Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seRůžový keř
10. 12. 2005
4
0
1423
Autor
Akrij
Bez vůně a barev,
pozoruji růži.
Keř ostnů a bolesti,
svoboda mysli.
Vůně která nevoní, světla co nesvítí.
A město bez lidí, co u mých nohou
žije život bez života.
Narvah,
to je asociace. Seděl jsem v noci na zídce na ulici. Byl jsem prázdný a nešťastný. Opravdu jsem pozoroval růži a skutečně tam v té chvíli existovalo město u mých nohou.
Nechal jsem ruku psát a ráno jsem si to teprve přečetl. Nic víc
vesuvanka,
za Tvé názory jsem vždy vděčný. Je to neuvěřitelné, ale vystihuješ to řesně. Vlastně jsem svým způsobem konvertoval k budhismu.
V té době kdy jsem to napsal, jsem byl velmi nešťastný, až tak, že to opravdu bolelo. Moje mysl se bolesti bránila prázdnotou. Znáš tarotovou kartu "NIC"? To je nejpozitivnější karta: Kde nic není, tam je nekonečně prostoru pro nová dobrodružství.
(Pozn.: jedná se o Zenový tarot)
Jinak je vážně pravda, že jsem vlastně do rána nevěděl co jsem vážně napsal :)
Vůně která nevoní, světla co nesvítí.
A město bez lidí, co u mých nohou
žije život bez života.
moc pěkně napsaná, má trochu smutnou atmosféru, ale na druhé straně mi připomíná stav mysli, o který usilují budhisté, kdy člověk necítí bolest, ale ani radost.... TIP
Plamen_Paciorek
10. 12. 2005
mě se tam nehodí ta intervence autora:
pozoruji růži, ani to, že se město nachází u jeho nohou. pokud to má vyjadřovat prázdnotu, tak fajn, ale proč zrovna u tvých nohou..