Krev

Krásný jen sen a krásný je žal, kdo nezná žal? Ten který pocítivši smí, zahraje a uklidní. Byl den a byla tma, tak čistá a tak temná, tak chladná a tak sladká, tak šerá a tak divoká. Zdrudlá jako krvavé ráno, jako čerstvá krev na talíři, tak temná že žal je modrá duha pohodová. Další den a noci temné, zchladne ale nepobledne, to co cítí časné jitro. Smím? Smím si myslet na motýly? Na ty sladké pány chvíli, na zlaté zrnka nebe? Ach ty čistý kréme, ach ty lásko nenasytná, ty květino kymácející se v čírém dni, studánko plachá především, jenž ukryté je v tobě....

---