Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Ležím na divanu, jsem malířem obrazu.
Chvilku se do prázdna dívám,
a pak si říkám fakt, namaluj akt.
Je to strašně pošetilý nápad,
chtít něco čmárat a nechtít souvislosti chápat.
Upíjím loňské portské,
zapíjím všechny ty Vánoce,
Silvetstry, vzpomínky hořké.
Na bílém satému s polštáři formuji postavu.
Ležící?
Nebo sedící?
Ne! klečící!
Neraději bych tě na polštářích ukřižoval,
takovou bych tě namaloval.
Na bílém plátně ruka tvoří čáry.
"Ach, to jsou vlasy"?
"To je zrzka? Od Maneta? Bloncka? Hnědka? Od Rafaela?"
"Vždyť je to černé jak uhel!"
Promiň, promiň, trochu jsem ujel.
"A v téhle výši, to budou oči?"
Ne!?
Tam jsou uši, a tady nos a oči.
"A tady budou líce a rty?"
Smazřejmě, vše, jak má být.
Pak ruka sjela trochu níže,
dva pohyby, krásná šíje.
Ještě řetízek s diadémem,
mezi prsy, jako šémem.
"Hm,hm,zvýrazni detail".
Ne,ne já bych to tak nechal.
"Tak tam přidej trochu stín"?
Myslíš, abych je zvýraznil?
Asi Tak?
"To je ono, přímo Van Gogovo"!
Odkládám uhel a dívám, se co z toho bude.
Snad mě neodbude?
Nalámej si hlavu, nalej si portské,
nějak bylo a bude.
Chápu se úhlu, bože ty boky,
takové jsem maloval, to jsou roky.
Do ladných křivek přidávám světlo a stín,
cítím, jak žere mě splín.
Myslím si, že je čas na přestávku,
snažím se o tlustou čáru.
"Ta teď sem nepatří,
to jen akt pokazí."
Jó?
"Né"!
Tak?!
"Blbost! Vymazat!"
Bože můj jsem to ale břídil.
No, spraví to kousek křídy.
"Myslíš si, že vymázneš minulost?!"
To ne? Ale požádám o milost.
"Moc povídáš. Raději maluj."
"Dívej se, tady a tady je to fuj."
Ale?
"Jaképak ale!"
Vždyťje to akt!
Držím cit a takt.
No tak ať.
No, furt mě pleteš, teď nevím,
jak a kde začít,
počkej, jdu se napít.
"A ty dlouhé čáry?"
"To jsou nohy?"
Nevrť se a vrať se do polohy.
"Ach bože, to je doba,
než namaluješ jeden obraz."
Tak to byl od tebe podraz.
"A tyhle čárky rovné a oblé?"
Vždyť jsem ti říkal, boky oblé.
"A tady vidím sem tam černou vlnku?"
To je odraz světla na saténu.
"Víš, myslím si přece,
že dostávám v kleče,
do nohou křeče."
Počkej ještě přece, obraz není hotov všecek.
"Bože ty naděláš,
než něco načmáráš."
Víš, dávám si záležet,
až budeš nahlížet.
Písmák