Písmák Jezabel
Nezměrná smyslnosti, puzená ven ze sebe samé silou, tak mocnou, že jí ni světlo není schopno překonat, dolij si pohár nápojem bohů vrchovatě, ať ani kapka zbytečně nepřijde na zmar. Dnes je den nocí a noc dnem. Jen pro teď. Pro okamžik, jenž se již opakovat vhistorii věků nebude.
Venuše
Kterak sluneční paprsky vzdávají hold ustupujícímu chladu jitra, dosedávajíce jak růžové lístky okvětní na tvou tvář, rty i líce, ba dokonce na víčka jen letmo sevřená ksobě div, že se dotýkají navzájem, tak blahosklonný spánek tvůj se mění vbdění. Lehce otevíráš oči, ty tůně modromodrého půvabu, v jejichž hloubi nenaleznout dna, jak tvrdě tisíce tonoucích, co vnich své žití splavily, snad svitem rána zmámena, černošedou tmou vehnána vnáruč Hypnovu, teď těkají zmísta na místo, hledajíce kus bývalého poklidu skráně nevýslovné. Jen lež, uzavři je zas a dál dřímej, kráso nepopsatelná, ni poupě lilie běloskvoucí nerozkvete vmžiku vplnovážný květ, jež oslnil by svět probuzený z noci.
Však běda ti, vycházející slunce, což pokoje si nedáš.
Noc samoty
Když už i světlušky lopotně mávají křídly a mrskají se ve vzduchu projitřeném kouřem hořících kmínků břízy natolik chaoticky, že si i člověk pomyslí, proč občas něco dělá špatně, donutí ho to rozjímat nad vším, co tu vlastně jeho skutky vbudoucnu způsobí. Jak malý je pod korunami listnáčů, rostoucích desítky let, civějící do omamných plamenů ohně – skvělého, skvostného, plného umírajícího života, zlatavě kouzelného vpomalu usínající noci. Stromy ševelí svým vlastním jazykem, který toliko popouzí noční motýly prolétat mezi jejich větvemi, pohrávat si svšelikým listovím chvějícím se vzáblescích paprsků světla zpohasínající vatry. Zatímco mezi uhlíky pobíhá zmatený střevlík, lákaný pablesky mrtvolně žhnoucího troudu, do stvolů vadnoucí fénické válečky naráží nemotorně smaragdově ozdobená travařka takovou silou, že i přísedícího to vyruší vpřemítání a připodobní si ji k letu kovového čmeláka briskně práškujícího socialistická pole obilovin, mezi jejichž klasy proháněli se zajíci i drobotina bažantí slepice společně spestrobarevným kohoutem, a jejichž stonky nahradily nosné konstrukce fotovoltaických mašin, dokreslujících novou modernu venkova a agrikulturních prací.
Eir
Ač víčka sklápíš truchlivě před bolestným údělem padlého válečníka, zůstáváš půvabem nezměrným, krásnou vposledním okamžiku lidského bytí, přinášejíc úlevu i zmírnění bázně ze zkázy věčného žaláře. Ozdravujícími dlaněmi polaskáš popelavé líce bezbožníka, bělostnější, sivější, nežli barva tvá je tváří, jak chladící obklad vnejhorších horečkách poblouznění a šílenství bitevní vřavy. Tvůj pohled i drobný záchvěj koutků rtů léčí, uvolňuje, ozdravuje duše v samotě zatracených, kam sešlostí i zhýralstvím popatřím i já. Pro jediné políbení tvé ochoten jsem padnout vlítém boji stisícihlavou skvadrou nájezdníků, rva se lvovi podobě na jistojistou smrt.
Hledání
Hledání
„Kolikpak ti vlastně je, krásko. “
Měla vočích obrovský potenciál. A nejen vnich. Pableskující flitry vstruktuře nazlátlých stínů mrkajících víček se ve vteřinách odrážely najejích černočerných duhovkách jako jiskřičky odskakující zprávě zapálené vatry.
Snobská
Snobská
Jak vytěsnit tu trudnou chvíli pod Čecherem,
kde leželi jsme vedle sebe a nad námi černé šapitó
plné zlatavých hvězd. S vědomím, že víno vše jest dopito,
Šovinismus chlapáctví
Šovinismus chlapáctví
Uhlíky praskajícího dřeva poskakovaly vohništi jako čerstvě vyklubaná kuřátka, zrovna když je nejstarší zrodu rozčísl masivní holí. Nastalo právě období, kdy se příroda po dlouhé zimě probouzela. Noci bývaly vlahé, příjemně teplé; vzduchem čpěl odér krušinek a voněklasu. Kdejaký tvor se mohl procházet přírodou jen vrouše Adamově, aniž by pocítil potřebu zahalit se hřejivou zvířecí kožkou.
Nenapravitelný Kryštof Špac
Nenapravitelný Kryštof Špac
Myšlenky Kryštofa Špace létaly znuděně po místnosti jako roj obtloustlých čmeláků. Uvnitř sebe cítil prázdnotu vzduchové bubliny stoupající ve sklenici minerálky. Cigaretu se mu podařilo zapálit až napotřetí, což jej samozřejmě mocně rozlítilo. Neměl na ni ani tak chuť, protože pociťoval tupou bolest na hrudníku, tak známou náruživým kuřákům.
Výpověď
Ztracen vlázni horkých dotazníků jako Marat, čekající na svou Cordayovou. Svrbí mne ruce od neustálého škrabání se zažloutlými nehty popotahování sebe sem a tam. Čekám na trochu troudu ksebezničujícímu upálení se. Stavím si vědomě hranici, na níž možná skončím jako celník vSchengenském časoprostoru.
Silnější vlk mrdá
Silnější vlk mrdá
Je až spodivem, jak se člověku podařilo vyšlechtit zdivokých psovitých šelem toliko roztodivných psích ras. Ať už se jedná o rychlonohé štíhlé chrty smajestátním vlkodavem včele, přes různorodé retrívry, jezevčíky a jiné lovecké pomocníky, po nedomrlé společníky jako čivavy a krysaříky, jež se klepou zimou při jakémkoliv proudu chladného vzduchu zpoza dveří. Člověk se nad tím musí bezesporu zamyslet. Vždyť prapůvodní divoký vlk, ta stvůra zpohádkových příběhů mnohých národů, přeci nemohla být předkem takové zrůdnosti, jakou je například mexický naháč.
Manni fest!
Manni fest.
Jsem asi opilý, když přisedám ke psacímu stroji a snažím se stvořit něco, co by mohlo lidské oko uzřít. Co říci. Jsem alkoholik a stydím se za to.
Sběratel polypů
Sběratel polypů
Pod hladinou své vlastní nezodpovědnosti stáčím si vlasy do ruliček přestárlých natáček. Přestávám slyšet skutečný tlukot svého srdce, i když se mi hruď pokouší vyskočit ztěla. A všude kolem medúzy srozšklebenými ústy ve snaze pozřít kusy mořské patrnosti. Kdejaký nezmar vyhledává mou přítomnost, snaží se mě odrbat o poslední možnost, jak ztoho nějak uniknout.
Arachnofilia
Arachnofilia
Není nad cupitání čtyř párů chlupatých článkovaných nohou. Takhle večer, když si tělo človíčkovo hoví pěkně pod peřinou. Vlivem naplno jedoucích radiátorů odkope nožku nebo rovnou hruď sčástí ramene. Kdekdo jistě slyšel, co si člověk může donést domů zvelkoskladů vkrabici sbanány či jako přídavek zdarma ktropické palmě.
Plameny realitní vášně
Plameny realitní vášně
Někde vcentrální Africe.
Zasněžené vrcholky Kilimandžára. Sluncem prosvícené stonky trav. Vzduch se tetelí tak, že na horizontu kreslí legrační obrázky.
Je libo S/M nebo piss?
Je libo S/M nebo piss.
Jako malý chlapec jsem nesčetněkrát stával před kruhovým výběhem a civěl jsem přes jeho chladný, pro mě vté době přespříliš vysoký, okraj na dno, jež bylo pokryto kusy větví a ohlodanou zeleninou, převážně mrkví. Marně jsem hledal místní obyvatele, neboť pán domu byl vtichosti temnoty skryt vpříbytku, který ho chránil před nelítostnými slunečními paprsky. Musím konstatovat, že nepřítomnost tvora obdařeného vmých představách všemi možnými tvary, barvami a vlastnostmi, mě skrytě iritovala.
Soulož vpravdě královská
Soulož vpravdě královská
aneb
Přetlak v koulích si nechám pro maminku
Za devatero řekami, za devatero horami rozkládá se jedna mýtinka, vprostřed mýtinky stojí starý pařez a kolem něj poletují pracovité včelky. Sluníčko příjemně hřeje, obloha je bez mráčku a všude je slyšet příjemné bzučení. A tak tam všichni tvorové spokojeně žijí.
Letošních Vánoc se už nedožiju
Letošních Vánoc se už nedožiju
Šveholení trávy, kdy se nožka za nožkou přesouvá zjednoho stébla na druhé; už jen ten nicotný zvuk přinutí člověka ponořit se do opojné melodie raného letního dne. Tady uklouzne, zde se přichytí a hned se zase drápe po nikdy nekončícím listu dál knerozpoznání stejnému trsu trávy, ponořenému do tetelícího se oparu rosy. Tisíce končetin dupotajících, pochodujících po neviditelných dálnicích. Ovšem také končetin, které hladí a čistí, cvrlikají, jak ptáci nad obzorem, končetin milujících stonásobně vminutě jediného partnera.
Peníze
Peníze jsou životně důležité. Ale co s životem, který nemá cenu.
Messalina
Copak ty stále nemáš dost.
Neuvěřitelné orgie, dcero Říma. A tobě to pořád nestačí. Vždyť jedna láska nikdy nemůže být ta pravá, nemám pravdu.
Mycí linka
Mycí linka
Někdy se holt stávají věci, které by si člověk ani vtěch nejfantasknějších snech nepředstavoval. Ale co na to říct. Proč si jednoduše nenasadit růžové brýle a nenechat se unášet tím příjemným, co nám náhoda občas přihraje do cesty.
Faktem bylo, že můj natunningovaný vůz, kdysi vdávnověku barvy sněhu, se, ustájen vzaprášené garáži, nelítostně skvěl vpomalu měnící se plečku.
Za stavení
Za stavení
Poslouchejte Wagnera. Má tu správnou jiskru, kterou si jednou možná namažete chleba. Protože každý zjeho kousků je pro nás nedocenitelným darem, jenž musíme v lidských srdcích hýčkat. Stavební podchod.
V pozadí bunkru
Vpozadí bunkru
Vprázdném hrnci se topí dvě myši.
A mouchy už začaly kroužit. Každou svou chybou jsem se blížil do věčnosti. Nožičkami hrabaly, myly si křídla plná odporné zdomácnělé čistoty.
Cesta do Opavy (a zpátky...)
Cesta do Opavy (a zpátky. )
Zvon: Že já jsem radši nejel za Monikou. Kurva, na todlenc já nemám nervy. Romále: Je mi zima.
Přede mnou kráčí jeptiška
Přede mnou kráčí jeptiška
„To mi teda řekni, jak by se to mohla dozvědět. “
„Co já vím…třeba se někdo prokecne,“ snažil se co nejlépe odpovědět na položenou otázku.
„Nevíš, o čem mluvíš,“ kroutil hlavou sřádně povýšeneckým úsměvem. „Říkám ti, že neexistuje způsob, jak by se o sobě mohly navzájem dozvědět.
Monika měla veverku
Chlupatý kožíšek divokého zvířátka, co blízce připomínal plyšové hračky, a očka černoty nejtemnějších mořských perel, která naivně zrcadlila poklidnou realitu všednodennosti. Takový obrázek si mohl udělat každý, kdo pozoroval veverku, jak vesele hopká kolem malého děvčátka. Zrzavým chvostem mávala radostně ze strany na stranu, když cupitala, na její poměry vysokým, krátce střiženým zelenavým trávníkem. Dělala kotrmelce, házela salta, válela sMonikou sudy a pisklavě se při tom obě smály.
Agapé
Tápal jsem vtemnotách, když jsem Tě hledal. Zmítal se vbezuzdné zpustlosti opilých náručí, lomcován destruktivním hněvem a žárlivostí pramenící znepřející hlouposti mi vlastní. Prahl jsem po tělesných požitcích, ne a ne se nasytit. Toužit stále po něčem dalším a nikdy nemít dost.
Nelidsky trpím...
Nelidsky trpím…
…tak ať trpí celý svět.
Bolest, jenž nosím vsobě, přál bych si předat celému světu. Ať lidé okusí, co je to trpět. Mít strach, bát se.
Kominík
KOMIníK
Kam dál jít, když už ne ni kde.
Nalézt si místo na slunci a tam být spokojený. Od kuropění do západu slunce dřít jak soumar pro kus žvance dennodenně po zbytek života. Vkolíbce to všechno začíná (ne-li už vděloze matky), slinou na límci senilního dědka konče.
Jsem...
Jsem
hledající smysl vchaosu,
lascivní vůně kokosu,
bez špetky ethosu,
Návrat 13.komnaty
Zrezivělé panty skřípavě zavržou a soukolí zámku nezřetelně cvakne. Vysoký holohlavý muž se pozvolna otočí, dívajíce se směrem ke dveřím, vnichž ještě před chvíli stál. Kovový rám zubožený stářím, podobně jako krabatící se lak trouchnivějících vrat, mu dávají jasnou odpověď na otázku, kde se to vlastně ocitl. Tohle místo se nejeví jako kvetoucí oáza rajského klidu - stím se musí hned od začátku smířit.
Průsvitný
Průsvitný
aneb
Jak jsem se stal neviditelným a naučil se mít rád sardinky
Touha po vlastní dokonalosti, omamný pocit krásy lidského zevnějšku, všudypřítomný společenský tlak a nutkavá potřeba vypadat skvěle, to vše stálo vpozadí oné prvotní myšlenky, která se mu, jako blesk zčistého nebe, vryla do podvědomí, a aniž by věděl jak, osvítila ho, pohltila. Zkrátka napadla, říkal si a nepátral po jejím skutečném původu. A vtento fatální okamžik se jí taky plně odevzdal.
Den Nezávislosti
Není jisté zda ve vesmíru sami jsme
To dozvíme se během jediného dne.
Mateřská loď u Měsíce zastaví,
Svou hrůznou tvář zemi nastaví.
Den Nezávislosti II.
Není jisté zda ve vesmíru sami jsme.
To dozvíme se během jediného dne.
Když jejich lodě kZemi letí,
obsadit,ji mají na paměti.
Balada o chudém studentovi
Učebnici třímám vruce.
Já,chudý študák,
domov to je pro mne ulice,
ach já chudák.
Pomoz mi...
Jednoho krásného odpoledne za mnou přišel známý archeolog John Smith a řekl: „Milý Honzo, pořádám výpravu za zlatým rounem a dozvěděl jsem se , že ty znáš o řecké mytologii velmi mnoho , proto tě prosím pomoz mi . “ Dobrodružství mne lákalo,ale přesto jsem váhal ,zda nabídku přijmout nakonec zvědavost přece jen zvítězila.
O týden později jsme s Johnem nastupovali do letadla mířícího do Řecka . Jel snámi i Johnův přítel sir Charles Trooper,byl to vysoký,elegantní muž ,který působil dojmem dallasovského JRa.
Utěk z 13.komnaty
Tenký pruh světla projíždějícího auta znenadání pročísne jako bělostná pentle černotu vraných vlasů studené cely společně sjejím jediným nájemníkem, který již na první pohled nevypadá, že zde tráví svůj volný čas dobrovolně. Odlesky kovových pout třpytivě pableskují vjeho bezútěšných očích, či lépe jen prázdných průzorech po nich. Vočích bytosti, jenž si kdysi mohla říkávat člověk. Kolik už uplynulo let od jeho uvěznění.
Závěrečná
ZÁVĚREČNÁ
Jestliže jedné noci stinné,
bloud hrobník, smilováním jat,
kdes za zdí, vbídné rozvalině,
Záletnická II
Záletnická II.
Co krásných dívčích iluzí
jsem pohřbil již a také vzbudil.
Sám jsem se při tom neochudil.
Excitující
EXCITUJÍCÍ
Když ještě nedávno jsem neměl potuchy,
že žije na světě kdosi mně tak blízký,
který mne napojí zalabastrové misky,
Koré
Bytosti nádherná, ty kráso omamující, uchvácen tebou padám vtvou nehynoucí spanilost, jenž spaluje mne jak mráz květ lotosový. Sličná kvintesence půvabu ti koluje cévami elegancí znamenaného těla, co do mé náruče vášně plné hlavu svou skládá vmyšlenkách ponurých a temných tak, jak jest tvůj vlas odstínu krkavčích křídel černý. Perutě dravců šlehají tě vtvář, tu sivou družku tvého žití, když ponořím ruce mé vzáplavu těch chmurných opeřenců. Hejna jich vzlétnout knebi bezmezné dokonalosti, kterou ve svém obličeji přiživuješ, a letkami zakryjí ti líce na dotek tak chladná, ve své podstatě však prostoupená kapilárami žhnoucího temperamentu.
Nebezpečná zvířata
Medvěd grizzly zabije
šlehnutím své mocné pracky.
Velkým štěstím pro nás je,
když přestane dávat facky.
Depresivní hříčka
Vbeznaději
lidé chtějí
cítit teplo, lidský dech.
Potom se však všichni smějí,
Na velikosti záleží
Pokud se vsoučasné době zeptáte některé zmladičkých nevěstinek, tedy nastávajících manželek, zda-li je pro ni důležitá otázka společného bydlení, dozajista se vám dostane kladné odpovědi. Věru, kdo by si bral nějakého nezajištěného chudáka. To by se ženuška ani nenadála a dítka by mohla vychovávat vlepenkové krabici pod mostem. Vskutku, drazí pánové, pokud vás to zjakéhokoliv důvodu žene do chomoutu, pak vězte, že musíte mít vzáloze bezesporu znamenitou nemovitost.
Vlastní cestou (2.)
Uhnul jsem zcesty a zamířil si to do pole lemujícího silnici. Utíkal jsem blátivou nivou neznámo kam, zjišťujíc, že mi úrodná černozem pomalu ale jistě obaluje kotníky bot. Lehce podnapilé tělo tuto informaci nestihlo správně vyhodnotit a já sžuchnutím dopadl do studené brázdy. Celý černý od lepícího bahna jsem se pokoušel vstát sdomněním, že poběžím dál, když tu jsem za sebou uslyšel zadýchané hlasy: „Až ho chytím, tak ho asi zabiju.
Vlastní cestou (1.)
Když jsem se již dost podroušeným krokem lehce před půlnocí vmotal do místnosti jedné z našichnejnavštěvovanějších diskoték, ani vnejmenším jsem nepomýšlel, že dnešní noc skončí tak, jak nakonec skončila.
Podobně podnapilý pijan Tonda, o jehož rameno jsem se přidržoval, si to rázoval se mnou vzádech napříč diskotékou a já zmateně pozoroval nenávistné pohledy servírek, které naší návštěvou byly řádně rozladěny. Proč by taky ne. Mé mátožné tělo naráželo do ostatních návštěvníků, posunovalo stoly stojící mi vcestě; židle padaly na zem a obsahy sklenic, jež jsem svým rozjařeným chováním uvedl do pohybu, stékaly po čirém skle na laciné ubrusy.
Zrození
ZROZENÍ
Věnováno Marry Shellyové
„Bratři trpaslíci, sešli jsme se zde ku slavnostní pří…“
„A nemělo by to začínat „bylo nebylo“. “ Ozval se přiškrcený hlas ze zadní řady.
Něžný zabiják a nejhorší milování
"Pierre, vyhoď sítě," zahromoval kapitán. "A hni sebou. Ty makrely na nás věčně čekat nebudou. ""Pracuje se na tom, kapitáne," hvízdl Pierre Denys a odplivl si.
Prostě dokonalá
PROSTĚ DOKONALÁ
Vurčitých životních situacích padne na člověka jistá dávka sentimentality, která může vlastní měrou přispět ktomu, že realita, ať už je jakákoliv, se přelije ve snůšku výmyslů a polopravd.
„Pánové, uráčíte-li se podívat kprotějšímu stolu na onu atraktivní mladou samičku, pak vězte, že tato zbožštělá dívka mne provázela po většinu mého dosavadního života… Samozřejmě pouze jako velmi dobrá kamarádka. Jistě, chápu vaše potměšilé úsměvy - krásná žena, jakou ona bezesporu je, vyvolává vočích muže mnohé divoké fantazie, ovšem můžu vás ujistit, že Nela (jak se tato ctěná bytost jmenuje) není jen krásná, ale i přátelská, citlivá a chytrá, neřku-li přímo inteligentní. Právě ta ryzí inteligence (přítomné dámy snad prominou) současným ženám tak hanebně schází.
Poletní pocity
Kec mlhavý mrhavý mizející prchavý deprese úzkost sklíčenost negativizmus
Panenská rajda
PANENSKÁ RAJDA
Několikasetčlenné zástupy špinavě hnědých kožichů se valí za soumraku ulicemi a naprosto nic jim nestojí vcestě. Smečky vkanálech, hejna plavající ve stokách, houfy těl vhaldách odpadků. Odporně žluté řezáky plení naše města, drtí omítku a cihly domů, rozhryzávají plasty, jako elektrikářské kleště přecvakávají kabely a materiály typu dřevo či igelit slouží jejich majitelům jakožto surovina pro stavbu hnízda plného úpadku. Jejich masivní tělo společně s mrtvolně růžovým neochlupeným ocasem proleze skrze nejmenší skulinu do sýpek a stodol, do nemocnic a škol.
Bludištěm k rozkoši
BLUDIŠTĚM KROZKOŠI
Od temného dávnověku, nám prezentovaného do podoby bažinatého prvohorního devonu, přes údobí nám známých dějin až do současných dní jednadvacátého století (a bůhví jak dlouho po nás ještě) se na planetě Zemi oddávají milostným hrátkám tvorové tak častí a všeobecně známí, že je až paradoxní, jak málo toho o jejich životě, a to nejen o tom intimním, víme.
Skryti před našimi zraky, vmístech tak malých a úzkých až se člověku ani nechce věřit, že právě je si mohli vybrat pro své prostopášné zvrhlosti. Vlhké skuliny, protemnělé rohy plné prachu, nečistot a jiného organického odpadu jim slouží kukájení pudů tak nízkých, jaké je jejich postavení vsystému hmyzu.
Řeč je o podtřídě bezkřídlého hmyzu tkz.
Stala se solí mého života...
Zamykám dveře. Nikdo nás při tom přeci nemusí rušit. Potichu, i když sjistou dávkou dychtivosti, se plížím ke stolu. Osvobozuji ji, skrytou před závistivými zraky nepřejících, zmého kabátu a usadím ji naproti mně ku stolu.
Konečná spravedlnost Kryštofa Špace - díl druhý
Kryštof Špac unaveně seděl v obývacím pokoji. Znuděně přepínal programy televizoru, oči mu klimbaly, hlava pobolívala z včerejšího flámu. Neutěšeně se vrtěl v koženém křesle stále ne a ne usnout. Mladičká hlasatelka probrala na okamžik jeho malátné smysly.
Konečná spravedlnost Kryštofa Špace - díl prvý
"Tahle noc bude setsakra dlouhá," pomyslel si Kryštof Špac, když opouštěl budovu poloprázdného nočního podniku. "Zatraceně dlouhá. Ale co, když už jsem se dneska rozhod vyrazit ven, tak to ještě někde rozjedu. "
Chvilku se rozhlížel po ulici, pak si rukou prohrábl mastnou kštici prořídlých vlasů a frajerskou chůzí si to namířil do dalšího klubu.
Sperma až pod nos
Sexuální život obojživelníků je zhlediska obyčejného člověka vmnoha ohledech neuvěřitelně stereotypní. Prakticky žádné odchylky od normálu, žádné pikantní zajímavůstky nebo perličky, kterými by vám pisatel mohl vyrazit na tváři nevěřící údiv. Obojživelníci jsou až tak nudní, že člověk pak ani neví o čem psát. Všechno, co se jejich pohlavního styku týče, se dá popsat dvěmi třemi větami.
Domina v kachním rouše
Snad každý, koho vdětství babičky, maminky, různé tetičky (nebo dokonce i tatínci) vozili vkočárku a posléze tahali za ruku po krásách městských parků, si musí být dozajista jist, jak vypadá kachna divoká (Anas platyrhynchos). Vodní pták, který společně slabutěmi a dalším ptačím osazenstvem okupuje všemožné vodní nádrže vybudované kodpočinku penzistů a jejich hyperaktivních ratolestí.
Ano, kdekdo možná pozná tuto u nás nejhojnější zkachen, ale málokdo ví, jaká zvěrstva jsou páchána zlotřilými kachnami na jejich pestrobarevných polovičkách- tedy na zelenohlavých kačerech. Skutečně.
Vlhké skřehotání aneb Kalifornské čuňačinky
Kalifornie, jakožto jeden z největších správních celků mocných USA, se honosí nejen slunným počasím, kvalitním vínem, bujnými kráskami a mužnými muži z Hollywoodu či kilometry pláží v Palm Springs, ale také biologickým klenotem, který v celém širém světě nemá obdoby. Kam se hrabe Long Beach nebo kýčovité Beverly Hills proti zelenému smaragdu amerického jihozápadu. Tam kde selhala pěvecká kariéra Davida Hasellhoffa, tam je umně nahrazena zpěvavým chórem zamilovaných hlasivkových vazů profesionálních pěvců. Je tu řeč o samečcích rosniček kalifornských (Hyla regilla).
Orgie v rytmu rozhoupaných tykadel
Ranní chlad pomalu formuje kulaté kapky rosy na stéblech trávy. Vlhkost vzduchu se nese okolím, zvolna budíc drobné ptactvo v korunách stromů a křoví, které vítá nový den kratičkými trylky ódy nového dne. Tvor, ke kterému bude směřovat naše pozornost, se nenalézá v listoví dřevin. Budeme muset odtrhnout hlavu od zelenavých výšin a koukat dolů k zemi.
Smrt je jediné vysvobození
Smrt je jediné vysvobození . J
Smrt - je veselá - masochismus
- bezvědomí – sprosté
- shock
O ženách - A nejen o nich (3.)
Korzo hrálo všemi odstíny žluté. Secesní lampy zářily nocí a osvětlovaly promenádu barvami elektrického svitu, neútěšně pomerančovou počínaje, konče stříbro-bílým odstínem světla, které vevlažném ovzduší prvních podzimních nocí kristalizovaně poskakovalo a poblikávalo. Procházku jako svůj způsob zábavy zvolilo několik dalších párů. Povětšinou jenom stárnoucí manželé či právě naopak mladické dvojice náctiletých nanejvýš lehce dvacetiletých, jež ve stínech lamp, dle starého rčení pod svícnem největší jest tma, oddávaly se milostným fantaziím mládí skryti před pohoršenýma očima předpotopních starců.
O ženách - A nejen o nich (2.)
„Kam mě to vlečeš. Snad by jsi mi to mohla vysvětlit, Magdi. Je mi zcela jasné, že na WC to nebude. “ Otázala se Věra.
O ženách - A nejen o nich (1.)
Nemohla za to,přece to nebyla její chyba,ale co teď,
nervózně seděla na židli dívaje se na hodinky. Ruce se jí klepaly,její oči přejížděly každý milimetr místnosti ve snaze nalézti cokoliv, co by jí mohlo, byť jen náznakem, pomoci vyřešit toto dilema.
Už to nejde vrátit, napadlo ji. Srdce se jí divoce rozbušilo.
Netvor - člověk
Netvor – člověk
Díl druhý
Zrovna procházel kolem nočního baru, kde před mála minutami seděl a popíjel se svými druhy. Cítil až posvátnou zlost konomu místu. Podíval se oknem dovnitř. Spatřoval stejné tváře jako před tím, jen se mu už tolik nehnusili.
Člověk - netvor
Člověk – netvor
Díl prvý
„Dvě piva. A co si dáš ty. “
„Co tu mají nejlevnější. “ zabručel a zadíval se na nápojový lístek.
Když v Ráji zaprší...
Život. Život a hemžení, šum a shon, především však radost, spokojenost, též potěšení a hlavně štěstí. Tak by se dala zevrubně vylíčit nádhera, která vyplňuje nekončící prostor blaženosti, chcete-li nazývejme jej zahradou Rajskou. Nikdo ji nezná, nikdo ji nenavštívil, je či není, ba či byla.
Genetika
Genetická informace obsažená prakticky vkaždé buňce je jako naučný slovník kódovaných pokynů . encyklopedie života, která je schopna se podivuhodně reprodukovat.
Když se před nějakými 5 miliardami let vproterozoickém moři, vdobě, kdy Země ještě stále procházela silnými změnami, poprvé rozdělila živá buňku,zajisté netušila,jak obrovský koloběh žití započala.
Bez povšimnutí proces dělení pokračoval po další miliony roků přes ryby,obojživelníky,plazi,ptáky,savce až po Homo sapiens .
Krátká úvaha o lidskosti
Zlo a neštěstí jdou vždy spolu ruku vruce. Daleko před nimi, na druhé straně spektra, se vlní radost společně sodpuštěním. Dobro vnejčistší podobě, krása i lehkost se pohupují vzduchem tvoříce protipól černému světu svárů, ubohosti či zvrácenosti. Elegance, smyslnost vrudém šatu, štěstí, ryzí láska, existence sama, ba i život se veselí a tančí navzdory temnotě.
13.komnata
Na stářím zažloutlém sofa sedí malá postava . V ruce drží půli vodního melounu a labužnicky ho lžící vyjídá. Smlaskáním si pochutnává na tom skvostu tropické přírody. Zaryje lžičku do narůžovělé dužiny,zabere a již kus ovoce míří do jejich drobných leč rozšklebených úst.
Zrcadlo,pověz mi...
Zrcadlo, pověz mi, jací jsou lidé. Pozorně se do mě podívej a já ti dám odpověď na tvou otázku. Stojím na ulici. Všude je šedo, kolem mne se k nebi jako betonoví obři tyčí mrakodrapy.
SA mOTA
Ticho,všude je ticho. Stařec sedí u stolu a sleduje hrnek čaje. Dívá se na něj a vzpomíná. Vzpomíná na své mládí,jak mu bývalo krásně.
Pohled do vlastních očí
Svítí slunce, v říčce se zrcadlí okolní svět. Jsem ryba. Proplouvám si každodenním proudem problémů, nechávám se jím unášet, vydávám se proti němu. Vyděšená, malá, bezmocná a vedle mne spatřuji spoustu silných ryb.
Amsterodam
Nad brčálově zeleným grachtem vychází slunce. Ulice se probouzí k životu. Ptactvo na římsách se čepýří, čistíce svoje pírka po právě končící noci. Mravenci vylézají z prasklin v chodníku a svými kmitajícími tykadly hledají něco k snědku.