Mercedes

Mladá a okouzlující dívka Mercedes vstoupila do salónu ,který hýřil barvami a  byl provoněný liliemi.Někomu by se mohlo zdát že působí nevkusně,ale Mecha jak ji oslovovaly kamarádky  měla svůj styl a věděla co dělá.Ač pocházela Mecha z bohaté rodiny de Ambroz-Ruizů byla to dívka skromná  a milá ,ale vždy byla nenuceným způsobem jiná než ostatní.Měla rezavo-červené vlasy a milý obličej.Byla impulzivní to je pravda,ale vždy to dokázala vyvážit svou originalitou a jemností.Milovala lilie,protože maminka,kterou nikdy nepoznala- Isabela de Ambroz-Ruizová byla přezdívaná lilií.Ptáte se proč?Velmi zámožná a vlivná rodina Ruizů vyvážela po celém světě květiny exotické i tuzemské.Každá žena z rodiny,proto dostala po narození druhé jméno podle květiny,kterou připomínala.

Mercedes se jmenovala plným jménem Mercedes Rose de Ambroze-Ruizová.Mecha opravdu připomínala vždy půvabnou ale nevyzpytatelnou růži.Byla pravím opakem své matky Lili(podle lilie).Lili byla vždy jemná,měla bledší pleť a světlé vlasy.

,,Mecho,ještě,že jsi už tady!“zvolala Paty,která nepřestala svou sestru vyhlížet.Své krásné černé,plavé vlasy měla stáhnuté do rozpustilého drdolu.

,,Právě přivezli zásilku květin od  Santiágů a já nevěděla,které obyčejně bráváš tak….“nedořekla.

,,Paty,neříkala jsem už ti snad tisíckrát,že od Santiágů nemáš brát žádné květiny?“

,,Já vím jenže ten pán nechtěl odejít dokud mu to nepotvrdíš sama.“

,,Dobře,to je v pořádku Paty,já to s ním vyřídím.Kde je?“

,,Čeká na tebe v přijímacím salónku.“odpověděla Paty.

Mecha vlastnila malý salónek krásy na ,který si bez ohledů otce vydělala sama.Sestra Paty ji tu o prázdninách vypomáhala.Paty byla přes rok jinak v internátní škole a domů jezdila jen na víkendy.Bylo jí šestnáct a byla ze všech tří sester nejmladší.Mercedes byla prostřední a Rosario byla nejstarší.Salón nesl hrdý název AMBROZIA po rodině Ambroz-Ruizových.Nejen ,že se zde mohly dámy nechat zkrášlit mohly se přijít i zdarma poradit o své vizáži.Vždy dostali jako pozornost podniku malou růži.

Mecha vešla s kuráží do přijímacího salónku a měla v úmyslu dotyčnému z plna hrdla vynadat za opovážlivý přístup ke své sestře.Po pohledu na mladého syna Reinalda Santiága však na malý okamžik jakoby zkameněla.

S upřeným pohledem na dotyčného se prudce zeptala:,,S kým mám tu čest se seznámit,vážený?,,Dovolte abych se představil jmenuju se Bruno Santiágo jak je vám určitě jasné.Vím ,že naše rodiny se nemají příliš v lásce,ale přes to bych vás chtěl slečno o něco požádat .Věnujte mi prosím za hodinu pár minut dole v kavárně.“

Mecha trochu povolila a svolila k schůzce.Zčásti z toho důvodu,že byla touto situací natolik ohromena ,že nevěděla jak dál a z části,se pozastavila nad  Brunovým půvabem a šarmem.Byl to vysoký,urostlý mladík ,kterého jak si Mecha  všimla nezajímala minulost,ale přítomnost.Bylo o zvláštní ,ale bylo to tak.Kdysi dávno totiž Reinaldo Santiágo byl věrným přítelem tatínka Mercedes Pabla Ambroze-Ruize až do té doby než mezi ně vstoupila Isabela tehdy ještě Flloresová.Příběh byl vždy zahalen neprůsvitnou pavučinou,ale otec se Meche jednou svěřil.Byl to však jen hrubý obrys příběhu.Vše dopadlo tehdy tak ,že Isabela odešla s Pablem a společná firma rodin Ambroze-Ruizů a Santiágů  se dala na svou vlastní cestu.

Tehdy se Pablo s Isabelou přestěhovali sem z Peru do Argentiny.Našli si nový domov v Buenos Aires daleko od Santiágů a Reinalda.Isabela začala být šťastná a porodila Pablovi 3 krásné dcery Rosario(Chrisantemu,říkalo se jí Chris),Mercedes(Rose) a malou Patrícii(Narcis).Při porodu prý zemřela.Mecha ale měla vždycky podezření ,že pravda byla jí i jejím sestrám zatajena.Rosario se vždy vyrovnávala se ztrátou matky hůř než ostatní dvě sestry.Byla své mamince velmi podobná.Měla světlé vlasy a běloskvoucí se pleť.Bylo jí dvacet osm a byla ze všech tří sester asi nejuzavřenější.Nyní chodila s Kristiánem ,který jí dodal optimismu na duši a miloval jak nejlépe uměl.Žili spolu také v Buenos Aires v bytě ,který jim koupil tatínek Pablo.

Nyní Mecha usilovně přemýšlela o záhadné návštěvě pohledného Bruna.Vnitřní hlas ji říkal,že by o schůzce měla informovat otce.Ale nakonec se rozhodla mu setkání zatajit.Nemohla se však dočkat až hodina uplyne a ona se setká se synem Reinalda Santiága.Za deset minut jedenáct se začala přikrášlovat,ač se tomu sama divila.Byla stále nedočkavější než jindy.,,Ach bože co mě k Brunovi Santiágovi ,tomu Brunovi Santiágovi jehož otce ten můj tak nenávidí tak táhne?“

,,Mecho,Mecho nejsi ty náhodou zamilovaná?“

,,Ale ne sestřičko to se ti jen něco zdá.Paty drahoušku,zvládneš to tady tak na hodinku?“Musím si někam odběhnou.“

V duchu Mecha doufala,že sestru nenapadne ,že to má spojitost se synem Santiágů.Moc nerada by Paty zapletla do záhadného příběhu.Věděla,že tatínek by si to nepřál a sama si myslela,že by to sestru mohlo rozrušit.

Mercedes Rose seběhla do přívětivě vyhlížející kavárny dole v obchodním domě.U baru zahlédla svou přítelkyni Waris se,kterou se znaly už od dětství.Waris měla černou pleť a bohužel se někdy setkávala s diskryminací občanů černé pleti.Byla to však dívka milé povahy,která se před osmnácti lety přistěhovala s rodiči do Argentiny přímo z Jihoafrické republiky z Cape Town.Její otec však trpěl nemocí AIDS a před patnácti lety jí podlehl.Waris nyní žila s maminkou ve středu Buenos Aires a byly vždy vítanými hosty rodiny de Ambroz-Ruizů.Když se Pablo znovu oženil,protože nechtěl,aby děvčata vyrůstala bez matky,vzal si poněkud mladší Barbaru Suarézovou ,která měla sice snahu,ale chyběla jí zkušenost.Proto se stala pro Rosario,Mechu a Paty spíše starší sestrou a kamarádkou.Tehdy,ale přece dovedla vnést do rodiny humor a dobrou náladu.Byla sice někdy lehkomyslná,ale měla s tatínkem i děvčaty dobré úmysly.Přes ní se Mecha seznámila s rodinou Miríových a především s Waris.

,,Mecho čeká na tebe vzadu nějaký fakt pěkný chlap,říkal ,že až příjdeš mám ti vyřídit,že na tebe už čeká.“

,,Ale Waris s tím pěkným chlapem to zas nepřeháněj !Musím se ti s něčím svěřit,příjdeš dneska  prosím na návštěvu?Můžeš klidně vzít i maminku,Barbara bude mít radost.“

,,Jasně to víš,že přijdu,vždyť víš,že jsi pro mě skoro jako sestra,kterou jsem nikdy neměla.A teď už honem utíkej za tím švihákem,nebo ti uteče!“

Mecha vrhla po Waris vyčítavý,ale zároveň i nedočkavý pohled a  vešla ven kde byl příjemný výhled na záliv Rio de la Plata.Ovanul ji příjemný lehký vánek a rozpuštěné rezavé vlasy se jí zatřepetaly pod poryvem argentinského vánku.

U zadního stolku uviděla sedět Bruna,který jí už netrpělivě vyhlížel.

,,Dobré odpoledne.Vidím ,že jste přišla,můžu se zeptat co vás k tomu přimělo?“

,,Řekněme zvědavost a naléhaní vašeho okouzlujícího hlasu.“

,,Dobře,posaďte se prosím a vyslechněte proč jsem  za vámi Rosario,Mercedes nebo Paty přišel?“

,,Mercedes“

,,Promiňte Mercedes,můžu vám říkat Mecho?“

,,No to záleží na tom co jste mi přišel říct Bruno.“Mecha se na něj tázavě podívala s otázkou v očích jestli mu tak může říkat.Bruno lehce pokynul a usmál se.

,,Tak s pravdou rychle ven nebo roztaju nedočkavostí.“

„Neobjednáme si něco než se do toho pustím?“

„Souhlasím:Waris prosím tě dvakrát Martiny s citrónem.

Waris je nepozorovaně sledovala od baru a pousmála se nad tím jak se Mecha červenala.

„Hned to donesu Mecho!“

„Víte Mecho mám takový pocit,že nám oboum se otcové nepatrně svěřili s  linií příběhu.Takže můžu mluvit otevřeně.“

„Pokud myslíte Bruno, že to unesu.“zažertovala Mecha.

„Myslím,že ano.Takže,můj otec Reinaldo neví o tom,že jsem vás přišel požádat o ruk….Mecha  ztuhla.

„Pane bože pardon.O pomoc.To je trapas.Omlouvám se.“

Mecha si oddychla .

„Nic se nestalo.Pokračujte“

Víte doposud jsem studoval v Anglii na Oxfordu,ale z osobních důvodů jsem odcestoval domů do Peru a chtěl bych pokračovat ve studiu právníka tady v Buenos Aires.“

„Chápu vás,ale co pro vás můžu udělat já?“zeptala se Mecha

„Otec se jednou zmínil že ,dcera Pabla de Ambroz-Ruize také studovala právničinu.Řekl ,že jste to byla vy Mecho, jestli se nepletu.Mercedes Rose de Ambroz-Ruizová.Mám pravdu?“

„Ano máte Bruno,ale nerada bych z osobních důvodů o této části mého života mluvila.“řekla zatrpkle Mecha.A úsměv,kterým dávala najevo,že rozhovor s Brunem ji zajímá,bleskově zmizel.Sklonila hlavu dolů a zeptala se jak to mohl Reinaldo Santiágo vědět.

„To sám netuším.“řekl Bruno

„Ale chtěl jsem vás poprosit,protože toto vitální město ještě neznám ,jestli byste mi mohla pomoct se tu trochu zabydlet a poznat krásy Buenos Aires,které mi byly skryty až do dnešního dne.“

„To nechápu,můžete mi to objasnit?“

„Samozřejmě-až do tohoto dne kdy jsem poznal vás Mecho.“

„Děkuji za poklonu Bruno,ale nechápu proč bych vám měla dělat ,,průvodkyni“ já.Vždyť naše rodiny ,řekla bych ,že se až nenávidí.Co myslíte?“

„Mám stejný pocit to mi věřte Mecho ,ale rád bych mazal minulost a začal žít přítomností.A myslím ,že i vy Mecho by jste se chtěla dozvědět něco z toho zatajeného příběhu našich rodičů.

„Ehm.. máte asi Bruno pravdu,nikdy jsem si to nechtěla připustit,ale teď si uvědomuju,že je to pravda.Co navrhujete?“

„Myslím,že nejlepší by bylo kdyby jste o mé dnešní návštěvě otci neříkala a mohli bychom se zítra sejít a poznat se blíž.A taky myslím,že bysme měli nechat těch způsobů a měli bysme si začít tykat.

„Souhlasím,Připijeme si na to Bruno?“

Bruno se pousmál a oba dva usrkli naráz Martiny,které vyhlíželo tak slibně jako plán Mechy a Bruna.

„Takže domluveno, hodí se ti to zítra ve dvě v centrálním parku?“zeptala se Mecha

„Budu tam,zatím ahoj.“

Po cestě zpátky nahoru do salónu brala Mecha schody po dvou a překypovala dobrou náladou a optimismem.Ale přece jenom v ní hlodal malý červíček pochybnosti,ale vůbec si ho nepřipouštěla k tělu a vychutnávala si moc dobrou náladu ,kterou už ani nepamatovala.

„Narcis už jsem tady,zvládla jsi to beze mě?“

„Bang ho,já to věděla jseš zamilovaná až po uši!!!To je tada fešák ,proč jsi mi to tajila?“Ještě větší než Kristián!!!“

„Zadrž Paty jak to víš,vždyť jsem ti nic neřekla.“

„No,prostě mi to připadalo divný ,tak šťastnou jsem tě  už dlouho neviděla,tak jsem zaběhla na chvílí dolů do baru a informovala jsem se u naší nepostradatelné kamarádky Waris.A navíc jsem tě s ním viděla.Vypadala si tak šťastně,že mě nebudeš teď balamutit,že to byl jen kamarád.Tak ti ho závidím,sestřičko!“

„Nechápu pr…

„Paty,Patyyy! Zadrž,v žádném případě to nesmíš povědět tatínkovi,rozumíš?“

„No jo ,buď bez obav.Ale přece jenom ,že takový fešák vždycky potká jenom tebe a ne taky mě!!?Jaký rozdíl je mezi Mercedes Rose a Patrícií Narcis? To nechápu.“

„Ale vždyť my spolu nechodíme,ale….

„Chápu tě“

„Nepůjdeme se naobědvat,mám šílený hlad.Však víš kolik máme na odpoledne objednaných zákaznic.

 „Jasně vezmeme s sebou i Waris,co říkáš.“za sestrami zaklaply dveře.

Když se zastavily dole pro Waris vykřikla Mecha:

„Waris jak si mi to mohla ty zrádkyně malá udělat?“a prohýbala se při tom smíchy nad vytřeštěnýma očima své nejlepší kamarádky.

„Tak jdeme,pojďte!“zvolala Paty

Právě byl začátek července a to bývají v Buenos Aires největší vedra.Teploměr dnes ukazoval na rekordních 37 C°.Mercedes měla na sobě lehké rafinované šaty s hlubokým výstřihem a proto se za ní nejeden muž otáčel.Nedá se říct ,ale jestli to bylo více za Mechou,Paty,která měla obzvlášť krátkou minisukni a nebo za Waris.Měla v sobě totiž něco zvláštního a kouzelného.Možná to bylo jejím osobitým původem, ale spíš jí samou.

Mercedes milovala své rodné Buenos Aires a říkávala o něm ,že ač se sestrami procestovala půl světa nikde není hezčejic.Mluvila o něm jako o ráji na zemi.Nebylo se však čemu divit,Buenos Aires bilo pulzující město jako Mecha sama a zanechávalo v člověku pocit mladosti  svěžesti.

Když děvčata došla ke své oblíbené čínské restauraci sedla si pod slunečník do stínu.

 „Co si dáme dneska?“zeptal se čišník  s ,kterým se děvčata znaly a ,který se moc líbil Waris, jak se Mechi svěřila.Nebylo se čemu divit.Byl černoch.

„Ahoj Patricku,jak se máš?zeptala se Waris

Waris se začala červenat,protože před týdnem ji Patrick nabídl jestli s ním nechce chodit.Waris mu ještě neodpověděla,ale Mecha ji každým dnem pobízela víc a víc ,aby svolila.Mechu moc těšilo ,když viděla svou přítelkyni tak šťastnou.

„Dáme si tady to jehněčí s hranolkami Patricku.“odpověděla Narcis,když se k tomu Waris ani Mecha neměly.

Když jim za chvíli Patrick přinesl jídlo,zeptal se:

„Waris,prosím tě můžeš na chvíli?“

„Ja jasně vykoktala ze sebe Waris,už jdu“

Mecha s Paty se na sebe pobaveně podívaly a usmály se.

Když se asi po půl hodině Waris vrátila celá se rozplývala štěstím.

„Holky,holky nebudete tomu věřit.“Waris se významně nadechla a chtěla pokračovat,ale Mecha jí skočila do řeči:

„Ale budeme,prostě si mu řekla ano,že mám pravdu Waris.

„Ano,vydechla šťastně .

Celý den se nesl ve veselé atmosféře a dlouhé odpoledne uteklo jako voda.Rady zákaznicím se Meche nabízely sami a ven Mecha vyvěsila ceduli:DNES PLEŤOVÉ MASKY ZDARMA!

Paty byla z Mercedes dnes úplně u vytržení ,ale ve skrytu duše věděla,proč je Mecha najednou tak šťastná.Byl za tím ten mladík z dnešního dopoledne  a Paty si umínila ,že na záhadu své sestřičky brzy přijde.Vpět odpoledne byly děvčata s prací hotové .

„Pojedem už domů Paty,jo?Jsem dneska příšerně utahaná a navíc se k nám staví ještě Waris s maminkou.Potřebuje si něco ujednat s Barbarou.“

„Jo,jasně.Já už taky melu z posledního.