Nats

,,Víš, to když slzy běží Maraton - to když těčou desítky kilometrů po prázdné tváři bez víček propíchnutých plačícími ostny prázdných kaktusů. Víš, to když láskyplné Come as you are není, víš, to když sníš a nesníš svůj sen, protože vyražené zuby dnů krvácejí na chodnících, po kterých denně šlapou milovníci Ryby. To když ti ustelou na ocáscích srn rozkousaných dlouhými větami Zklamaných Netvorů jménem rodiče."

,,Já tvé bolesti rozumím Nats. Vystříháný pocit čehosi krásného z tvé duše je v tomhle věku víc než častý."

,,Do tvrdých úst tvé nikdy neuhořelé nevzrušenosti se nikdy nevplazí pocit beznaděje a nekonečnosti zlých Prázdnot? Vezmou ti z rukou nástroj a poví: ,Odhlásím tě z kytary nebo z bicích, aby ses měl čas více učit.' Zůstaneš z rukama vecpanýma do láhve Nerozrušení a klidu?"

,,To není to samé Nats, nesnaž se mě přesvědčit o tom, že to není pouze tvůj láskou ke svému dřevěnému bubnu Zvrácenosti a Beznaděje zkreslený pohled na věc."

,,Je to to samé! Nejdřív ti z rukou vytrhnou nástroj, se kterým ses už narodil a už nebude problém vyrvat ti srdce Vlastní fantazie a Názorů z hlavy! To máš jako s beruškou - začne to tím, že zašlápneš berušku Slzy a potom to skončí tím, že budeš zašlapovat oči Snů svým přátelům!"

,,Nats, kdosi ti do srdce vecpal kosti Zničujících emocí bez falešného optimismu, zkus ho trochu odsát ze mne."

,,Můžeš prosímtě uznat že už nejsem dítě, aspoň ty, Endy?" zavřela víčka těžkých očí propadlých Tmě a nechala si slíznout tvrdou slzu z prázdných rtů a propadla se výčitkám své přílišné důvěry v Člověka.

,,Malá..." spadla do neústupné dlaně Reality když jí krušil do klína papíry s vzorci pro Život.

,,..neboj."