Mé kyselé jablko

To bylo totiž tak...

Nedávno jsem měl to štěstí a stal jsem se svědkem zázraku. A to ne jenom tak obyčejného, nýbrž zázraku přírody. Potvrdily se mi všechny mé představy o fungování vesmíru a fyzikálních zákonů. Přímo přede mě spadlo na cestu jablko. Ano, padalo přesně jak mělo, dráha letu byla vyrovnaná, rychlost úměrná váze se s blížící se zemí zvyšovala. Pouze jedna věc mě u tohoto na první pohled předpisového pádu zarazila. A to že se jablko po bezproblémovém přistání začalo nekontrolovatelně kutálet po mírně svažité silnici.

Další fyzikální zákon jež hnal jablko z kopečka mi ovšem nasadil do myslivny brouka jehož velikost by se v mých duševních měřítcích dala přirovnat k tank(er)u. Byla tu totiž jistá věc: Jablko dodržující zákon gravitace, zároveň nevědomky ale jistě, vylučovalo pravidlo všeobecného vědomí, anóbrž „Jablko nepadá daleko od stromu.“ Jehož váhu dokazuje i počet úst, jimiž už bylo toto pořekadlo od počátku věků vysloveno. Ovšem, je tu i možnost, přiklonit se k názoru, že výjimka potvrzuje pravidlo a v daném případě to platí dvojnásob…

Pominu-li tento podstatný problém, což činím krajně nerad. Naskytne se mi další velice lákavé téma k rozjímání. Což takhle zahrát si na vládce přírody. Zastavit toto jablko a vrátit ho na místo pod stromem, kam patří. Poté bych se mohl v klidu odvrátit od tohoto místa a přestat myslet na to zpropadené jablko, které mě násilím odlákalo z myšlenkového ráje, v němž jsem se ještě před chvílí koupal v jahodové zmrzlině, která ovšem vůbec nestudila.
Než jsem se opět odtrhl od šlehačkové vlny tsu-nami. Jablko se zastavilo ve výmolu na cestě, jenž byl zřejmě způsoben stékáním vody při nedávných deštích. Odtamtud na mě hrozivě vzhlíželo a nejspíš si myslelo něco v tom smyslu, jako že já jsem ten jež ho musí spasit a zachránit ho před hroznou smrtí rozmačkáním protektorovanou pneumatikou nejmenované značky. Mělo pravdu, v tu ránu jsem cítil, jak se ve mně probouzí můj již téměř ztracený hrdinský pud. A než bych řekl plec držel jsem ho v ruce. (pravé) Nebyla to náhoda, jelikož v té levé jsem měl bandasku s polívkou. (nudlovou) Kterou mám velice rád a nevyměnil bych jí ani za láhev koňaku. (francouzského)

Hlavou mi počaly vířit myšlenky, jako stoletý prach, když na něj někdo hodí mokrou žínku. Co když je to špatně, co když tam to chudák jablko chtělo umřít, co když to byla velice důmyslně připravená sebevražda. Vrátil jsem ho tedy zpátky, zašel za nejbližší strom a čekal co bude.
Skutečně, zanedlouho se na protějším kopci objevilo auto. Štrádovalo si to i se svou posádkou po cestičce z kopce rovnou k nám.

A potom se to stalo, tenkrát mi došlo, že jablka jsou mnohem chytřejší než my lidé.

Ještě chvíli jsem trpce sledoval jablečné pyré na cestě a poté jsem se rozloučil se svým novým, bývalým přítelem, moudrým kyselým jablkem.

---