Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMonice
22. 12. 2005
1
0
2100
Autor
tibbaR_etihW
Pláčeš, směješ se a nakonec umřeš,
k čemu je život, když čas nezastavíš?
Nad kamny si hřeješ ruce, miluješ,
život je k žití a čas láska zpomalí.
Nenuť mne prosím uvěřit lží,
nenuť mne prosím usínat s představou,
že Svět kolem není jen splín,
že život je cestou pichlavou!
Nechceš-li žít, tak chvíli přemýšlej,
cožpak tu není, komu bys chyběl?
Chceš-li odejít, pak se rozhlédni,
já se dívám tobě do očí.
tibbaR_etihW
18. 02. 2006
Me to zase zaujalo.. nekteré obraty jsou zvlástní, ale ta atmosféra na me zapusobila...
čas láska zpomalí s touhle větou zásadně nesouhlasim s láska svět ubýhá mnohem rychleji.
Když je Monice báseň věnovaná tak proč píšeš v 3 osobě mužského rodu (chyběl)
Ale jinak je báseň napsána slušně i přesto T*