Tak jako oliva ...

Seděla nahá na houpacím křesle a hleděla nepřítomně z okna do dáli, zatímco jí z právě umytých vlasů kapala voda na ramena. Neměla naprostou potřebu někam spěchat a chuť něco kloudného dělat. Zírala před sebe, do prázdna a myšlenky se jí honily hlavou jedna přes druhou. Byla unavená, ale ne tak příjemně jako po většině nocí, strávených v cizích bytech. Dnes musela přemýšlet.

"Proč pro ně nic neznamenám?" smutně si povzdychla tak nahlas, až se sama svého hlasu lekla. V jedné chvíli jí bylo vše líto. Líto, že i když má kolem sebe spoustu mužů, tak je vpodstatě sama, že dělá věci pro lidi, kteří o to evidentně nestojí, a že vlastně pro nikoho nic moc neznamená.

Včera se to celé odehrálo velmi rychle a zcela spokojen byl pouze on. Dle hesla: "Muži se chtějí milovat a potom třeba i zemřít." Byla ráda, když je dokázala uspokojit, ale tak jako každá žena očekávala něco víc. Rozhodla se dnes již definitivně, že příště to znovu neudělá. V duši však dobře věděla, že to není pravda a že se situace bude určitě opakovat. Pro uspokojení onoho vyvoleného zapomene sama na sebe a bude se opět snažit vyhovět pouze jemu.

            Na druhou stranu si však musela položit tu stejnou otázku i sama pro sebe. "Co znamenají oni pro mě?" Vpodstatě je nepotřebovala. Byla ráda, když si díky jejich uspokojení takzvaně namasírovala ego, ale jinak dokázala být sama anebo se o to v této době alespoň pokoušela.

Nejvíce se jí líbil okamžik jejich nezvladatelné touhy, kdy věděla, že teď je má zcela v hrsti. Ale po pár minutách – když bylo po všem - se vždy vrátila do svého smutku, a to když si znovu uvědomila, že pro ně nic neznamená. Řeklo by se oboustranný stav, ale pro ni to bylo zjištění poněkud bolestivé. Ačkoli se snažila, nedokázala to celé brát pouze jako hru. Nechtěla se s takovým stavem smířit, ale nevěděla, jak z něho ven. Nejvíce ji mrzel pohled do zcela neměnné budoucnosti. Doba, kdy věřila v lásku, věrnost, důvěru a ve vztahy všeobecně, byla definitivně pryč. Dnes z těchto pojmů, které pro ni dříve znamenaly podstatu života, zbyla pouze prázdná slova. Nedokázala se s tím jednoduše vyrovnat. A tak zatím na své cestě životem uspokojovala touhy a potřeby jiných a byla vděčná za to málo, čím ji dokázali odměnit. Byla šťastná, když ji nechali přespat v jejich posteli po jejich boku, když ji v noci objali nebo pohladili. Tím, úsměvem nebo několika sladkými slovy si ji zavázali i pro příští setkání. ...(Ne)šťastný život v neustále se opakujícím kruhu...

Stav, ve kterém se díky sexuálnímu objevování nacházela, by přirovnala k olivě. Když jste děckem, nedočkavě čekáte, až ji ochutnáte. Poprvé se vám docela hnusí a nechápete, co na ni všichni mají. Pak chvíli odolávate, než si odvážíte vzít olivu druhou. Když přijde ta pravá chvíle, okusíte znovu a v tu chvíli většinou propadnete jejich kouzlu. Je to však delikatesa. Budete-li jíst olivy každý den a z rozličných zdrojů, zají se vám a již nikdy vám nebudou připadat výjimečné, vzácné a kouzelné.

Ať již vám bylo ublíženo jakkkoli, nedostaňte se do stavu, že budete chtít ochutnat všechny olivy světa. Sami byste pak litovali ... tak jako já.