MUŽI MNOHA TVÁŘÍ

Příběhy ze života,s lehkou nadsázkou o mužích:o)

„Dobrej zadek,kotě!“ zaslechnu jednoho letního dne,kdy spěchám jen v lehké sukýnce na smluvené místo za kámoškou. „Nech si zajít chuť!“ sdělím na první pohled celkem pohlednému muži,ale jeho úmysly mi jsou jasné.
„To je dost,kde vězíš?“ zaslechnu hned po svém ufuněném příchodu Týnu. „Promiň,za odměnu tě zvu na dortík do kavárny,hm?“ Týna najednou vypadá spokojeně,vím,co na ní platí.
„Dvakrát Presso a dva banány v čokoládě“ objednám pro nás ty dobrůtky. „Představ si,že s ní chodí už tři roky a když jsem se za Mončou posledně stavila,byl doma právě jen Filip a přemluvil mne,abych zůstala alespoň na kafe,že má Monča noční, no ,kafe jsem si dala,ale skončilo to třemi skleničkami vína a Filipovým návrhem,jestli u něj nechci třebas přespat,zvrhlík!“ ukončí Týna své vyprávění,ani mě to moc nepřekvapí,tudíž jí jen sdělím: „Co bys chtěla,vždyť je to chlap!“ Vzpomněla jsem si na nedávný příběh,co mi vyprávěla kamarádka Katka,byla se svým tehdejším přítelem čtyři roky, dva dny před jejich pátým výročím měla Katka pro svého Pavla připravené perfektní překvapení,vlastnoruční nazdobenou večeři a pod talířem schovaný přívěšek z bílého zlata. Pavel nejen že nedorazil,ale Katce stručně ve zprávě napsal,ať se nezlobí, že musí odjet na služební cestu do Kanady. Chudák Katka se poté dozvěděla, že nejen, že na žádnou pracovní schůzi nejel, ale již přes dva měsíce to táhnul s nějakou mnohem mladší slečnou - mimochodem středoškolačkou a odjeli na Bahamy.Krutá realita..
S Týnou se rozloučím,dorazím domů a chystám se na večírek svého bývalého spolužáka Hynka.Po dlouhé úvaze,co že si vezmu na sebe,zvolím tmavé šaty, s rozparkem vínové barvy,S účesem si hlavu nelámu,pár pramenů nakulmuji,vlasy mám od přírody vlnité,takže stačí lehce natužit a je to.Když jsem maximálně spokojená,můžu vyrazit.
„Ahoj kočko,takové krásky jsou tu vítány,pojď dál“ přivítá mě přátelsky Hynek s políbením na tvář.Při vstupu do jeho obrovské vily si stihnu všimnout,že zábava je v plném proudu,všichni se skvěle baví.Jediným pohledem si stačím uvědomit,že Hynek,je jediný muž,kterého znám,Žen je tam také pár,postřehnu Smetánku,ty nebudou z levného kraje,napadne mne.Hynek je prostě gentleman,když ztlumí hudbu a požádá o chvilku klidu: „Vážení,představuji vám moji báječnou kamarádku ze základní školy Kláru.“ Postupně ke mně všichni přicházejí a seznamují se semnou.Je to mnoho jmen a tváří na to,aby si to člověk dokázal v jedné chvíli všechno zapamatovat,přesto se je snažím poznat podle vizitky.K jistému sympaťákovi Kryštofovi jsem přiřadila vizitku,že má hezkou bradku a celkově působí dobrým dojmem,Luďek-spíše nesmělý typ muže,ale přesto velmi zajímavá osobnost,Daniel-od prvního pohledu typ hezouna,ten nebude mít zrovna malé sebevědomí.Ten menší postavy,to byl tuším Lukáš s manželkou Lucií,potom už si jen mlhavě vzpomínám na Jitku,Petru,modelku Zuzanu,Miloše a Patrika.Paměť nemám špatnou,no vida:o) Ihned po seznámení si jdeme všichni přiťuknout a oslavit Hynkovy narozeniny a povýšení v práci. Atmosféra je skvělá,ve chvíli kdy Hynek pustí pomalé písně,krásné slaďáky,pobrukuji si v duchu tu nostalgickou melodii.Ze snění mě vytrhne Kryštof s otázkou,jestli bych si šla zatancovat.Pochopitelně neodmítnu,Kryštof je hezoun,byl by hřích ho odmítnout.
Kryštof se nakonec ukáže nejen jako skvělý tanečník,ale také jako perfektní bavič a společník.Vypráví mi jednu historku za druhou,úplně se divím tomu,když se poté podívám na hodinky a zjistím,že už je pár minut po půl čtvrté.“Asi pomalu půjdu“ řeknu Kryštofovi,rozloučím se s ostatními a chystám se k odchodu.Když jsem pár metrů od vily,Kryštof mě dostihne s otázkou,jestli mám alespoň nějaký odvoz.Přiznám se,že sice nemám,ale když si pospíším,jsem doma coby dup.Ovšem přestřelila jsem,s touto odpovědí se Kryštof jen tak nesmíří a trvá na tom,že mi buď zavolá Taxi nebo mě vyprovodí on sám.Rezignovaně se na něj podívám,ať soudí,jak uzná za vhodné. Jízda Taxi se nekoná,Kryštof jde se mnou opravdu až před barák,cestou se skvěle bavíme,je neuvěřitelné,kolik story má ještě v záloze a přiznám se,cesta s ním tak rychle uteče,že mě docela mrzí,že už jsme před barákem.Kryštof se semnou rozloučí opravdu velmi gentlemanským rozloučením:“Bylo mi potěšením Vás poznat,krásná my lady,snad se na mne nebudete zlobit,když budu té drzosti a pozvu Vás zítra na schůzku a pokud Vás zajímá kam,to bude překvapení“ poklekne přede mne a políbí na ruku.Tohle nečekám a jsem úplně rozhozená,přesto neváhám a schůzku přijmu.
Z hezkých snů mne probudí telefon,nějaké neznámé číslo volá,to brát nebudu! No,možná to bude Kryštof,i když,to je vlastně absurdní,jsem já to ale paranoidní,kde by na mě asi tak vzal číslo,po ránu mi to opravdu moc nepálí.Kláro,možná bys ten mozek měla taky někdy použít,nebylo by to na škodu,kritizuji se v duchu.Ale když už mě to probudilo a na druhou stranu jsem docela zvědavá,tudíž telefon zvednu „Prosím,Klára“ sdělím ještě trochu unaveně. „Ahoj krásko,tady Tom“ snažím se zalovit v paměti,že bych měla znát nějakého Toma? Ne,opravdu netuším a ještě po ránu ty myšlenky ani nějak nepřicházejí. „Je mi líto, to bude asi omyl..“ podaří se mi ještě do telefonu omylem zívnout, ale ani to nemá šanci držitele telefonu na druhém konci aparátu odradit. „Aha,tak promiňte,já myslel,že mluvím se svou přítelkyní“ „Nic se nestalo,napadlo mne,že jste se spletl,nemám totiž potuchy,že bych nějakého Toma znala“ oznámím mu. Ovšem jistý Tom se nějak k ukončení hovoru nemá „Tak se nezlobte,Kláro,je mi to trapné,ale máte velmi sympatický hlas“ „Děkuji,tak přeji hezký den,nash..“ nestihnu dopovědět: „Ne,prosím nezavěšujte ještě,nejste z Prahy?“ „To opravdu nejsem,nemáte náhodou přítelkyni? Pozdravujte ji ode mne,nashledanou.“ „Dáte mi,číslo,Kláro? Jestli je ta vaše fyzická krása stejně tak nádherná jako váš hlas,moc rád bych vás poznal, alespoň na kafe bychom spolu mohli zajít,máte ale určitě přítele, musíte být velice krásná,Kláro..“ „Ano,přítele mám,to jste uhodl,stejně tak jako vy máte přítelkyni a tak si myslím,že tady není o čem diskutovat,mohla bych vám maximálně nabídnout přátelství,ale z vašich slov pochybuji,že po tomhle toužíte,ráda jsem vás poznala,mějte se moc hezky a nashledanou ať moc neprovoláte..“ Zdál se být neodbytný,ale možná mu po chvíli došlo,že u mě to má marné,takže hovor ukončil s konečnou větou,že jestli je to osud,tak se určitě stejně někdy potkáme..Co mě se ještě nepřihodí.
„Kampak máme namířeno?“ vyzvídám,přesto Kryštof je záhadný jako hrad v Karpatech.“Jen nebuď zvědavá,Klárko,všechno se včas dozvíš“ povídá klidně a nastartuje auto.Zvědavost ve mne hlodá,ale po chvilce zjistím,že to stejně nemá cenu,tudíž se uvelebím na sedadle a vychutnávám si jízdu luxusním kabrioletem,milý Kryštof bude asi ve vatě,domyslím si.Sleduji ho nenápadně po očku,jak řídí a jelikož vím,že muži nemají periferní vidění jako ženy,nějak se neobávám toho,že by mě při tom načapal.Napadne mne,že vypadá fakt roztomile,když se soustředí jen na cestu a nevnímá okolí,přesto mi to nedá a vyruším ho.“Kryštofe,můžu se tě na něco zeptat?“ pohotově odpoví „neřeknu nic,bude to překvápko,kočko“ a mrkne na mě.Odpovědí ho ale překvapím: „Neboj,teď nemám na mysli tohle,zajímalo by mě,je to taková osobní otázka,ale co si myslíš o ženách?Víš jako obecně,nebo co tě na nich přitahuje a zároveň odpuzuje,nemusíš odpovídat hned,klidně si to nech projít hlavou..“ „Proč tě to zajímá?“ vykrucuje se z odpovědi,ale na mě si nepřijde,řeknu mu přesto pravdu. „Víš,přiznám se,že u muže,jako jsi ty,by mě to fakt zajímalo“ asi jsem pokochala pořádně jeho ješitnost,jelikož se na chvilku zamyslí,ale pak se nechá slyšet: „Nebudu to brát postupně,podle otázek,co jsi pokládala,spíš podle toho,co mě zrovna napadne,ale budu se snažit zodpovědět všechna tvá přání“ netrpělivě čekám,co mi odpoví: „Každá žena má své kouzlo,jsou ženy, které to o sobě ví a umí to náležitě „prodat“,přitahuje mne,když je žena ženou,nehraje si na nás,na chlapy,takový ty hospodský typy, ty vážně nemusím, jo,řekněme na pokec u pivka proč ne,ale co vím jistě,s touhle ženou bych si nemohl začít. Je blbost hledat k sobě někoho samého, já hledám protějšek, ne svou kopii. Mě přitahuje když vidím krásnou ženu, u které poznám, že o sebe pečuje, chce se líbit mužům a náležitě ví, jak na ně zapůsobit a dokáže využít všech svých předností, určitě mi rozumíš“ jen kývnu a poslouchám dál. „Zkusíme to konkrétně u nějakého příkladu, zvolíme tebe,Kláro“ s touhle odpovědí však zdaleka spokojená nejsem, jsem snad jeho vycvičená opička nebo co, ovšem zdráhání je zbytečné, ještě si vyslechnu, že jsem to přece chtěla vědět, tak ať ho teď nepřerušuji. No dobrá tedy, alespoň budu vědět, jak na Kryštofa působím, ono všechno zlé je pro něco dobré, zatetelím se v duchu! „Jsi velmi krásná žena, slečna, vypadá to, že cílevědomá, která ví, co chce. To je správné, víš, co od života můžeš očekávat, možná už za s sebou zkušenosti máš, ať jsi se již v životě už párkrát spálila, nebo ať to jsou dobré zkušenosti, je vidět,že jsi opatrná, to je správné. Nevím,jestli jsem tě dobře odhadl, přeci jen se známe chvilku, ale takhle tě vidím já. Myslím,že nejenže jsi moc atraktivní, alespoň co se týče mne, tak si mě zaujala na první pohled, ale velmi chytrá a víš co na muže zabírá.“ Jsem z toho vedle jak ta jedle, jelikož, když se nad těmi větami, co právě Kryštof prohodil tak zamyslím, má ve všem pravdu. Co ale nechápu, známe se tak krátce a on mne tak dokonale odhadl, je vidět, že se v ženách vyzná velice dobře, kolik už jich tak asi měl, no vzhledem k tomu, že je to vážně hezoun,tak jich málo nebude, napadá mne v duchu. Kryštof mne vytrhne z myšlenek. „Nad čím dumáš kočko, měl jsem pravdu?“ mrkne na mě zase tak šibalsky a sakra on to s nimi fakt umí,zabírá i na mě!! Vrátím se zpět do reality: „Ne, promiň,víš Kryštofe, jde o to, že jsi mě za tak krátkou dobu perfektně odhadl..“ ovšem Kryštof zvolí poněkud jinou odpověď na otázku: „A tvé vlastnosti mi velmi imponují, tak a jsme tady, kočko“ mrkne na mě. Nevím co si o tom všem myslet, chvilku mi trvá, než se všechny ty informace v té mé hlavě zpracují, je toho na mě najednou všechno moc hrr! Akorát zastavíme na velké louce, víc si za ten okamžik všimnout nestihnu ,Kryštof mi překvapivě rychle zaváže oči šátkem, to prý, aby to překvapení bylo se vším všudy.
„Tak prosím my lady “ rozváže mi oči Kryštof a já vyloženě zírám, tohle že napadlo muže?? Před s sebou vidím piknik se vším všudy a kolem toho všeho rozhozené kolem červené a modré růže. Nepřestává mne překvapovat. „Čím jsem si to zasloužila?“ zeptám se ještě docela nepatrně v šoku. „Řekněme za to, že nejen že jsi velice jedinečná žena, která mne zaujala na večírku na první pohled,ale máš v sobě něco, co mě děsně přitahuje.“ S touto odpovědí se ráda smířím, je krásné slýchat komplimenty, a což teprve od někoho, kdo je tak sexy! Od takového borce a ještě sympaťáka v jedné osobě bych tohle mohla poslouchat pořád.
„Bylo mi jen velkým potěšením trávit s tebou dnes tento krásný den, Klárko“ řekne Kryštof,když mě jede večer odvézt z pikniku domů. „To děkuji já tobě, Kryštofe, už dlouho mi nebylo takhle fajn“ ujistím ho. Vzápětí ještě dodám, že to byl opravdu skvělý nápad, vymyslel to dokonale. Je vidět, že s odpovědí je nadmíru spokojený a abych ještě více pokochala jeho mužskou ješitnost, zaslouží si sladkou pusu jen a jen pro něj, to přece proto, že to je taková šikulka. Bohužel si vybavím, že mi na pikniku říkal, že jede na tři týdny za svým bratrem do Austrálie, ale prý mi jako takový malý suvenýr přiveze klokana!:o) Je to blázínek. Za ty dva dny jsem se o něm dozvěděla tolik ,jako bych ho znala léta, skvělý společník a bavič a tak se sním jen velmi nerada loučím. Nálada se mi ovšem rychle vrátí, když mi ještě narychlo dá své telefonní číslo a ještě si potichu nadává, jak je možné, že by na tak důležitou věc mohl zapomenout a ještě u takové sympatické slečny.
„Ahoj Leni“ pozdravím do telefonu svou báječnou kamarádku ještě tentýž večer, se kterou mi bezchybné kamarádství vydrželo ještě ze střední školy,když relaxuji ve vaně plné krásně voňavé pěny. „Co plánuji na dnes večer?A kolik je vůbec hodin?“ zeptám se pohotově, ani nedokážu odhadnout, jak dlouho už ve vaně jsem, i když je fakt, že voda už celkem vystydla. Lenka si asi myslí,že si z ní dělám srandu „Prosím tě,nech toho, půl desátý, tak v deset jsem u tebe, ju?“ „Hm,no a co plánuješ?“ „Jde se do klubu, tak se pořád nevyptávej, něco na sebe hoď ať na tebe pak nemusím čekat a pořádně to rozjedem, pa“ Ani se mi nikam moc nechce, v té vaně jsem před Lenčiným hovorem málem usnula. Zamyslela jsem se nad tím, jak je možné, že jsem se s Kryštofem seznámila až teď, kdepak celou dobu byl, kdepak se schovával, kluk jeden! Na myšlenky mám času dost, ovšem teď není nejlepší čas, pokud to chci všechno stihnout, naštěstí jsem se ještě neodlíčila, výborně,to je hned o problém méně a dalších deset minut navíc. Po delší úvaze,co si vezmu na sebe, to je vždycky, nevím proč,ale největší prekérní situace, nakonec zvolím to, v čem se cítím pohodlně a zároveň mi to skvěle padne, tudíž mírně přiléhavé bokovky a bílý topík, tímhle nemůžu nic zkazit. Vlasy nakulmuji, natužím, s výsledkem jsem spokojená, věděla jsem, že Lenka přijde o něco dříve,takže akorát obuji kozačky a můžeme vyrazit. „Taxi,jo? Ale ale,někdo je koukám ve vatě“ prohlásím k Lence. „Pak ti budu všechno vyprávět, měsíc se nevidíme a jsi úplně neinformovaná“ nechá se slyšet Lenka. „Fajn už mlčím“ prohlásim rádoby dotčeně, ale jelikož mě Lenka za ty léta zná tak dobře, jen se tomu zasměje.
„Dneska je tady nějak narváno, snad si sedneme“ zaslechnu téměř neslyšitelně Lenku v zahlučeném klubu. Dvě místa vzadu jsou volné, klub je naštěstí poměrně velký. Po brzkém příchodu číšníka si objednáme dva panáčky, abychom ten večer nějak začaly. „Hele,Leňo,tak co je u tebe teda novýho? Měsíc se nevidíme a ty jsi najednou nějak záhadná“ zvědavost mi nedá ,musela jsem se na to zeptat. „Jde o to,že..“ „Počkej“, přeruším ji, „já tě vůbec neslyšim“ s tímhle si Lenka hlavu neláme „Jé,no tak pojď vedle a naseď naproti jako trubka“ zakřičí na mě, abych jí patřičně slyšela. „No, takže jde o to, že mám celkem fajnovej přivýdělek.“ V ten moment si vybavím to nejhorší a zděsím se: „Lenko,buď prosím konkrétní a neříkej mi, co nechci slyšet“ „Ne,prosím tě, za co mě máš? Neříkám, kdybychom se neznaly už nějaký ten rok, přece si nemyslíš,že bych byla schopná kvůli penězům všeho. Radek,bráchy kolega mi nabídl že můžu pracovat u něj na letišti, být něco jako jeho druhá ruka, pomocník na všechno, je tam toho dost a všechno to nestíhá, to se totiž předtím brácha zmínil, že jsem zoufalec a nemůžu si nic najít, ale teď jsem mu za to vděčná, no takže si to dneska pořádně užijeme a zvu tě na jablíčko" dodá a mrkne na mě šibalsky, připomíná mi Kryštůfka. Sotva co dopijeme prvního panáčka, už jdeme na to slibované jablíčko k baru. „Tak na co nejvíc nejlepčí života štístko“ a ťukneme si. Tenhle večer bude ještě zajímavý, pomyslím si při prvním ťuknutí s Lenkou.
„No a pak jsme se rozloučili..“ škyt „i s tím vačnat..“ škyt „totiž klokanem, je miloučkej“ „Kdo klokan?“ „Ale houby klokan, přece Kryštof“ „Ále,to je jedno, to je taky na k hihi. „Lenko, čemu se směješ? Jé a kdo jsi ty?“ „Před půl hodinou jsme se seznámili u baru, ale nevadí,já jsem Robin. Vidím,že nejlepší bude ,když vás obě dovezu domů a nechám trochu vystřízlivět ,docela jste se zřídily“ „Počkej kdó, snad nemyslíš mě a tady Lenku..“ škyt. „No,moc nás tady není, takže koho bych mohl mít asi tak na mysli,hm?“ „Prosím tě, aspoň nás ušetři svých rozumů o tom, co jak má být, určitě si myslíš, že ty jako pán tvorstva bys měl přece vědět všechno škyt nejlíp ,ale to tě ráda vyvedu z omylu. Chlapi jsou mizerové, umí jenom využívat, myslí jenom na sex a věrnost jim taky nic moc neříká!!“ „Jo jo,já jen souhlasím“ „tak vidíš, Lenka má stejný názor, jsem zvědavá,co mi na tohle řekneš, ještě bys mi mohl tvrdit, že zrovna ty jsi ta výjimka a jsi jiný, že jsi romantik, který sleduje západ slunce, to bys mě fakt dostal!“ „No počkej, počkej,nic takového ale přece netvrdím, tak o co jde? Ale to,že nás házíš všechny do jednoho pytle ti přijde taky tak správné, jak tady tvrdíš, rád si s tebou o tom všem promluvím ,ale v klidu,až budeme OBA střízliví“ „Prosím tě, ušetři mě hlavně báchorek o tom jak se do sebe dva zamilují a on ji miluje ,že by se pro ni rozkrájel a žijou šťastně až do smrti, bla bla pohádky!“ „Nemá smysl se o tom tady teď s tebou bavit, Taxi,jedeme home.“
„Krásné ráno, tedy spíš odpoledne, pozdní snídaně do postele.“ Zaslechnu celkem sympatický mužský hlas, ale vzápětí jsem jako v transu, pár věcí mi tady nehraje, taková zásadní otázka,co mě napadla jako první, i když mě třeští a mám pocit,že mě řežou do hlavy : „Kde to sakra jsem“ uvědomím si ihned po probuzení a proč jsem šla spát oblečená, všimnu si vedle spící Lenky,jak spokojeně odchrupuje a snažím se alespoň si vybavit, co se to včera v klubu dělo.Mlhavě si vzpomínám, jak jsme přišly,daly si drink- okno- tancovala jsem ploužák s jedním borcem –okno- pozval mě na drink a seznámil mě s partou jeho přátel, pak mě pozvala Lenka na další drink, a ještě jeden,aby se neřeklo –okno- pak jsme seděly u baru a byl tam jeden týpek, hodil nás domů..?? Počkat, jedna a jedna jsou dvě,to je přece on ,koukám do očí právě tomu „týpkovi“ a vyleze ze mne pouze: „Kde je prosím tě,koupelna?“ „Chodba,dveře vzadu vpravo.“ V tu chvíli jsem mu za to tak vděčná, že neváhám a jdu se umýt. Při pohledu do zrcadla mě div neraní mrtvice – ne,tohle nejsi ty, Kláro,že ne, to je určitě jen nějaká špatná kopie nebo hodně nepovedený vtip, musím si pořádně promnout oči, ovšem to je ještě horší, teď mám ty oči ještě ke všemu rudý a oteklý jako králík! Bože,to jsem se zase zlískala,néé!!
„Díky za snídani a nejen za ni,jsem ti vděčná za určitě mnohem více věcí“ řeknu už krásně voňavoučká a umytá Robinovi. „Tak to smázneme a začneme teď od začátku,co říkáš?“ mrkne na mě.Velmi ráda souhlasím. „Tak tedy do třetice všeho dobrého, moc mě těší, milá Kláro,já jsem tedy Robin,můžeme pokračovat v našem večerním,teda spíš už ranním načatém rozhovoru.“ Co to mlel,jaký do třetice a v jakém proboha rozhovoru? Ops,no snad jsem zase něco nezavařila, sakra musím s pravdou ven,já fakt nevím. „Robine, nezlob se,ale o jakém rozhovoru mluvíš?“ „Aha, no buď ráda,že si nepamatuješ na to, jak jsi mi včera vmetla do tváře, že my muži jsme všichni šmejdi, když to řeknu ve zkratce“ snažím se zapátrat v paměti, no je pravda,že si na nějaký rozhovor mlhavě vzpomínám, ale konkrétně fakt nevím, ajaj, to jsem se zase včera musela ztrapnit, ještě,že si to nepamatuju, ale když teď sleduji Robinův pobavený výraz,snad to raději ani připomenout nechci, sakra Kláro ty už nebudeš pít!! Hodím po Robinovi omluvný výraz, který mluví za vše. „Asi ti někdo v minulosti hodně ublížil, nebo zklamal, možná nešťastná láska, nevím, podle toho, co jsi říkala, tak tě musel nějaký muž moc zranit, jinak si to neumím vysvětlit. „Nechci o tom mluvit, nezlob se, vůbec se neznáme a vyprávět ti tady svý milostný příběhy, po tom zrovna dvakrát extra netoužím!“ Co si o sobě sakra myslí? Znám ho pár hodin a odvyprávím mu všechny své vztahy, tss to určitě. Kdoví, co jsem to včera říkala,ale určitě to musela být jen pravda, pokud jsem tvrdila,že jsou všichni muži stejní, tak za tím si stojím, nemám se vlastně za co stydět, tak co, pomyslím si v duchu. „ Dobrá, klidně ti tady řeknu názor na muže za střízlivého stavu, přestože si bohužel nepamatuji, co jsem ti říkala. Muži nedokáží být věrní, vidí dobrou babu, která za to trochu stojí a svou přítelkyni bez výčitek podvedou, můžou mít potom černé svědomí, ale přítelkyni to pochopitelně neřeknou. Taky jsou hrozně ješitní, to je musí ženská pořád chválit, aby se náhodou nedotkla jejich mužského ega! Jsou si jistí tím, že oni ví určitě všechno nejlíp oni mají ve všem a vždy pravdu, a když zjistí, že tomu tak není, přijde jim to nepochopitelné a snaží se zjistit, kde mohla být chyba. Než by se ženě za něco omluvili,raději budou sedět týden v hospodě při pití nějakého odporného rajčatového džusu.A běda, když žena vyruší muže při sledování televize, nejen,že ji nevnímá, jelikož nedokážete dělat více věcí najednou, ale když už ho dostatečně vyruší, aby se mohl od televize odtrhnout a poslouchat ji, s největší pravděpodobností si žena vyslechne něco nemilého.Takže když to tak shrnu, k čemu jsou muži užiteční, nám ženám? Dokáží jen ubližovat a ponižovat a neustále si musí dokazovat že oni jsou ti pánové, vsadím se, že svět bez mužů by byl plný míru, jelikož války by určitě nebyly a taky plný tlustých, spokojených, sebevědomých žen.“ Dochází mi už myšlenky, myslím,že jsem mu to řekla dobře, jsem zvědavá,co na to Robin řekne, tváří se nevěřícně, ba až překvapeně, snad jsem to nepřepískla, takhle na férovku to na něj vybalit a ještě když se to týká v podstatě i jeho asi není dvakrát příjemné. No a co, já jsem se z toho vykecala a je mi fajn:o) „No, upřímně, Kláro musím říct, že máš vlastně v podstatě ve všem pravdu, jenže tohle je jen obecné posouzení, neřekl bych, že každý muž musí ženu podvést, když vidí nějakou fyzicky přitažlivější. Proto mi přišlo celkem dost nespravedlivé, žes nás včera hodila všechny do jednoho pytle a hned ti řeknu proč, měl jsem přítelkyni čtyři roky a přiznám se ti upřímně, že jsem ji fakt miloval a v životě bych ji nepodvedl a to ti mohu klidně odpřísáhnout, ale co jsem se dozvěděl po těch čtyřech letech,že jsem měl dva roky parohy, ona mě podvedla s mým tehdy ještě nejlepším kámošem, a co si myslíš, mám po téhle zkušenosti mít na ženy jaký názor? Kdybych to měl odsuzovat po tvém, tak všechny ženy jsou potvory, který nedokážou být věrný!“ Zamyslím se nad tím co říkal a souhlasím, má pravdu, ale já už mužům nemůžu věřit, prostě to nejde!! První vážný vtah, co jsem měla a fakt dotyčného milovala, bylo to ideální,do té doby, než jsem zjistila,že jsem pouhá bokovka. Jen když se mu to hodilo, naivně jsem si myslela, že to JÁ jsem ta jeho přítelkyně a on si to mezitím táhnul s mladou maminou a měli se brát. Ještě mi mohl poslat svatební oznámení, blbec! Druhý vztah taky nebyl zdaleka ideální, po půl roce našeho vztahu mi přišel Hugo nějaký vyměněný, jiný. Ano, změnil se, co jsem vzápětí zjistila. V dámských šatech mi přišel s klidem oznámit, že se nechá co nejdříve přeorientovat,bože! Ovšem to nejlepší nakonec, můj třetí vztah taky neměl chybu, na první pohled přitažlivý, mladý muž Daniel se zdál být bezproblémovým do té doby, než jsem zjistila, že je vyhledávaný zločinec za přepadání starých lidí, no prostě fakt klika, a po tomhle si mám myslet,že muži jsou jedineční a bezchybní tvorové světa!! Ha ha a ha!! „Nad čím přemýšlíš, můžeš se klidně svěřit se vším, co tě trápí, sdílené trápení je poloviční trápení.“ zjistím,že na mě Robin mluví. „Nezlob se, snad jindy, asi bych už měla pomalu jít..“ dojde mi, že vlastně Lenka ještě spí, sakra, no nějak to s Robinem domluvím, je toho na mě nějak moc, chci být sama. „Robine,můžu tě o něco poprosit, vím že už jsi toho pro mě udělal více než dost, jsem ti za to nesmírně vděčná a nezlob se tady za tu rozmluvu o mužích, musela jsem se vyzpovídat. Pošleš pak pro Lenku Taxi? S penězi se vyrovnáme, to není problém“ „Neboj se, zařídím to, nemusíš se vůbec omlouvat, je škoda,že už musíš jít, rád bych si s tebou někdy popovídal, tak o všem možném,jestli budeš mít zájem, dal bych ti své číslo“ „Jo,klidně. Ráda tě zase někdy uvidím až budu úplně v pohodě, není mi moc dobře po té včerejší noci, za to,co jsi pro mě s Lenkou udělal jsem tvým velkým dlužníkem, ještě jednou moc díky, Robi“ „Maličkost“ usměje se.
Večer dostanu zprávu od Lenky, jsem ráda,že je všechno v pořádku, neodpustila bych si, kdyby se jí mou nedbalostí něco stalo:“VSECHNO OK,DORAZILA JSEM V POHODE DOMU.TO JSME TO DOPADLY,CO?UZ ZADNEJ ALKOHOL.ROBI JE MOC FAJN!!PA KOCKO LENKA.“ Jestli Lenka se sním ještě nakonec nestihla dát dohromady, napadne mne vzápětí,no a proč ne,přeju jí to,on je sympaťák a Lenka si někoho solidního zaslouží, doposud měla taky chudák jen na chlapi smůlu,nebylo to sice zdaleka tak tragický jako se mnou a tranvestitem Hugem, nebo zadaným blbcem Karlem a zločincem Danem, ale ona měla tu smůlu, že se na třítýdenním pobytu v Londýně zamilovala do Angličana Charlieho, ale ten se až na konci Lenčina pobytu odvážil jí přiznat, že je šťastně ženatý a jeho manželka Clarise je nyní ve čtvrtém měsíci již svého druhého těhotenství. Takže taky žádná sláva, ovšem Lenka udělala jednu zásadní chybu, stalo se to již loni a ona to nemohla překousnout, od té doby, nejen, že neměla žádný vztah, ale zanevřela na všechny muže ve svém okolí. Naštěstí jsem jí vymluvila její pevné rozhodnutí stát se co nejdříve feministkou. Stejně je to nespravedlivé, když se nad tím vším tak zamyslím. Co se týče Lenky, je to průměrně hezká sympatická holka, která jen měla doposud smůlu, mám jí ráda se všemi nedostatky, vážím si spíše toho, jaká je uvnitř, její povaha je k nezaplacení, jenže to asi málokterý z mužů dnes ocení. Měla jsem tu možnost to posoudit na módní přehlídce úspěšných českých modelek v Miláně. Na večírku jsem se seznámila s celkem pohledným mužem a jeho pár kolegy. Společně hodnotili ženy na přehlídkovém molu. Modelky byly převážně brunetky a černovlásky, jen malé procento rusovlásek a kupodivu jen pár blondýnek. Když jsem se jich poté zeptala na jejich celkové vyhodnocení ,dostalo se mi odpovědi, že to u nich jednoznačně vyhrála dlouhonohá blondýna s těmi zelenými šaty a velkým rozparkem (a dodávám,že fyzicky tak dokonalá nebyla,byly tam ženy mnohem krásnější, ovšem to byly převážně brunetky) To mě zajímalo, věděla jsem,že muži mají raději blondýnky, ale přiznám se, že mě ve mně fakt hlodalo proč?? A tak jsem položila tuto otázku a zeptala se každého zvlášť, odpovědi byly velice podobné ,závěr jsem si vyvodila z jejich vlastních úst takový, že ženy blondýnky, byť jsou terčem posměšných vtipů, které stejně vymyslely brunetky ze závisti, tak už jen proto, že se o nich mluví a tím pádem jsou žádanější. Blondýnka zaujme muže na první pohled, vypadá tak křehce, jemně, přímo andělsky a hlavně pravých blondýnek se rodí méně, a čeho je nedostatek, to je prý mnohem žádanější. Hm a záhada odhalena. Když jsme u tohoto tématu, vzpomněla jsem si, že mi nedávno má kamarádka vyprávěla (je to mimochodem přírodní blondýna) že schválně zkusí, jaké je to být týden brunetkou a nechala se obarvit na hnědou.Druhý den v práci si všimla, že kolegové, co vždycky hned po ránu mívali škádlivé poznámky, ji ten den SOTVA pozdravili a zdaleka už nebyla tak žádaná. Být brunetkou ji vydrželo tudíž jen jeden den a poté už zase měla svou přírodní blonďatou. Říkala mi,že musí uznat, že to má jako blondýnka mnohem snazší než ostatní ženy, že si to uvědomila až díky té obarvené hlavě..Hm, vypadá to, že na tom všem asi něco bude,no…Muži asi holt lépe vidí než myslí no. Kašlu na to, jdu spát.
„Ahoj Klárko“ zpozorním a otočím se, když uslyším své jméno, při nákupech v Obchodním centru. Počkat,v ždyť já ho přece znám!! „Cože, Vašku, jsi to ty?“ překvapeně koukám na svého spolužáka ze střední školy. „No,jsem to já“ usměje se. „Téda, kdepak se tady bereš? Už jsem tě neviděla ani nepamatuju a hlavně vypadáš nějak…jinak“ no, vypadá dost dobře, mnohem lépe než na střední, on to byl vždycky takový trochu buran, žádné svaly, kde nic tu nic, takové tintítko no a teď, po těch pěti letech před s sebou vidím namakaného sympaťáka se vším všudy, ty brďo. „Víš co, já si nakoupím a v půl třetí si dáme sraz v kavárně L´ourses, víš kde to je?“ „Dobrá, budu tam“ mrknu na něj. Samým překvapením jsem úplně zapomněla,co,že jsem to chtěla koupit. Ajaj,ta moje děravá paměť, jednou na to doplatím,sakra! To vůbec nevadí, aspoň ušetřím no.
Již ve tři čtvrtě na tři čekám před pověstnou francouzskou kavárnou, když kolem mne projde jeden bezdomovec s prosbou, jestli nemám nějaké drobné. Je mi ho líto, chudáka. Vypadá hodně zanedbaně a špatně. Povím mu, ať chvilku vydrží, že se hned vrátím. Neváhám a jdu do nedalekého kiosku koupit mu teplý oběd se vším všudy. Zacvaká mi to stovku, ovšem v tu chvíli jsou pro mě peníze nejméně důležité, ještě mu koupím horký čaj a jdu mu to přinést. Na ten jeho pohled v životě nezapomenu, je to výraz plný vděčnosti, jako by chtěl dát najevo, že nemůže věřit tomu, že se v dnešním světě najde nějaká dobrá duše, která je ochotná pomoct druhému. Div nebrečím štěstím. Dám mu ještě stovku se slovy, ať s tím dobře naloží. Nevypadal jako opilec, tak doufám že to nepropije,t ohle už je na něm. Peníze kazí charakter, do téhle situace se může dostat každý, není radno něco podceňovat, život je plný náhod, osudu a zvratů, aneb jednou jsi dole a jednou nahoře a já mám tak dobrý pocit, že jsem udělala alespoň něco opravdu prospěšného. Ani si nevšimnu, že už dorazil Vašek. „Jsi hodná, Kláro, viděl jsem to“ nechá se slyšet. Ani v tu chvíli nemám co odpovědět, jsem z toho všeho nějak v tranzu a tudíž následuji Vaška vchodem do kavárny. „To jsi stihnul dát rezervé?“ podivím se. „To víš, člověk nikdy neví.“ usměje se. Jak tak na něj koukám, napadá mě, že nebýt toho,že mě dnes v obchodním centru pozdravil jako první, nikdy bych se sním pravděpodobně nesetkala, možná někdy na srazu, ale v civilu bych ho na ulici nepoznala, tím jsem si jistá. „Tak copak si dáš?“ přeruší mé myšlenky Vašek. „No, vzhledem k tomu, že jsme v kavárně, tak nějaký dobrý kafíčko ,můžeš mi něco doporučit?“ „Je fakt, že když se dostanu sem do Prahy, tak sem chodím poměrně často a výborný je pravý francouzský presso“ „Fajn tedy“ odsouhlasím mu to. „Vypadáš dobře, změnila ses“ překvapí mne. „No, a teď jestli k lepšímu nebo k horšímu“ usměji se. „Pochopitelně k lepšímu“ mrkne na mě šibalsky. „Na střední taková hihi haha a teď je z tebe rozumná slečna. Aneb z káčátka v krásnou labuť“ myslel to možná dobře, ale přesto se mne to lehce dotkne „No, počkej, chceš snad říct, že jsem byla káčátko, jo? To bys mě teda urazil!“ „To jsem neřekl, ale víš, jak jsme se měli na střední v lásce“ řekne rádoby ironicky. „No, to máš pravdu“ Některé momenty si vybavím, neměla jsem ho ráda, už jen proto ,že to byl namachrovaný frajírek a neměl na to. On mě zase nemusel z toho důvodu, že na otázku, zda bych sním nešla na rande, jsem odpověděla něco v tom smyslu, že s chudákama a tupcema nechodím.“ Dnes se tomu zasměji.:o) „Nechme minulost minulostí, jakpak se pořád máš? Zeptá se mě nato Vašek. „Ale jo, celkem dobrý, mám hotovou státnici z Angličtiny, takže jsem ráda, jinak bydlím asi půl roku sama, kvůli Praze, víš,abych nemusela dojíždět a intr mě taky dvakrát nelákal, nikdy nevíš, koho chytneš, ale dost o mě, spíš povídej ty, tolik ses změnil, je z tebe úplně jiný člověk.“ Raději jsem převedla řeč na něj, a to nejen proto, že mě to zajímá, ale vyprávět mu o svých nešťastných vztazích, to se snad raději půjdu zakopat, možná by mi ani nevěřil, že jsem měla takovou smůlu. „Studuji posledním rokem vysokou v Brně, obor žurnalistika, takže se do Prahy dostanu výjimečně, teď jsem tady jen na pár dní, takže je to docela klika, že jsme se potkali. No, jinak bydlím sám a za rok pojedu pracovat do Spojených států, co taky tady, viď.“ „Jo,to máš pravdu a to tě tady nic nedrží? Třeba tvoje přítelkyně,ne?“ nenápadně zjišťuji:o) „Hm ,to by taky musela nějaká být, momentálně jsem sám. Můj poslední vztah nedopadl dvakrát dobře, byla to moje chyba a dodnes si to vyčítám, udělal jsem blbost, ale čas zpátky bohužel nevrátíš.“ Myslela jsem si, že to jen já mám smůlu, ale vypadá to, že to může potkat kohokoli. „O co šlo? Jestli o tom nechceš mluvit, nemusíš, ale jestli se chceš vypovídat, jsem jedno velký ucho, a teď úplně zapomeň na to, že jsme se na střední zrovna dvakrát nemuseli a já tě tenkrát při tvém pozvání na rande tak odbyla“ rozesměji ho až z toho skoro škytá,možná si to hned vybavil, jako já před chvílí, ono to bylo fakt komický:o) Vašek mi začne vyprávět všechno od začátku. „Potkali jsme se úplnou náhodou, když jsem jel autobusem a zapomněl si tam peněženku, zavolala na mě, jestli jsem náhodou něco neztratil ,tak jsem se otočil a uviděl ji, zaujala mě na první pohled a peněženka mě v tu chvíli ani trochu nezajímala. Pozval jsem ji na schůzku a stal se z nás nerozlučný pár, sympatie byly oboustranné. Všechno bylo ideální, až na tu osudnou noc. Byl to přesně rok a pár dní a kamarád pořádal oslavu. Šel jsem tam bez Petry, což byla osudová chyba, no trošku víc se opil a podvedl ji s celkem atraktivní dívkou, jistou Patricií, kterou jsem znal sotva pár hodin. Nevím, proč jsem to udělal, Petra byla přitom tak úžasná, krásná a já jsem ji normálně sprostě podvedl! Všechno mi docvaklo až druhý den, kdy jsem se vzbudil a Patricie ležela vedle mě, bylo mi hrozně, nejen kocovina, ale hlavně svědomí. Nemohl jsem se zachovat jako srab a nechat to být, musel jsem jí to říct, byl jsem připravený na všechno, zavařil jsem si to, tak jsem za to taky nesl následky, Petra se tvářila jako by se nic nestalo, ale viděl jsem na ní, že jí to moc zklamalo, už to nebylo jako dřív. Něco se změnilo, vydrželo nám to další dva týdny, pak to Petra ukončila. Až potom, co jsme se rozešli a já jsem zůstal sám jsem si uvědomil, co jsem to ztratil! Petra to byl poklad. Byla jako anděl, nádherná, obětavá, ochotna vždy pomoci, ale už je to všechno pryč. Uplynuly necelé dva roky a já jsem od té doby neměl žádný trvalý vztah. Žádná se jí nevyrovnala a tak končí tenhle příběh o jedné nešťastné lásce díky jednomu volovi,kterej si to všechno pohnojil.“ řekne nakonec smutně. Přestože udělal, to co udělal, je mi ho líto. „A nejste spolu v kontaktu? Co se sejít, promluvit si o tom a dát to znova dohromady? Jsme jen lidi a každý děláme chyby“ snažím se Vaška alespoň povzbudit. Jen zavrtí hlavou, tady je každá rada drahá, snažím se přijít na to, jak bych mu mohla pomoct, ale fakt nevím. „Vašku, myslím si, že jestli ti na Petře opravdu tolik záleží, měl by ses snažit ji vyhledat za každou cenu, ať již má partnera nebo nemá a bojovat. Co když přicházíš o své životní štěstí? A z tvých slov to tak cítím. Je to jen na tobě,jde o to, využít příležitosti, dokud můžeš, i když si to měl možná udělat dřív, ale pamatuj si, že nikdy není pozdě, nikdy!“ Vašek se nad tím zamyslí, je vidět, že jsem mu nasadila pořádně brouka do hlavy. „Lenko, za všechno díky“ prohodí zničehonic. „Ale vždyť nemáš vůbec za co“ divím se. „Víš..,jsi první člověk, kterému jsem to celé řekl a jsem moc rád, že jsem se z toho mohl vypovídat, asi máš pravdu, že místo trápení se, bych s tím měl začít konečně něco dělat, pokud o ní nechci definitivně přijít“ „Jsem ráda, že sis to uvědomil a držím ti pěsti a věřím, že to zvládneš!“ „Díky za všechno, Lenko, ty nevíš, jak jsi mi tímhle vším pomohla, asi jsem potřeboval, aby mi tohle někdo řekl a já si to konečně uvědomil! Jsi strašně moc fajn, nevím jak jsme se na střední mohli tak nesnášet. Bohužel za pár dní už zase odjíždím do Brna, ale musíš mi dát na sebe kontakt, ukážu ti Brno v celé své kráse, věř, že to je nádherné město“ mrkne na mě. „Dobrá, beru tě za slovo“ a už smolím na nějakou vizitku své telefonní číslo.
„Jau! Sakra koukej kam šlapeš!“ vyjeknu bolestí a snažím se pořádně vynadat tomu, kdo do mě vrazil při své procházce Prahou. „No tak se nezlob, ale vrazila si do mě ty, protože si nekoukala na cestu a byla mimo“ Ten je drzej, co si o sobě myslí, otituluji toho netykavku. „Mimo jsem být mohla, ale kdybys TY pořádně koukal na cestu, tak se mi včas vyhneš, takže nevim, co se tady vymlouváš na mě!“ „Takové nevinné stvoření na první pohled a takhle se to dokáže vztekat.“ „Nálada byla skvělá, ovšem teď se rovná bodu mrazu, díky komu asi, hm, můžeš hádat!“ „Uzavřeme mír, jsi pro?Vidím, že ty než bys přiznala pravdu, radši se tu se mnou budeš hádat do aleluja. Jo a mimochodem já jsem Honza, těší mě, krásná, i když zrovna naštvaná, vílo.“ No jasně, jasně teď si to tady bude žehlit, ale se mnou to tak lehký mít teda nebude! „Hm,těšilo mě, čau“ prohodím ironicky a odcházím, fakt nevim co si o sobě myslí! „Počkej, zastav prosím, krásná neznámá. Mrzí mě to, moc“ řekne upřímně, jen to mě přinutí zastavit se a otočit. Udělá na mě psí oči, no on si snad myslí že tohle na mě platí,nebo co?! No, upřímně..platí no. Ani jsem si nestihla uvědomit, že takhle vypadá moc roztomile. Vzápětí na hádku zapomenu. „Klára“ podám mu ruku. „Zvu tě na pohár, Kláro, ber to jako odškodné za to, že jsem ti zkazil náladu“ mrkne na mě. Je zvláštní, jak na Honzu ihned změním názor o sto osmdesát stupňů.
„A ty studuješ, nebo tak?“ vyzvídám v cukrárně. „Jo, po maturitě jsem sice nechtěl o nějaké vysoké ani slyšet,ale nyní se chystám na fakultu tělesně výchovy v Praze. A ty jsi z Prahy?“ „Jo, před nedávnem jsem se sem nastěhovala, to kvůli škole,víš.“ „A dneska si podnikala procházku,jo? To mám teda kliku, že jsme se potkali, i když to ze začátku vypadalo, že bys mě nejradši někam poslala.“ řekne mile. „Já vím, promiň, myslím ,že jsi byl i v právu, fakt jsem poslední dobou myšlenkama trochu mimo.“ To Honzu zaujme: „A nad čím taková princezna může dumat?“ usměje se na mě a já musím v tu chvíli uznat, že mu to vážně moc sekne, až mě štve, že na něm chybu ať povahově, či vzhledově, nenacházím, na tom něco bude, nikdo přece nejsme dokonalý! „Ale tak o životě.“ řeknu stručně, nechci raději zacházet do detailů. „Ty musíš být určitě spokojená, všechno ti musí vycházet, když tak na tebe koukám,milá a sympatická, nevidím problém.“ „No, ono všechno zdaleka tak ideální není,víš Honzí.“ Povím mu upřímně smutně. „Přece nebudeš smutná, to princeznám nesluší, klidně se ze všeho vypovídej,bude ti určitě mnohem líp, znám to.“ Hm,tuhle větu už jsem nedávno někde slyšela, pomyslím si. Jenže rozdíl je v tom, že předtím jsem neměla nejmenší chuť se o tom s Robinem bavit, kdežto teď na to koukám jinak. Ta náhlá změna názorů mě samotnou překvapuje,ale asi to bude proto, že Honzík je takový sympaťák a mám z něj celkově dobrý pocit. „No,řekněme, že jsem měla doposud co se týče vztahů, jen smůlu.“ Honza se tváří překvapeně „Přiznám se, že zrovna u tebe mě to docela překvapuje, taková hezká holka“ „No jo, jenže zdání klame, byl to jeden omyl za druhým. První vztah totální fiasko, řekněme, že jsem byla jen jeho bokovka, druhý katastrofa, nechal se přeorientovat no a třetí taky super, vyhledávaný zločinec, bezva vztahy,fakt.“ Přestože jsem se snažila zatvářit neutrálně,Honza na mě smutek pozná. „Je mi to moc líto Klárko,to mi věř,musíš být moc fajn,za tu chvilku,co jsem tě poznal,jsem se o tom jen přesvědčil a díky tomu mě to mrzí ještě jednou tolik.To teď musíš všechny muže asi proklínat,co? No,ani bych se ti nedivil, máš na to právo, ale snad nezanevřeš i na mě,to by mě mrzelo moc.“ řekne a podaří se mu mě rozesmát. „To určitě ne, uvědomila jsem si spoustu věcí, jedna z nich je, že tím, že budu všechny muže házet do jednoho pytle, si moc nepomůžu, ba spíš naopak.“ „No,jestli si myslíš, že já jsem měl poslední vztah ideální, taky jsi na omylu. Život je hodně složitej, Kláro. Byla stále zaneprázdněná, tak na mě neměla dostatek času. A postupem času jsme se rozcházeli v představě budoucího života, ach jo, trápili jsme se oba..A navíc jsme spolu chodili na zapřenou. Po čtyřech letech jsme se naoko rozešli, aby to nevěděli její rodiče. To víš, ona vysokoškolačka a já jen středoškolák.“ Musím mu skočit do řeči: „No počkej,ale charakter člověka se přece nesoudí podle škol!“ Honza pokračuje dál „Asi chtěla za kariérou a penězi, nějak jsme to prostě neřešili, jaké je to spolu žít a bydlet, jen zábava, kino, restaurace, milování. Pak už to byl vztah jen přes sms,a e-maily, bylo to pro mě hrozně deprimující,ale jí to bylo pravděpodobně jedno. Hlavně, že studuje, na vztahu už jí potom ani moc nezáleželo. A to, že jsme se viděli tak jednou za 14 dní jí bylo taky celkem jedno. No a je to venku.“ Skončí Honzík své vyprávění. Víš co, Honzí, raději změníme téma. Kdybych věděla, jakou jsi měl smůlu, tak věř, že se neptám.“ „Neboj, už je to v pohodě, trvalo mi dlouho, než jsem to rozdýchal, protože jsem Editu fakt moc miloval, ale už je to za mnou. Prostě to bylo, to je život. Teď jsem si vzpomněl, že se o víkend chystám na Slovensko za kámošem, neměla bys chuť jet se mnou? Taková milá společnost mi bude jen potěšením.“ Zeptá se mě poté Honzík. „Jo, víš o tom, že jsem napůl Slovenka? Mamka je totiž původem ze Slovenska.“ Mrknu na něj. Honzík nezklame odpovědí: „Jů, temperamentní Slovenka, to jsů naozaj pekné baby.“ Musím se smát, tak tohle jsem vážně nečekala. „Dostal jsi mě, jedna nula pro tebe.“ Mrknu na něj lišácky. Teď jsem si vzpomněl, když jsme u toho mýho kamaráda, tak když jsme naposled slavili narozeniny, nemohl jsem přeslechnout jeden rozhovor a dozvěděl jsem se novinku.“ Netrpělivě čekám,co mi řekne, to bude zase nějaká perla,říkám si v duchu. „Prý sex přes kondom není nevěra.“ „No,tak to musel zaručeně tvrdit chlap.“ dovtípím se. „Prý nedojde k přímému kontaktu, pokud se chlap nelíbá a nehladí, to je světovej průlom, chápeš. “Jak to schválně zamlouvá, ale budu se ho ptát tak dlouho, dokud se odpovědi nedočkám!:o) „Ale že to tvrdil chlap, jen to přiznej.“ „Tak dobrá, řekl, ale já jsem nic neřekl.“ No jo,to se dalo čekat. „Bylo mi to jasný, já jsem to věděla.“ Honza mě odpovědí nepřekvapí „Nic nepřiznám.“ a mrkne na mě. Nedá mi to, abych si nerýpla „Chlapi jsou všichni stejní.“ „No a někteří i horší.“ směje se „Dva nula.“ dodám pobaveně. „Jsem ješitnej chlap a léčím se.“ To jsem čekala „Každý muž je ješitnej i ten, co to zapírá.“:o) „No jo, chlap prostě před ostatními chlapi těžko dává najevo své city a tak, je to těžký, je pak mezi nimi brán jako slaboch, ale před některými ženami taky, a pak bojuje, v kterých očích má být hezčí.“ „Neboj, tohle já už všechno dávno vím, mám to naštudovaný a život tě taky dost naučí.“ dodám. „Jsi moc milá, Klárko, už ti to někdo řekl? Nemůžu se na tebe vynadívat, máš v sobě něco, co nedokážu popsat, snad nějakou jiskru, na kterou muži letí, nebo snad to bude tím, že z tebe vyřazuje taková pohoda a já se v tvé přítomnosti cítím naprosto skvěle, fakt se přiznám, že nevím čím to je, ale takhle hezky se mi už dlouho s žádnou slečnou nepovídalo a nemysli si, že tohle říkám každé! Po vztahu s Editou mě přestaly ženy na nějakou dobu zajímat, pořád jsem chodil s kámošema na pivko, chodil se bavit a jediné, co jsem si opravdu přál bylo dostat na nějaké party babu, která by se chytla, zamilovala se do mě a já jí pak nechal, zní to asi hodně hnusně, teď už to vidím úplně jinak, jenže jsem si tenkrát myslel, že se takhle pomstím Editě, nevím, úplně mi to zatemnilo mozek, byl sem blbej. Jsem moc rád, že jsem měl dnes to štěstí a potkal tě, jsi totiž moc fajn!“ „Taky jsem moc ráda a co se týče toho víkendu, jak si mluvil o tom Slovensku, tak se mnou můžeš samozřejmě počítat, já jako byť poloviční Slovenka, bych tě měla doprovázet.“ „Tak takovú krásnú společnosť, tu si něchám iba líbiť. Poví mile Honzík a chystáme se k odchodu s tím, že mě doprovodí a za ty čtyři dny se na mě bude moc těšit. No, potěšení je na obou stranách, libuji si jen v duchu.
„Ahój“ překvapí mě náhlým objetím nečekaně Lenka, když se ještě tentýž den už večer chystám pomalu ke spánku. „No ahoj, čemu vděčím za takhle večerní nečekanou návštěvu?“ zjišťuji a nemůžu si nevšimnout toho, jak vypadá Lenka spokojeně, takový.. zamilovaný výraz, to bude ono! Lenka s odpovědí dlouho neotálí, když na mě v okamžiku přímo vychrlí: „No, snad jsi nechtěla jít spát, jdeme na party a nechci slyšet žádný výmluvy, že jsi snad unavená, protože až jednou umřeš, pospíš si ažaž. Chci ti toho tolik říct, Klaris, dneska je akce v klubu Semtex, takže máš zhruba tak půl hodiny na přípravu, zatím si udělám kafe.“ Hm, tak to abych s sebou trochu hýbla,napadne mne vzápětí.. ..
„Jé ahoj Robine, to je náhoda, copak tady děláš?“ podivím se, když ho zahlédnu před Semtexem. V tu chvíli bych si ale nejradši nafackovala, že jsem nemlčela, protože ho Lenka obejme a vůbec se k sobě nějak podezřele mají a že to není nějaké přátelské objetí, to snad nemusím dodávat. „Aha, tak pardon vy dvě hrdličky, ale sluší vám to spolu!“ potěším již už tak dost spokojenou Lenku. „Víš, co Lenko, tak já jdu zatím rezervovat nějaká volná místa a pak se tam uvidíme, ju? Tak zatím.“ a zvednutým palcem je jí v tu chvíle více než jasné, copak tím chtěl básník asi říci!:o) Jakmile ale vstoupím do přeplněného klubu, vypadá to, že budu ráda, že se dostanu alespoň k baru, kde je volná stolička. Neotálím ani vteřinu, zaberu volné místo a chystám se objednat si drink „Jednu vodku s džusem.“ Skoro zakřičím v zahlučeném davu. Že mě barman slyšel zjistím jeho kývnutím a úsměvem. Když se chystám platit, předběhne mne někdo jiný. Překvapeně se otočím na toho, kdo se rozhodl ušetřit mi kapsu. Hm, na první pohled sympaťák, který se snaží mi něco říct, ale nemám nejmenší šanci ho už jen při mé hluchosti a hlavně zaplněné místnosti slyšet. To se dalo čekat, vetře se maximálně k baru, že je mi vzdálen sotva pár centimetrů, teď už mám bohužel, (nebo snad bohudík?) šanci mu celkem rozumět. „Tak na nás, kotě.“ A jako tenhle frajer si o sobě myslí co! Říkám si v duchu, ale jak se na něj zadívám, nemůžu si pomoct, já už jsem ho někde viděla, určitě, no jo, jenže ale kde??? „Nepamatuješ si na mě, krásko? Já jsem Daniel, dovol mi, abych si s tebou přiťuknul.“ No jo, co mi zbývá a připíjím si, samozřejmě se to neobejde bez polibku na rty a pak na krk. V tu chvíli jsem tak mimo, že než bych stihla něco zaprotestovat, už je pozdě. Jediné, co si v ten moment stačím uvědomit, že moc hezky voní. Pohled upřený na mě trvá až podezřele dlouho, pěkně mě to znervózňuje, je to takový ten přesný typ hezouna, který to o sobě zcela patřičně ví. „Už sis na mě vzpomněla? Jsi dnes snad ještě víc sexy než tenkrát na té oslavě.“ „V tu chvíli mi všechno docvakne!! No jasně, Hynkova oslava a přivítání se s jakýmsi Danielem, jak jsem si nemohla vzpomenout!! „No jo, máš pravdu, já už vím..“ „A kdepak máš přítele, to se mu teda divím, že tě tady nechal samotnou.“ „Přítele momentálně nemám, jsem sama.“ Oznámím mu celkem v klidu. „To ti nevěřím, ty že nikoho nemáš?“ No on je snad natvrdlej nebo co, snad jsem to řekla jasně, nevim možná bych to mohla zkusit ještě tatarsky!?! Ovšem rozhodnu se že navenek budu hrát, že jsem jó hrozně nad věcí, a tudíž mu to s klidem ještě jednou zopakuji. „Jsem první zájemce, krásko.“ Prohlásí vážně. „Cože?“ buď jsem mimo, anebo nevím. „Vždyť mě vůbec neznáš.“ Podivím se. Ovšem milý Daniel mě rychle vyvede z omylu, což mě znepokojí. „Tím si nebuď tak jistá, Hynek mi o tobě hodně vyprávěl, jen o té kráse jsem, když mi to vyprávěl, docela pochyboval, ale jen do té doby, než jsem tě na tom večírku spatřil. Ty jsi jasný důkaz toho, že chytrá žena může být taky velice krásná.“ Jeho slova mě na jednu stranu potěší, ale na druhou stranu si říkám, že takový typ muže to se ženami velice dobře jistě umí a ví jak na ně!! „Hm, díky za kompliment, tohle říkáš každé, jo, nebo máš na každou jinou taktiku, co?“ „Nevím, co tě na tom udivuje Kláro? Myslíš si snad, že tohle neříkám upřímně? Takovéhle lichotky musí někdo tak výjimečný, jako ty slýchat snad od každého muže. Nač ta přílišná skromnost?“ Buď tomu fakt nevěří, jelikož to vypadá upřímně, anebo je to v tom případě velmi dobrý herec. „No, je fakt, že lichotky neslýchám poprvé v životě, ale jsou muži, kteří to myslí upřímně bez nějakých postranních úmyslů a zároveň typ druhý, kteří dokážou naslibovat ženě modré z nebe, přesvědčit ji o tom, jak je překrásná, jen za jediným cílem! A přemýšlím tak přemýšlím, do jakého typu pak tě mám asi zařadit, hm?“ Moje slova Daniela nevykolejí až mě docela naštve s jakým klidem mi odpoví! „Teď se jen ukázalo, že jsi na ženu velice chytrá, ale neznamená, že když ti ihned po seznámení řeknu, co si o tobě myslím, je to jen za jedním účelem. Jestli chceš abych byl upřímný, tak dobrá ,netvrdím, že bych se bránil tomu, kdyby dnes večer něco bylo, ale jestli si myslíš, že tě takhle jen oblbuju, tak to pravda až tak docela není. Jsem holt upřímný.“ Fakt nevím, jestli mu věřit nebo nevěřit, ale je to chlap a tak se řídím zásadním heslem, být ostražitá.. Je to přece JENOM chlap, co si s ním budu dělat vrásky. Zvolím proto taktiku velice chytrou, a to, že se sním nenápadně rozloučím a všechno mu odkývnu, ať má radost, ale nehodlám se s ním dále zdržovat, neznamená, že když je velice přitažlivým mužem, skočí mu na ty jeho bláboly každá, protože já teda ne! Už od prvního pohledu mi na něm něco nesedělo. Napadá mě, že dříve bych byla z takového muže úplně mimo a jeho sladké řeči by mě dostaly snad do jiné galaxie, no jo, jenže časy se mění, tohle je na férovku typickej sukničkář! Hodlám se jeho společnosti zbavit co nejdříve! „Jo, promiň, na těch tvých slovech něco bude, asi jsem se v tobě opravdu zmýlila, těšilo mě Danieli, děkuji za drink, nezlob se, ale musím jít najít kámošku, někde se mi tady ztratila. Tak zatím.“ A k tomu všemu dodám velmi věrohodný pohled, no to by bylo, abych se ho nezbavila. „Kampak kotě, vždyť jsme se ani pořádně neseznámili, kámoška není snad malá a dokáže se o sebe postarat, ne? Zůstaň ještě na chvilku, nebo se chceš projít na čerstvý vzduch? Rád ti udělám společnost, přece tě nenechám jít samotnou.“ To víš že jo, ještě s tebou budu chodit ven ty kurevníku, tak na to zapomeň, nejsem žádná hloupá Nanynka!! „Ne, to není nutné, ven se mi moc nechce, ještě chvilku tedy s tebou tedy posedím.“ Prohodím rádoby mile, ale v duchu si plánuji, jak se ho co nejdříve zbavit, a že to bohužel vůbec jednoduché nebude, o tom už jsem se stihla přesvědčit jednou. Tak a mám to, chvilku tady s ním budu dřepět, budu se tvářit nanejvýš zábavně a v ničem mu nebudu odporovat, poté se omluvím s tím, že se mi chce brutálně na záchod a že se vrátím co by dup, jenže se pochopitelně nevrátím, vyhledám Lenku s Robinem a pojedeme urychleně pryč. Tenhle člověk mi nesedí ani náhodou a že se v lidech docela i vyznám. „Ještě jednou.“ Objedná nečekaně Daniel pro oba. „Ne, Dane, nezlob se, ale já už nebudu.“ Prohodím omluvně. „Nezlob se, broučku, ale já už objednal, dáme si ještě jeden drink pro posílení našeho nového přátelství, jsi pro?“ No co mi asi tak zbývá, když už si to objednal, říkám si, ale navenek se jen mile usměji a dám mu tak najevo jak se v jeho přítomnosti cítím skvěle! To už ale do sebe liji další várku a když se Daniel zmíní, že do třetice všeho dobrého, tak si říkám, no co, drink sem, drink tam, co tě nezabije tě posílí a bez námitek a nějakého odporu už mám v sobě další rundu. Když mě poté pohladí Daniel po stehně, směju se jak husička a říkám mu, že heslem kamarád taky rád se řídit nemá a on neváhá a zve mě na další drink, který prý velice miluje a já ho musím za každou cenu ochutnat. „Repete, ne?“ zahučím po vypití dalšího drinku a vybavuji si, že jsem měla plán jít na záchod, ovšem teď už je to opravdu z nutnosti, proto mu sdělím mou nutnou situaci, ve které se nacházím a odcházím na toaletu. Před toaletami ale nedokážu rozlišit obrázek panáčka a paničky, mlží se mi to, tak si prostě odpočítám ententýky a někam zapluju. Pohled na pisoáry a mušle mi je nějak podezřelý, odkráčím tedy na možnost druhou, více méně se motám, ale na dámské záchody naštěstí trefím a více neřeším.
„Už jsem ti objednal, podle tvého přání.“ „No jo, ty jsi teda zlatíčko.“ A mrknu na Dana. Neváhám, kopnu to do sebe a Daniel mě začne líbat, nebráním se, je to profík, jde mu to skvěle a já si to plně vychutnávám, i když je fakt, že se pod kontrolou úplně nemám, v tu chvíli ale neřeším nic. Život je přece táák krásnej, ne? „Jdeme ven, krásko?“ V tu chvíli ale vystřízlivím, v okamžiku se mi vrací dnešní večer, seznámení se s Danem, moje obava, co je to zač a můj plán. Vzhledem k tomu že se docela motám a ani nedokážu plně, normálně uvažovat, všechno mám v takové menší mlze a jediné co mě zajímá, je, jak z toho ven??? Možná jsem se měla vypařit už dříve, ale nikdy není pozdě. Rozhlížím se kolem sebe a z dálky poznám snad Robina? Neváhám a jdu krokem mírně šmatlavým za ním, oznámit mu, že je mi neskutečně špatně a ať okamžitě jedeme. Naštěstí se vrací i Lenka, každý mě podepře z jedné strany, zdráhám se, že to není nutné, ale nedají si říct a blížíme se k taxi. „Děti moje, já už nebudu pít.“ Zaslechnu se ještě v taxi a v ten moment usínám.
…O měsíc později
Už jsem přes dva týdny na Slovensku s Honzíkem a je nám spolu krásně. Až přijedu domů, bude na mě čekat Kryštof a příští léto, kdy bude Honzík pravděpodobně na měsíc v Americe, mám od Kryštofa slíbenou Austrálii s tím, že si tam toho klokana vyberu sama.:o) S Danielem jsem od té doby nemluvila, ani ho neviděla a je to jen dobře. A co se týče Vašíka, tak už jsem stihla se s ním vydat do Brna a pokochat se tak krásným městem.Lenka je stále s Robinem, no nechci předčasně plánovat, ale vypadá to celkem nadějně a moc jim to spolu sluší. Rozhodla jsem se, že pojedu v prosinci s Honzíkem do Anglie, kde využiji svou znalost jazyků a státnici a Honzík si najde práci. Prostě život je stejně krásnej..

---