Bratr do nepohody- úvod

Nepláči tak, aby mi tekly slzy po tváři. Pláči uvnitř...., ten pocit....ten pocit je k zešílení. Není to snad proto, že jsem zabil tolik lidí, ale kvůli sobě. Záchvat sebelítosti je ta nejhorší věc na světě. Dávat ŽIVOT lidem je těžká práce stejně, jako jej brát. Na svých ramenou nesu obrovské břímě SMRTI. Almus-odstřelovač

Prolog
Jeho oči sledovaly svůj cíl. Byl naprosto klidný. Skoro nedýchal. Pevně stiskl pažbu své pušky M82. Přimhouřil oči. Po spánku mu stekla kapka potu. Ukazováček položil na spoušť. Hodiny čekal- HODINY! Než jeho oběť vyšla ven. Lehce se usmál: „Byl jste nakupovat, pane Tajný?“
Uslyšel za sebou kroky. Nezbýval čas- buď teď hned vystřelí a obětuje se, nebo se otočí a může se rozloučit se spravedlností… Jestli je za jeho zády více lidí, tak by stejně umřel, zbývá tedy jediná možnost……..
Stačila jen chvilka – zlomek vteřiny a úkol byl splněn. Lidé se shlukli okolo jeho oběti. Setřel kapku potu. Teď už jen si to vyřídit s těmi za zády a uděláme téhle ruině pápá.
Prudce se otočil a hbitým pohybem vytáhl dýku. Přimhouřenýma očima sledoval její čepel. Najednou se zastavil. Otevřel oči a podíval se za ni. Jeho klid náhle opadnul.
Hrot dýky mířil na malou osobu. Byla to asi čtyřletá dívka. Její pronikavě hnědé oči se nevinně podívaly na neznámého člověka. Najednou se rozzářily a z jejích úst se vydralo: „Kdy přijde táta?“
Vyděšeně se na ní díval. Zrychlil se mu tep. Ona ho viděla, jak zabil jejího otce. Prostě tam tak v klidu stála, pozorovala ho a on vystřelil. Neví to. Neví, že měl velké problémy a někdo si zaplatil jeho smrt. Ta dívka vůbec netuší, kolik hříchů udělal TEN milovaný otec.
Srdce mu hrozně bušilo. Pořád mu znělo hlavou: Netuší to, netuší……… Začal se hrozně potit. Měl ohromný vztek. Křečovitě si posunul v ruce dýku.
„Není vám nic?“zeptala se vlídně.
Nemohl to už vydržet. Přestal se ovládat. Jeho duševní klid byl tatam. Pevně v ruce stiskl čepel. Všude byla krev, ale on nic necítil. Naprosto si pořezal ruku.
„Jste v pořádku?!“zeptala se ho vyděšeně.
Neodpověděl. Najednou se v něm něco zlomilo. Přestal se potit. Uklidnil se. Vytáhl katanu.
Zeptal se jí s úsměvem: „Chceš si hrát na středověk?“
Dívka přikývla.
„Tak dobrá,“napřáhl se, „ty jsi šlechtična…“
Další vteřina v jeho životě, další zmařený život.
Podíval se na zakrvácenou katanu: „…A já tvůj kat.“

---