Země Lásky

Upozornění: Jedná se pouze o PŘEKLAD.. ;-)

můj dědeček z tatínkovy strany, Dadou - což se rýmovalo s Láskou byl velice zvláštní pán, s jiskrami v očích a vlasem stříbrným který se stále houpal a houpal ve svém křesle houpacím a vždycky když jsem byla s ním, mohla jsem vylézt nahoru a sedět na jeho kolenou když měl nasazeny brýle s kostěnou obroučkou a četl si večerní noviny poslouchala jsem uklidňující tikání jeho úžasných, starobylých, zlatých hodinek ozdobených fialovými a modrými květinkami nikdy mě neplísnil za to, že jsem je upustila na zem Dadou jen řekl, že je dá na spravení moudrému elfovi v obchodu s hodinkami a pak na mě spiklenecky mrkl byl to tichý, vlídný pán, mluvil tak tiše a nikdy se nehněval, ani hlas nezvedal vždycky nosil vestu - s páskem na rukávě a legrační klobouk se zelenou krempou, když pracoval dlouho do noci aby mu všechny účty seděly měl velký obraz Abrahama Lincolna ve tvaru vajíčka v mahagonovém, vyřezávaném starobylém rámci - litografie na spodku podepsaná, blednoucím inkoustem, samotným prezidentem S pozdravem A. Lincoln která patřila, jak říkával jeho matce, Elle, když byl ještě dítě Dadou mi půjčil ten obraz do školy 12. února bylo mi devět nebo deset a měla jsem recitovat na besídce a ten den, v anglické třídě - mi spadl na zem rámec se rozbil a sklo vysypalo ale Dadou mi nevyhuboval, ani se nezamračil - řekl jen "pro takové malé rošťáky je ta věc moc veliká" oba jsme zbožňovali poslouchání hudby linoucí se ze starého gramofonu Victor Victrola s obrázkem naslouchajícího psa, který měl hlavu nakloněnou na jednu stranu seděli jsme tak spolu asi hodinu - a já jsem si představovala že hluboko uvnitř zlaté gramofonové trubky bylo útulné místečko, kde byli schovaní zpěváci a muzikanti pamatuju si, že vždycky, když jsem se o tom zmínila, tak se Dadou smál, až z toho plakal ale nejkouzelnější věc, kterou vždy Dadou udělal byla, když se schoval - každý rok na Svatého Valentýna zazvonil co nejhlasitěji na domovní zvonek, na přední verandě - na osmé ulici potom odběhl a někde venku se schoval já jsem spěchala otevřít dveře - a před nimi byl vždycky ten nejúžasnější dárek! někdy krajkovaná srdíčka, sněhobílá nebo zářivě červená ovázaná saténem a sametovými pentlemi jindy krabička ve tvaru srdce se skořicovými bonbóny - a vždycky tajemné hranaté obálk, uvnitř Valentýnka vždy nepodepsaná, kromě slov.. "Hádej kdo!" když jsem se ho na to později ptala, vždy pokrčil rameny a řekl, že to musel být pan Valentýn se šťastným poselstvím a překvapením pro mě - ze Země Lásky jednou, když jsem otevřela dveře, jsem viděla někoho se stužkou na rukávě zmizet za rohem přední verandy pak už jsem věděla - a přece! stále byla pravda, co řekl Dadou.. sněhobílá nebo zářivě červená krajkovaná srdíčka opravdu byla ze Země Lásky sametové pentle jsem si vždycky vpletla do vlasů než jsem si vylezla na klín ve starém houpacím křesle protože Dadou byl jediný, jeden jediný člověk, který mi kdy řekl, že mé rovné vlasy.. jsou krásné

---