Písmák
Registrovat

Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Jako kámen

27. 12. 2005
0
0
981
Autor
flaky

Jako kámen

 

Budu stále na tomto místě? Mám slunce v zádech, či mě hřeje do obličeje? Kdybych tak aspoň věděl kde mám obličej… . Hřeje mě to tady vzadu a pomalu se to teplo přesouvá po mém levém boku a pak mě na kratičkou chvilku přohřeje nos – a pak většinou nastane na stejnou dobu poměrně chladno. Ještě že všude kolem mě jsou sousedi. Je zajímavé, že všichni jsou stejně velcí a právě asi díky nim vím, jak jsem velký já. Tlačí se na mě nesnesitelně imrvére, v jednom kuse. Ten ze shora, mě ale teda tlačí nejvíc, je to pěknej pacholek, ale slyšel jsem, že ti pode mnou, jsou na tom ještě hůř. Někteří z nás, se prý už rozdrolují z toho jak na sobě musíme pořád nehnutě sedět…a to prosím už přes 500 let. To není taková pohodička, jako když jsem si hověl v pevném pelíšku hluboko pod zemí, kde byl klid a teploučko. Hlavně ze spodu to pěkně hřálo. Také si pamatuju, když jsem byl ještě tekutý…jó vážení, to byli časy za mého mládí! Jen si to představte, jen si tak v klidu tečete pod pevninskou deskou a najednou šup! A než se nadějete, letíte 200 metrů nad zemí a pod vámi je nějaká hora, nebo co. A pak prásk, dopadl jsem pěkně na tvrdku! A už je z vás šutr jak křemen! Holt, už se mi tak nezapalujou lejtka jako za mlada, teď mám spíš chladnou hlavu! Tedy kdybych nějakou měl, samozřejmě. Ono to není jen tak, být kamenem. Jednou jsem se takhle za slunného odpoledne povaloval na úpatí srázu a najednou BOOOM, obrovská rána, jak po dynamitu a pak už si jen pamatuju, jak jsem se drkocal na korbě toho obrovskýho vozíku, mezi ostatníma. Nikdo nevěděl co se děje…nejhorší ovšem je, že můžete jen čekat kam vás vyklopí…. No a pak mě zvedlo něco měkkého, co mě obepjalo z deseti stran a pak už jen vím, jak do mě pořád mlátilo to dláto a že mi pěkně upravili fasádu! Už jsem nebyl tak kulaťoučký jako dřív, ale byl ze mě…no prosím pěkně a to uvažte, že je to na kamen ostuda… Kvádr!  Po nějaké době, když jsem se zrovna seznamoval s jednou  lesklou kvádřicí co vedle mě pevně seděla na hromadě s ostatními žuláky, mě zase něco zvedlo a plesk! Na čele jsem měl maltu! ….No a od té doby trčím tady v tom sloupoví katedrály. Ne, že bych si stěžoval, mám alespoň dobrý pocit, že jsem k něčemu dobrej. Povalovat se na svahu, bylo sice žůžo, ale nemělo to budoucnost, chápete. Teď si žiju na vysoký noze, 40 metrů nad zemí a každou neděli, slyším krásné zvuky, co mě celého prochvívají…prý nějaké varhany, či co. Ale hlavně, jak jsem tak v těsném obětí svých bratrů, můžu cítit všechny vibrace z celé stavby, dalo by se říci, že je to moje tělo. Tuhle někdo narazí do západní zdi, jindy zase někdo buší do jižního portálu a těch kroků denně… no, bylo by to na dlouho. Tak se zatím mějte, zase na mě tlačí soused, abych se posunul, ale já se nepohnu ani o píď! Mám přece svou hrdost a vím, kde je moje místo a to není málo, vážení!!! Kdybych se pohnul, tak by celá stavba mohla jít taky do pr….!
Přečíst později Dílo do oblíbených Autor do oblíbených Další dílo autora Nechci Avíza
Seznam tipů Seznam oblíbených
vesuvanka
27. 12. 2005
Dát tip
zajímavé dílko - z pohledu kamene - od jeho zrození až po současnost, kdy se stává jedním ze stavebních kamenů chrámu, možná, že bych změnila kategorii, nepřijde mi to jako úvaha
flaky
27. 12. 2005
Dát tip
no možná že to není úvaha - to jen ten začátek...díky
Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru