Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNeposedná dvojčata 2 - V dílně
Autor
Voga
Táta nešel na pivo, drží v ruce kladivo. Teď pobíhá podél stolu nahoru a zase dolů, protože jsem celkem znalec, vím, že trefil vlastní palec... |
Honzík dobře ví, jak taková bolest vypadá. Před týdnem klepal dětským kladívkem do hřebíku na zdi, který se mu zdál příliš povytažený, a trefil se do úplně stejného palce, na který si nyní fouká táta.
Ještě chvíli se Honzík na tátu koukal a pak se k němu přidal. Rozběhl se, přiběhl až k tátovi a začal okolo něj tančit tanec indiánského kmene Honzo-Honzo. Táta se rozesmál a za chvíli už se svým neposedným synem tančil i on. Tancovali okolo pracovního stolu a začali vymýšlet různé indiánské pokřiky, a tak ani neslyšeli, že se někdo dotkl kliky.
Maruška se tiše plíží, |
lehce sahá na kliku, |
tu najednou slyší spoustu |
prapodivných výkřiků. |
|
Vyleká se - pobudové |
řádí u nás v garáži, |
nebo v dílně, to je horší, |
táta jim tam překáží! |
|
Jen se neboj, pobudové, |
ti se jinde toulají, |
to jen bráška spolu s tátou |
indiánsky zpívají... |
Samozřejmě. Maruška chtěla zjistit, co táta s Honzíkem v dílně dělají, chtěla je navíc ještě vylekat, a nakonec vylekala sama sebe. Tak už to chodí. Ale všechno dobře dopadlo. Maruška si oddechla, že v dílně nejsou žádní pobudové, naladila hlásek do pravé indiánské tóniny a za malou chvíli tancovali celou dílnou už tři halasně povykující indiáni.
„Uá! Hej, hej, uáááá...!“