný a milovaný.

Takže je v podstatě jako každý druhý národ.

Naše kultura sahá daleko do doby, kdy v dávné Indii kvetla světoznámá a dosud tajemná kultura měst Mohendžodaro (4000 let před Kristem) a Harrapa (2400 let před Kristem). V těchto městech byla známa kanalizace, vodovodní potrubí, byly tam již městské lázně, upravené cesty. A také tito lidé znali i první dětskou hračku.

To je námět pro novou knihu od světoznámého spisovatele Ericha von Dänikena. Určitě by podal věrohodné důkazy, že „naše kultura“ nám byla dána od mimozemšťanů z planety Lásky a Míru. Jestli si dobře vzpomínám na hodiny dějepisu na základní škole, tak již v dávném pravěku byli děti dětmi a určitě si hráli a nejen s ohněm.

My Romové jsme žili v místech, kde v pozdější době vyrobili Ašokův sloup vytvořený z dosud nepoznaného materiálu.

Jak říkám ……. Ufoni.

Indický národ má vysokou kulturu a duchovně je na výši.

Proti tomu nic nemám, ale ukažte mi národ, který nemá vysokou kulturu (romská se staví) a není duchovně na výši.

V našich genech je pokoj, láska ke všem lidem. Romský národ nikdy nevyvolával války. Žil a chce žít stále v míru.

To mi připomíná jednoho německého autora, který svou jedinou knihu napsal ve vězení a tato kniha se stala biblí všech, kteří věřili, že člověk má své schopnosti, svou „kulturu“ a jiné věci dané čistě výchovou a prostředím v krvi. POZOR … v dnešní době je tento autor zakázaný a jen citace z jeho díla je trestná.

Zvyky, tradice a nepsané zákony nás zachránily od asimilace. Díky tomu ještě po tolika letech po odchodu z Indie jsme tu.

Když se vrátím o pár řádků víc, zjistím, že mám jinou krev a nyní  se dočtu, že to jsou zvyky a jiné konstrukty, díky nímž jsem …dokonce tady.

Protiřečení si by se mělo stát typicky romským zvykem popř. tradičním výrazovým prostředkem.

Jsme rozptýlení mezi národy světa a máme co národům dát. Jako je láska k dětem, láska k starým lidem, láska k přírodě a láska k zemi, ve které žijeme. Chceme se s národy, kde žijeme, dorozumět. Chceme s nimi žít v toleranci a pokoji, jak přikazuje Bůh.

Hiepies … hadr. Hiepies hledali národ jako jsme my, kdyby četli tento text, tak by nejezdili za Guru do Indie ale za Vajdou na Slovensko nebo do českých ghett.

S tím Bohem to zavání, že Romové jsou všichni katolíci nebo snad, že křesťanství je národním náboženstvím.  No nechme víru věřícím a vědu myslícím.

Máme svoji krásnou hudbu, pohádky, přísloví, pověsti. Krásný romský jazyk, literaturu. Dokonce již i duchovní písně a duchovní literaturu.

Takže máme vše co mají ostatní národy … ale proč zdůrazňovat tu duchovní hudbu? Že bychom se stali národem vyvoleným, Bohem vybraným?

 To všechno jsme si zachránili díky svým tradicím, které jsme dodržovali.

Takže nakonec ne krev a geny, ale tradice, konstrukty a výchova …

A to všechno nám objevily romské i neromské osobnosti z Čech a Slovenska, kterým vděčíme za to, že dnes můžeme být hrdí, že jsme Romové. Chtěl bych vyjmenovat některé osobnosti romské i neromské. Jako byli již zesnulí Tomáš Holomek, docent Mirek Holomek, Elena Lacková, Július Tancoš z Katedry romské kultury v Nitře, Anton Facuna, Bartoloměj Daniel a další. Máme mnoho romských osobností ve světě.

Romské a neromské – české a nečeské – slovenské a neslovenské … taky Vám to zní jako lidské a nelidské jako člověk a ne-člověk?

 Nějak v tom výčtu osobností nenacházím „Neromy“ a naopak.

Dále chci připomenout osobnosti neromské. V prvé řadě nedávno tragicky zesnulou Milenu Hübschmannovou. Dále Hanku Šebkovou, Editu Žlnayovou, Viktora Sekyta.
A také osobnost Karla Holomka, významného politika, předsedy Společenství Romů na Moravě a slovenského etnografa Arne B. Manna. Je třeba také vyzdvihnout historika Ctibora Nečase. A v neposlední řadě Evu Davidovou, která ve prospěch Romů odevzdala při hledání naší identity tolik práce jako Milena Hübschmannová. A též zde přítomného Jaroslava Balvína, který rozvinul pedagogiku o vzdělávání Romů téměř ve všech oblastech romského života.

A už je vidím …  ale počkat. Karel Holomek není Rom? ¨

To muselo dát opravdu zabrat, hledat někomu jeho identitu … národ na tak vysoké duchovní a kulturní úrovni a identitu jeho nositelů jim musely hledat Neromové.

Ale vyrůstají nám ještě díky působení těchto výše jmenovaných osobností další mladí, talentovaní lidé, jako je Lada Viková, Jan Červenka, Zbyněk Andrš, Peter Wagner, Máša Bořkovcová, Helena Sadílková, Alena Scheinostová, Karolína Ryvolová a jiní, kteří vyrostli pod vedením Mileny Hübschmannové na Katedře romistiky Univerzity Karlovy v Praze.

Jenom doufám, že až vyrostou nebudou citovat již zmíněného německého autora a jeho ujeté představy o lidství.

Ale v naší společnosti nacházíme i tak zvané odborníky, kteří znehodnocují celoživotní práci jmenovaných osobností svými knihami, které se podobají asimilačním názorům a pronásledování Romů v padesátých letech. Konkrétně je budu jmenovat: jsou to tzv. kulturní antropologové Marek Jakoubek, Ondřej Poduška, Tomáš Hirt. A žel bohu, někteří profesionální pragmatici se k nim přiklonili.

To tzv. je fakt hustý J

Znehodnocovat a kritizovat je něco jiného. Kde tento rozdíl není patrný na akademické půdě je fakulta teologická, kde kritizovat = znehodnocovat z čehož plyne, že teologie = romistika  …. Romipen jako Bůh a obrozenci jako mesiáši a proroci.

Díky Bohu, že zde jsou lidé myslící a nejen lidé slepě věřící. K těm pragmatikům : Nevím kdo je větší pragmatik. Občan nebo profesionální Rom s romskými granty, stipendii  a jinými dávkami udělovanými na základě krve a barvy kůže.

Tito jmenovaní znají romský život pouze z dálky. A vidí jen to, co chtějí vidět. Když by chtěli poznat skutečnou hloubku, museli by s Romy žít.

To je stejně ujetá představa jako jediný, kdo může psát o vesmíru je astronaut, který tam byl a jediný , kdo ví něco o měsíci je astronaut, který na něm zanechal svou stopu.

Tam, kde oni v chudobě vidí sociální bídu, tam já vidím velké bohatství, z kterého může čerpat energii, dobro a lásku i majoritní společnost.

Hiepies by žasli. To je příklad toho, že když chci číst nějakou odbornou literaturu musím mít nějaké předporozumění, znalost používaných pojmů atd. Již zmiňovaný německý autor po přečtení Antikrista F.Nietzscheho, dospěl k ujeté představě nadčlověka daného biologicky, přičemž Nietzschův nadčlověk byl daný touhou po poznání. Není chudoba jako chudoba jako není nadčlověk jako nadčlověk. Je zde nutné předporozumění resp. znalost použitých pojmů.

Osobně jsem rád, že jsem prožil část svého života v osadě Stropkov. Za to jsem vděčný. Protože jsem tam dostal mnoho inspirací pro svoji poezii.

To věřím. Taky jsem rád, že mám rodinu na východním Slovensku,s kterou jsem mnoho zažil a doufám, že ještě více zažiji. Já tam nedostávám jen inspiraci k psaní poezie, ale dostávám tam hlavně životní lekce inspirující resp. zkreslující mé worldview 

Věřím v lásku mezi lidmi, věřím v dobro a přeji všem lidem dobré vůle pokoj a mír v srdcích.
Věřím v budoucnost Romů.
Savore jekhetane andre buči. Dejme se všichni do společné práce.
Ať Bůh žehná Slovenské a České republice.
Přeji vám do vašich srdcí mnoho boží lásky a horoucích slunečních paprsků (lúčov).

Co k tomu dodat? Snad jen mnoho vůle a energie k takové víře.

Vlado Oláh

Tento referát přednesl autor 11. listopadu na 5. mezinárodní konferenci na téma Identita ve vztahu k národnostním menšinám a integrujícím se cizincům. ( Romano Hangos, ročník 7, číslo 19 vyšlo 2005-11-21)