Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePro matičku
12. 12. 2005
2
1
1591
Autor
chvála
Pro matičku
Matičko má, kde jsi, ozvi se,
hladil bych tvé ruce sedřené
jenž hladily jemně, s láskou.
Svíce tvá dohořela - brzy však.
Nevnímal jsem tě srdcem celým, matičko.
Vlas pokryl šedivý závoj těžkých dnů tvých a přec ti slušel.
Já chtěl bych laskat se pohledem na tebe,
kterás život dala mně - část srdce k tomu.
Hlavu chtěl bych položit na tvůj klín, zavřít oči, snít,
jak jsem to dělával v dětství.
Matičko má, kde jsi, ozvi se,
já bral tě, že jsi zde u mne.
Má-li člověk něco kol sebe, neváží si toho,
ztratí-li to, pozdě lituje, naříká.
Hýčkal bych tě, ruce tvé, co staraly se, líbal bych.
Tys v lůně mě nosila pod srdcem svým -
tam já snil o blahu života.
Prvním krůčkům učila jsi nožky mé,
zásady dobroty vštěpovala v nitro mé.
Matičko má, kde jsi, ozvi se,
tvá léta byla prací i osudem těžce zkoušena
a přec život jsi milovala, vše, každého.
Když paprsek slunce tvého, matičko, uhas,
zašel za mrak velký-ticho jen, prázdno.
Naději však mám, že uzřím tě,
matičko, zas¨...
Matičko má, kde jsi, ozvi se,
hladil bych tvé ruce sedřené
jenž hladily jemně, s láskou.
Svíce tvá dohořela - brzy však.
Nevnímal jsem tě srdcem celým, matičko.
Vlas pokryl šedivý závoj těžkých dnů tvých a přec ti slušel.
Já chtěl bych laskat se pohledem na tebe,
kterás život dala mně - část srdce k tomu.
Hlavu chtěl bych položit na tvůj klín, zavřít oči, snít,
jak jsem to dělával v dětství.
Matičko má, kde jsi, ozvi se,
já bral tě, že jsi zde u mne.
Má-li člověk něco kol sebe, neváží si toho,
ztratí-li to, pozdě lituje, naříká.
Hýčkal bych tě, ruce tvé, co staraly se, líbal bych.
Tys v lůně mě nosila pod srdcem svým -
tam já snil o blahu života.
Prvním krůčkům učila jsi nožky mé,
zásady dobroty vštěpovala v nitro mé.
Matičko má, kde jsi, ozvi se,
tvá léta byla prací i osudem těžce zkoušena
a přec život jsi milovala, vše, každého.
Když paprsek slunce tvého, matičko, uhas,
zašel za mrak velký-ticho jen, prázdno.
Naději však mám, že uzřím tě,
matičko, zas¨...