Co Elišku potkalo za jediný den

                               O tom všem,co Elišku potkalo během jediného dne

Byla již zima, prosinec a ještě ke všemu sobota-nejlepší den v týdnu.Zima se vplížila do všech krajin,ani Pardubice nezůstaly ušetřeny sněhové nadílky.Domy aspoň jemně pocukroval sníh.Eliška v ten den zůstala sama doma.Jakto?Teta,Kuba i Terka se vydali na výlet za Pardubice.Elišce se podařilo nějak vyvlíknout. „To je super!Jsem sama doma!“pomyslela si Eliška,když za sourozenci zaklapli dveře. „Konečně si budu moct pustit něco svýho!“Pustila si Evanescence a začala psát Marielle.Napsala pár řádků.Nespokojeně si to po sobě přečetla.To je blbovina!Usoudila,že dneska prostě nemá inspiraci.Pustila se do pletení náramků, ale ani u toho dlouho nevydržela.Co má tedy dělat?Na oběd je moc brzo a dneska kupodivu nemá nic do školy.Že by si něco přečetla?Zadívala se na knihovničku.Ale co?Do oka ji padla taková divná knížečka,kterou tady snad nikdy neviděla.Sundala ji z police. „Nevysvětlitelné jevy  kolem nás“, hlásal zlatý nápis na obalu. „Cože?Čí to asi je?“ Zamyšleně si prohlížela knížku.Tohle že by měla číst? „No, podívám se, koneckonců mě neubude.“V očekávání rozevřela knížku asi tak uprostřed. „Jak mě navštívili ufoni-to je nějaká legrace,ne?Byla zima,prosinec a ještě ke všemu sobota nejlepší den v týdnu“,četla Eliška, „zima se vplížila do všech krajin.“Elča se zarazila.Jakoby v kuchyni uslyšela takové hučení.

 „Že by se stalo něco s topením?“napadlo ji.V kuchyni svítilo takové divné modré světlo.Po podlaze jezdila železná krabice.Eliška chvíli stála jak solný sloup. „To není možné! Okamžitě vypadni ty divná bedno!Já na zelený mužíčky nevěřím!“Železná krabice jakoby se zarazila,modrá světlo pohaslo.Co když mi  něco udělá?blesklo hlavou Elišce.Jak by mohla,vždyť přece neexistuje!Elča zamrkala. „Uf,ono je to pryč!“vrátila se ke knížce a rozevřela na jiné stránce. „Návštěva z jiného světa“.říkal další nápis.Přelétla text očima: „Eliška byla sama doma,venku skučel vítr“( „Fíí“,zaskučel vítr venku).Elča dál nečetla.Měla z té knihy neblahý pocit.Odporovalo to jejímu myšlení,ale...Tohle byli opravdu divné.Jakoby to,co bylo v té knize napsáno,se mělo opravdu stát.To je ale šílené!Elča za to nemohla,ale čekala...Ano,teď nutně musela vejít nějaká ta návštěva z onoho světa.Bylo velmi špatné,že si to pomyslela!V pokoji se ochladilo.Nevěděla dost dobře,co to znamená,necítila se však ve své kůži.Pomalu se rozhlédla po pokoji.Na stěně se objevil stín.Elišce se rozšířili oči zděšením.V pokoji stála postava v kápi.Ach,ne!To nemůže být pravda!Já jsem se asi zbláznila!Postava pokročila vpřed.Uklidni se!Poručila si Eliška.Nikdo tady není.Nejsem přece malá,abych věřila na bubáky.Horečně se přesvědčovala , silou vůle se otočila ke stolu a začala psát Marielle,jakoby tam „to“nestálo.Pustila si zase Evanescence.Po chvíli se zvedla,že si půjde udělat oběd.Juchů, „to“ zmizelo! „Asi se mně něco zdálo.“Počkat,jakoby támhle zahlídla trpaslíka! „Jsem já ale opravdu případ pro psychiatra“,zavrtěla nad sebou hlavou.Trpaslík byl pryč.Eliška už si zase připadala jako dřív-tvrdá a nepřístupná nadpřirozeným jevům.Knížku ale radši vyhodila.Pro jistotu.Kniha padala z okna spolu se sněhem a odnášela si sebou tajemství.Ach,jaké měla Eliška štěstí,že je materialistka!