Písmák Vdechuju vitr
Práší se mezi rtya z šedých sněhuláků hustý čaj. Doteky a vůně zbyly na kůžia zacinkala tramvaj k odjezdu. Co se zkazí na začátku,už málokdy jde vrátita sliby po milovánívždycky znějí krásně.
Hvězda
Tady máš hvězduTu, co pod žárem věčnosti dohasla. Nejde dokázat, že už není. Svuj zánik skrývá ve svitu. Chytím tě za rukua do dlaně druhý ti jí vložímabys cítila, že nehřeje.
Obrubníkem u zdi
Pasti v eliptických křivkácha plavotvorná vášeňzamotávaj chůzi v polobotkách. Sobota bez neděle. Pondělí a den, co ztratil jménonevylézá z postele. Pavoučí kolenaschovávám v ústecha racek s pískovejma očimaklove se do krku.
Zablácenej večer
Dotyky po těle, na kůži září sliny, miluju se bez lásky a bez pocitu viny. Tichej zvuk piána a v hlavě otřes mozku. Tančím až do rána,marně hledám schovkuv jiných ženách. V očích uschlé růže,od spříznění trn píchal.
Dnes v noci umiram v tvych rukach
Zkroucený pohledy, ve stupních schodů vítězů, nevidí na zem. V cestě krev a dlažební kostky, poplivaný tváře ve výši ramen. Štěstí je jen pohled v úhlech a v očích z větru písek. Dech z našich úst, cigarety a pivo, na zádech jizvy z výšek.
Cekam na cenu od Blesku za stesti
Bolej nohy z prochozenych noci, že nejde bezet zavod se svobodou. Divokost a hrdost se s nadechem blaznostvi meni v rozbrecene dite Tak nejak je toho na me moc, ze uz ani pomalu nedokazu verit mokro desti . Seru. Protoze ten usmev v moji tvari neprameni z lidi, z penez, drog, ci stesti.
Čas
Z žiletek klávesy na hraní. Při zvuku piána vznáší se vůně hemoglobinu. Hraju. Hraju pro chlupy přilepené k podlaze.
Hlavou v lahvi
Uschlá tráva, co škrábe do zad,politá pivem a tequilou bez citronu,zdá se být lepší než vlastní postel.
Tančím, a když oči se zavíraj,svěrák co mi drtí srdcepovoluje na tlaku.
Mrakovití
Už nás hledá jenom Pražský déšť stočený do trychtýře minulosti.
Bouře
Stěny malujou tmavé skrýšea v černu svítí záblesk touhy. Cigareta se láme pod tíhou kapek. Jen lehký pohled ke mně a pak k zemi. Žádné stromy ani střechy,jenom vůně ulice a mokrých vlasů.
Zarezlá
Slunce se probudilo z nočního opilstvía s mokrým rameny odchází žízeňpo dračích povrchnostech. Krví utírá Zlatovláska netekoucí slzypro ploché žiletky tancující po těle,podává okousanou rukua za hromadné sebevraždy kapek o betonslibuje věčně vlhké noci. Dávala psům rybí maso,aby je nechala pomalu umříts propíchanými vnitřnostmi.
Sussan
Zelená hlubina s odleskem zubůi smrt bývá břeh. Jsi pevný vor svázaných dubůa vítr, tvůj dech. Ty vedeš mě dála dravec je zloven. S Tebou protančit bál,den je noci roven.
Proč bez nohou
Tak jak to bývá v pohádkovýchpříbězích, měl jsem i já pod postelí strašidlo. Člověk si řekne, že strašidla jsou jenom vymyšlené postavy ke strašení dětí, ale jakmile vás začne budit funění zpod postele zjistíte, že na těch příbězích možná něco pravdy bude. Zprvu tomu nevěnujete žádnou pozornost. „To budou sousedi či ucpané potrubí“ říkáte si vduchu a stouhle představou usínáte.
Jsem tu správně?
S modřinou na trávě, bolestí není. Zakouslej do lýtka, pitbull se kření,ale ne tady.
Od piva záda, od piva dech,pro žlutý prsty kuřáka nechhladit bílá stehna.
Jazykem maluju pod bříškem řeky.
Na zádech těl
Zacpanej dřez, schozenej stůl.
Nasáklej krví je špičatej kůl
na důkaz války.
Bouří se prasata: "Kůň půjde pryč. "
Miluješ?
Brečíš má milá. Brečíš. Jsem snad šeptající stín. Že ve srdci máš klín.
Moc Plánuju
„Pojďte dát ven férovku. Tři na tři. Prostě si rozbijem hubu. “ Mohlo mu bejt sedmnáct.
Zaječí výkřik
Kola se kroutí dál.
Semafor na přechodu pro chodce přepnul na zelenou. Destičky se zakously do kotoučů a motor zavrčel na volnoběh. Vyhodil jsem zbytek cigára směrem k semaforu a zařadil jedničku.
Pampelišky
Jsou tu první pampelišky.
Vyrostli na miste, kde bezdomovci chlastaj vino za dvacku.
Byly tri a já je zadupal do země.
Patou drtil žluté okvětí a zubil se na zvratky na chodníku
ŠEDÁ METALÍZA
Tichá armádo vytrysklé krve. Staví se v šiku. Hřeješ mě po rukách, lepíš mi prsty,usycháš v triku. Jizvy už nepálí, oči neslzí,bubnu zlámal jsem paličky.
MIKINA
. brečí. Pořád ještě brečíAť už přestane. Nemůžu tě držet celou noc.
Hnis v potrubí
Vrytmu horkého písku
sypou se mi postavené hrady.
Měl místo vlajky třísku
teď vracim si jí za nehet.
Kapka duhy
V žáru pod sluncem, při dešti letnímslízávat dešťovku, ptám se, proč nesmímz promoklých tváříSlepený vlasy, pod tričkem nahá,s kapičkou na rtech. - Vlož mi ji do úst, je tichá a vlahá -však vzkazy na zdechnečteš.
MIMO CELEK
U panáka žebrat o pusu
od barový holky.
Mám obličej grázla
a srdce posledního z rytířů
Bílá vrána
Prosím tiše, jen kapku.
Mám žízeň znocí
vbytě alkoholika.
Skrýše mezi vzpomínkami
Tanči dál
Tanči, tanči. Ať vášeň mluví tělem.
Já miluju tvé boky.
Volně a s grácií.
Mazlení
Mazlení, mazlení. Tak nějak je to jediná činnost, kteráje se ženou skutečně zajímavá. Mám jí možná i radši než milování samo o sobě. Tak co, vždycky si můžu vyho.
Ještě hřeju
Studený prsty,
jak vločky, padají mi na prsa.
Pomalinku tají
a v proužcích odtékají mezi žebry.
Pod deskou popelem
Já miloval tě kočičko
krví v krvi danou.
Sluncem skrytý stín.
Zahořklou a slanou,jak pro upíra klín Když vodka žízeň topí.
MAMINKA
Prašná cesta se točí polem a mizí bez konce vlese. Pošramocená od tažných vozů se dřevem a skameny ostrými jak první jarní tráva, mizí ve starém Blatenském lese vjižních čechách. Lese, kde se za první světové války schovávali partyzáni a kde se dnes ve staré boudě schovala před nocí mladá Kateřina. Na nebi, černém jak uhelný důl, hlídá měsíc kroky zapomenutých.
Vyvolení
V neděli, když jsem se unavený vrátil z práce, jsem si řekl, že je na čase začít pracovat na zadaném úkolu. Vybral jsem si téma Vyvolení, jelikož je to všude dostupné téma a stále se o něm hovoří. Už se blížilo k osmé hodině večerní, kdy tento pořad TV Prima vysílá. Otevřel jsem si lahev piva, udělal tři housky se šunkou a se sýrem a uvelebil se do křesla, připraven pečlivě sledovat tento národem oblíbený program.
Bílé básně
Na bílém podkladu
nápis bílým písmem.
Zničený člověk jej napsal.
Byl to starý chudák,
Stane se ///
Inkoustovej nápis mizí v dešti. Nápis "Mám tě rád". Na papíře z mého bloku, do něj básně tvořil. Od dnes nebudu psát.
DNES
Slunce vyšlo už před třemi hodinami, ale zem teprve začala usychat. Město začínalo žít a já se skryl do ústraní. Sám na dětském hřišti schovaném za plotem. Jen jedna cesta vede dovnitř, jen jedna cesta vede ven.
Kupředu
To, co žene člověka kupředu, je láska k tomu, co ho kupředu žene.
Lidský duch
Dobrou noc ti přeji,
z celého srdce.
(Potichu kleji)
I když v jiné loži leháš.
Život je...
Život je SMUTEK Projít vodopádem slz.
ZTRÁTA Projít krvavou řekou.
BOLEST Projít skrz bodavý hmyz.
RISK Projít přes mosty co se klepou.