Verohodnost

Věrohodnost Pavel Vymazal Varování: Tato povídka by mohla budit dojem, že je namířena proti některým ekologickým a společenským hnutím a jejich metodám. Pokud nesnesete zpochybňování věrohodnosti takovýchto organizací (které to podle vás zcela jistě myslí vždy upřímně a dobře), nečtěte dále. Rád bych rovněž upozornil, že tento příběh je smyšlený, ale coby alegorie má nepříjemně mnoho reálných předloh. I. “Nezdržím vás dlouho a až mě vyslechnete, jistě nebudete litovat času stráveného se mnou. Dovolte mi, abych se představil. Jmenuji se Alfréd Krojbl. Z různých zpráv usuzuji, že vaše organizace Bluetomato má problémy. Za tři čtvrtě roku proběhne referendum o plném spuštění nebo naopak zastavení Jaderné elektrárny Temelín, a osmdesát procent lidí v tomto státě je pro spuštění. Vláda provádí rozsáhlou informační kampaň – z vašeho pohledu propagandistickou – díky níž počet příznivců neustále roste. A co jsem slyšel o mezinárodní struktuře Bluetomato, velmi by vám pomohlo, kdyby Temelín zastavili. Řekl bych, že byste dostal vysoký post ve vaší organizaci, slušný plat a tak dále. Takže tady je moje nabídka – zajistím, aby lidé elektrárnu odmítli. Žádám čtyři miliony korun na pokrytí nákladů plus dva miliony jako odměnu pro mě a mé asistenty. Žádám, aby Bluetomato zastavilo veškeré protesty, dokud ode mne nedostane pokyny. Nikdo se o této dohodě nedozví. Všem svým pohůnkům pouze řeknete, že byla rozjeta rozsáhlá mezinárodní akce vaší organizace, která zastaví Temelín, ale která vyžaduje, aby se pozastavily protesty vedené primitivními metodami. Tak, co vy na to?” II. O dva týdny později dostal Alfréd Krojbl, známý též pod jménem Manipulátor a proslavený svou Mobilisací před volbami v roce 1998, požadovaných šest milionů na speciální hlídaný účet. Ihned se dal do práce. Zašel do filmového ateliéru a nechal si vyrobit několik prapodivných futuristicky vypadajících hraček – některé připomínaly počítačovou klávesnici, některé řadící páku. Stálo jej to dvě stě tisíc. Pak za okolností, o kterých se ve slušné společnosti nehovoří, několik set kilogramů hořlavin a méně nebezpečných výbušnin, plus jednu plnou acetylenovou láhev. V duchu musel poděkovat Alarm Revue, že v jednom ze svých čísel uvedla přesný návod, jak takovou láhev odpálit, i parametry následného ohnivého hřibu. Člověk by nikdy netušil, že musí být od požáru vzdálen alespoň kilometr, aby ho něco nezasáhlo… Nakonec musel najít vhodnou vesnici. Když ji našel, pracovně si ji označil Stonehenge – Anglie jej vždycky fascinovala. Zajel do Stonehenge a promluvil si se všemi obyvateli. Nakonec vytipoval správnou skupinu dvaceti věrohodných, a přitom mentálně schopných svědků – včetně starosty – pro svůj záměr. Každý z nich dostal zálohu padesát tisíc, kromě starosty, který dostal čtvrt milionu. Každému zároveň slíbil, že dostane ještě čtyřikrát tolik, když bude držet jazyk za zuby a dobře splní to, co mu později řekne. Pak zbývalo jen čekat pět dlouhých měsíců, během nichž musel jen několikrát navštívit Stonehenge a oprášit některé upadající vztahy – i svědek je jenom člověk. III. Dva týdny před zahájením referenda. “Dobrý večer, hlásí se Kryšpín Jeviště z televize Nova. Nacházím se sedm set metrů západně od vesnice Stolička na Šumpersku. Jak vidíte, tráva i půda zde je děsivým způsobem sežehnuta – jako po výbuchu. Náš štáb byl přivolán jedním z pohotových vesničanů, který spatřil obrovský ohnivý hřib, připomínající záběry atomového hřibu nad Hirošimou. Když jsme dorazili, našli jsme v okruhu několika kilometrů přes dvacet očitých svědků nevysvětlitelné katastrofy. Zeptali jsme se jich proto, co viděli a co potom dělali.” Střih. Postarší muž s hůlkou a fajfkou zadumaně zabafal a pak začal s rozvahou hovořit: “Víte, zažil jsem válku i komunisty, takže mě jen tak něco nepřekvapí, ale co je moc, to je moc. Jsem věřící člověk a ničemu jen tak nenaletím. Ale když jsem viděl spadnout tu velikou věc, která po nárazu vybuchla a vystřelila ze sebe ty divný věcičky, tak jsem se šel podívat, co to je. A se mnou všichni tihle ostatní lidé…” “Našli jste nějakou tu věcičku?” “Ale ano, když jsem konečně dohnal ty mladší, co ještě umějí utíkat…” Redaktor se usmál do kamery, “…tak drželi v ruce zvláštní sklenici. Ale ze strašně tlustýho skla, nejmíň pět čísel tlustýho. Byla naplněna divnou modrou kapalinou a nahoře byla zadělaná masivním železným víkem. Ven trčely dva přetržený dráty a dvě hadičky. A uvnitř byl mimozemšťan. Teda – už skoro ne, protože se dost rychle rozpouštěl. Já už z něj viděl jenom škubající se chapadýlko. Ale ostatní ho prý viděli celýho a dokonce s nima nějak mozkově mluvil.” “To je neuvěřitelné! A co jim říkal?” “Zeptejte se jich, co já vám budu říkat?!” IV. Druhého dne přinesly všechny noviny, rozhlasové stanice a televizní zpravodajství neuvěřitelné informace o Stoličkovské havárii mimozemšťanů. V televizích se střídali všichni svědci nehody a mimozemšťanů. Jejich vyprávění bylo úžasné: Když našli tu divnou sklenici – o později zjištěném objemu PŘESNĚ 4,5 litru, v kapalině se vznášel mrňavý tvoreček se šesti chapadly, rostoucími z malého tělíčka, a s malou hlavou, na níž byly tři oči. Když sklenici zvedli, muž, který ji držel, náhle ohromeně vykřikl, protože s ním mimozemšťan navázal telepatický kontakt. Každý, kdo se sklenice dotkl, ten kontakt navázal také. Mimozemšťan jim ukázal svou rodnou planetu. Dlouho nechápali, na co se to dívají, ale pak pochopili, že tam žily dva národy těchto mimozemšťanů. Jedni na jihu a druzí na severu. Ti severní používali atomovou energii, zatímco ti dole čerpali energii ze slunce. Ale jednou tam na severu došlo k postupným výbuchům. Důvodem výbuchů si nebyli jisti. Jedni vesničané říkali, že měli pocit, že k němu došlo kvůli sluneční erupci, jiní, že to byl efekt jakéhosi terorismu mezi mimozemšťany. Každopádně vybuchla polovina všech reaktorů. Obrovský mrak zahalil celý sever a začal se šířit na jih. Jižané se evakuovali v těch několika lodích, které jim seveřané nechali, a rozletěli se všemi směry. A tihle havarovali při pokusu o přistání na Zemi. Ještě si vzpomínají, že jim mimozemšťan sděloval něco o čase, kdy se to stalo. Ukázal jim kometu, která během únikového letu dvakrát obletěla kolem Slunce. Pak se začal rozpouštět, zřejmě kvůli přerušení dodávky životně důležitých látek a energie do skleněné kapsle. V. Šílenství zachvátilo celou Evropu. Marně někteří vědci varovali, že může jít o blamáž, protože to celé zní velmi nepravděpodobně. Bylo tu dvacet důvěryhodných svědků, nalezla se skleněná kapsle napuštěná docela netypickou látkou (rozhodně žádná voda, tato látka sestávala z dvaceti chemických prvků včetně všech potřebných pro život), zdeformované o ohořelé součástky, které vypadaly velmi cize (zvláštní “klávesnice” s tlačítky divných tvarů a s divnými symboly na nich, navíc tlačítka byla rozmístěna tak, že člověk by na ně mohl mačkat jen s velkými obtížemi, rovněž tak páka, připomínající akcelerační páku v raketoplánech, ovšem anatomicky tvarovaná pro chapadla), byl tu ten obrovský výbuch. Bluetomato podle dohody ihned vyrukovalo s protestními hesly: “Když neposloucháte nás, poslouchejte alespoň hlas odjinud!” a “Nechceme být dalším odstrašujícím příkladem!” Několik astronomů poukázalo na to, že před 152 lety, tedy před dvěma celými oběhy Halleyovy komety, skutečně došlo k velkému uvolnění energie na jedné planetě, vzdálené 40 světelných let. Televize již pochopitelně neuvedla, že stejné uvolnění energie způsobil i náraz asteroidu na Zemi před mnoha desítkami milionů let, po kterémž to nárazu vyhynuli dinosauři, a že tedy nelze činit žádné závěry o původu onoho výbuchu na potenciální domovské planetě mimozemšťanů. Konec konců – astronomové dostali zaplaceno, takže se nijak nehrnuli zpochybňovat zpravodajství štědré televize. Seriózní vědci a inženýři upozorňovali na to, že se nenašlo téměř nic z přistávací lodi, ale na to měl Alfréd Krojbl pohotovou odpověď – sdělenou samozřejmě prostřednictvím starosty: “Víte, nechci vyvolávat žádné xenofobní nálady, ale je pravda, že tady v regionu máme docela dost menšinových občanů, kteří, jak najdou nějaký kus kovu, tak s ním okamžitě zamíří do sběrny. A toho večera jsem jich tu viděl docela dost, bohužel jsem ale nepoznal, kdo to je, protože bylo přece jenom šero.” VI. A pak začaly preference Temelínu klesat. Média, zejména komerční, masírovala lidi čím dál odvážnějšími spekulacemi. Jednou dokonce použila hypnózu na vesničana a přiměli jej, aby spočítal reaktory na severní polokouli oné neznámé planety. Dospěl k číslu čtyřicet. Vzápětí média ukázala vizuálně úžasný trojrozměrný model severní polokoule Země s vyznačenými atomovými reaktory. Více než padesát. Pořad se jmenoval: “Nemáme jich už dost?” Telefonický průzkum po pořadu ukázal, že si sedmdesát procent občanů ČR myslí, že jich dost máme. A nakonec přišlo referendum. Rozhodnutí bylo těsné – padesát tři ku čtyřiceti sedmi v neprospěch atomu. Bluetomato zase jednou zvítězilo. Ale za jakou cenu…? Konec. Technická poznámka: “okolnosti, o kterých se ve slušné společnosti nehovoří” není původně moje. Stručnější verzi použil ve svém Válečném deníku rotmistr v záloze Josef “P.J.” Krahulec. Bluetomato znamená Modré rajče. Z toho důvodu jsem to skloňoval a používal jako podstatné jméno rodu středního čísla jednotného. Vycházel jsem při tom z běžného používání výrazu Greenpeace (Zelený hrášek) coby podstatného jména rodu mužského.

---