Vietnamská válka

Ovzduší pro nás začínalo být opravdu dusné, když kolem nás padaly bomby. Nedělalo mi dobře, když jsem slyšel zoufalý křik mých přátel.

V tomto roce 1968 - tady ve Vietnamu ve válce to nebylo lehké. Dokážete si představit, když místo pohodlné postele máte pod sebou bahno a špínu ? Jmenuji se Joe Black a je mi 24 let. Pocházím z Floridy a už od začátku vím, že se domů nevrátím, ale možná se stane zázrak.

Jednou uprostřed noci jsme slyšeli nálety na náš tábor. Byla to přepadovka vietnamských vojáků. Nejdříve jsme nevěděli co máme dělat, pak náš velitel zavolal ,,Jdeme na ně ! " Po chvíli střílení jsme zjistili, že je to beznadějné. A tak opět zavolal velitel, ale tentokrát ,,Utíkejte, utíkejte ! ". Tak jsme uposlechli jeho rozkaz a utíkali. Běželi jsme jako nikdy dřív, nebral jsem vůbec ohled na všechno kolem mě -     na propadající se bláto, beznadějné výkřiky mé čety, prudce stoupající vítr....a ostré výbuchy ! Bylo to minové pole.

Na konci pole se nás sešlo sedm chlapů z třiceti-dvou. Nikdo z nás nemluvil...byli jsme všichni v šoku. Všem bylo jasné, že musíme dál. Moje chůze byla špatná, protože jsem měl poraněnou nohu....hodně  poraněnou.                                                                                                  Najednou uvnitř mě se rozsvítila naděje....před náma stála bambusová chata.

Odváželi jsme se a zaklepali na dveře. K dveřím se přiblížila žena -  v tu chvíli jsem se celý rozklepal, ale ne strachy, ale touhou po ní. Zdálo se mi, že ji znám celou věčnost. Byla krásná jako rozkvetlá růže. V tom okamžiku jsem se do ní zamiloval. Stála na prahu dveří a pozvala nás dál.

Pověděli jsme ji co se nám stalo, dala nám jídlo a vodu. Z mé poraněné nohy jsem vyčerpáním omdlel. Když jsem se probudil stála nade mnou a pečovala o mě. Políbila mě na ústa a odešla. Pobývali jsme tam pár dní a noha se mi celkem zahojila.                       

S Katrin jsme se velmi sblížili. Mezitím jsem se dozvěděl, že můj kamarád Johnny k ní chová také nějaké city. A tak jednoho večera se ji pokusil znásilnit, protože nemohl přenést přes srdce, že ona opětovala svoje city ke mně. Naštěstí jsem přišel do chaty včas a zabránil tomu.

Mezi námi chlapy vypukla bitva. Bojovali jsme holýma rukama. Byl to boj na život a na smrt. Johnny nečekaně vytáhl nůž ze své boty a bodl mě do zad.                                 

Kluci z čety se přiřítili za námi, a když pochopili co se stalo, nezbylo jim nic jiného než Johnnyho zasřelit.