Filozofický význam Vánoc

...tož byl bych sviňa, kdybych sa nepodělil o svůj kumšt... Bylo to na filozofii,neříkám, že je to převratné dílo a že se má stavět na oltář. Jen tam třeba někdo najdete něco, nějakou drobnůstku, co vás osloví...

Jaký smysl mají v dnešní době Vánoce? Co je podstatou Vánoc? Než se začneme zabývat těmito otázkami, je myslím důležité zapátrat v minulosti, jak tomu vlastně bylo dříve.
Pohanské svátky, oslavující návrat světla a jeho nastávající triumf nad chladnou tmou zimy, která se právě o slunovratu zase začala zkracovat a znovu se blížilo životadárné jaro, vystřídaly ne příliš odlišné křesťanské tradice. Lidé se sešli a oslavovali ve jménu vzájemné lásky, přátelství, radosti a pocitu sounáležitosti v kruhu svých blízkých. Dárky byly jen druhořadou záležitostí a většinou byly darovány věci, které byly nezbytné a musely se koupit tak jako tak. Největší důraz se kladl na tradice, byly prováděny různé obřady, věštby a podobně, především, aby se lidé zamysleli nad tím, co za uplynulý rok zažili, či co je asi potká v tom dalším, aby poděkovali modlitbami Bohu za vše dobré, co je potkalo a aby trávili čas s milovanými. A na půlnoční mši v kostele to vše vrcholilo:
„Varhany doprovázely hlasy zpěváků, ke kterým se postupně všichni přidávali. Tak se o půlnoci Štědrého večera narodil v srdcích lidí Kristus. Všichni věřili, že je přítomen na bohoslužbě právě v tom jejich kostele. Cítili přítomnost lásky malého dítěte a s nadějí hleděli do nového roku.“

Dnes se však již celý vánoční rituál a tradice posunuly do trochu jiných dimenzí. V moderní době, kdy není problém se za svým blízkým, který žije na druhé straně republiky, průběhem několika hodin zastavit, a kdy můžeme komunikovat s člověkem na druhé straně zeměkoule pomocí telefonu či jiné techniky, jako by stál přímo vedle nás, jsou již mezilidské vztahy chladnější. Chybí vzdálenost, která by podněcovala city a nutila člověka toužit po setkání se svým blízkým. Již je prakticky nemožné, aby člověk měsíce truchlil kvůli tomu, že někoho v dálce postrádá. Chvíle setkání již nemají takovou váhu.
Krom toho jsou také lidé již natolik materiálně zabezpečeni, že si již můžou dovolit věnovat si navzájem různé postradatelné, ale zajímavé dary. Materialistické hledisko se zdůrazňuje a místo toho, aby lidé přemýšleli a radovali se, řízeně se stresují, běhají po nákupech, nestíhají, zařizují, balí, objednávají, rozhazují, hádají se a honí kapra po koupelně. Nemyslím, že by byly některé tyto činnosti v jádru špatné, ale lidé by k nim měli mít jiný přítup. Z fráze, že Vánoce jsou svátky klidu, se stalo jen prázdné klišé, všichni se za něčím honí, místo toho, aby si po dlouhém roce sedli a zaslouženě si odpočinuli.
Jak je vidět z úryvku, dříve šlo o Vánocích především o lidi, o jejich přítomnost a radost ze života. Vzdání díků za život, který můžeme žít a vyjádření svých emocí okolním lidem, to že jsme neskonale vděčni, že s nimi můžeme trávit svůj čas. Lidé si dávali najevo, jak si váží ostatních a své rodiny. Uprostřed kruté zimy zahlédli světlo v dálce, blížící se jaro a další rok. Pokračování života, boží dar.
Dnes však lidé občas ani nerozumí původním myšlenkám vánoc. Místo nich dávají přednost vyprázdněným zvykům, kterým povětšinou ani nerozumí a provádějí je jen ze setrvačnosti. Nebo tradiční Vánoce rozkládají za pomoci odporných vývozních artiklů v podobě ohavného děduly Satana Clause, „elfa s plnovousem živícího se zásadně sladkými nápoji s velkým obsahem kofeinu“. Podstaty Vánoc se chápají dravé ruce obchodníků a lidé se podvolují. Dětem je očkován vzhled Santy a už je ani nenapadne přemýšlet, jak by mohl Ježíšek vypadat. Cizí zvyky válcují původní tradice a z lidských myslí vyprchává podstata.
Dalším dosti děsivým aspektem Vánoc shledávám všechny ty lapálie s kaprem. Jednak mi to přijde absurdní, jak na Vánoce, svátky světla a oslavu života mohou lidé tak chladnokravně přistupovat k živým tvorům, jednak mě děsí děti, které celému tomu masakru přihlížejí a ten je dozajista poznamenává.
V této práci jem měl mluvit o filozofickém významu Vánoc. O tom, co znamenají pro lidi, co přinášejí, jak působí na životy lidí. Shrnul bych to asi tak, že Vánoce bohužel ztrácejí na hloubce. Možná je to proto, že lidé nemají čas se zastavit aspoň na chvíli a přemýšlet tak, jak to dělali lidé v čase, kdy jejich pole pokryl sníh a jim nezbylo než zůstat celý den doma a zaplnit chalupu co nejvíce svícemi, aby zahnali temnotu. Bůh, ať ho nazveme Vyšším principem, Stvořitelem, Světlem, Nadějí, či něčím jiným, má své místo v těchto svátcích a i člověk, který se prohlašuje za ateistu by měl přemýšlet nad těmito vyššími záležitostmi, které ti ostatní nazývají Bohem.
Vánoce často filozofický význam postrádají a je jen na lidech samotných, jestli si ho vytvoří, či jestli jen koupí stromek, ozdobí ho a dají pod něj dárky, protože to dělají sousedé. Dárek nemusí být nutně něco v krabici obalené hezkým papírem. A když už ano, tak by onen dar neměl být dán kvůli tradici, ale protože to chce naše srdce.

---