Kdo hlida hlidace?

KDO HLÍDÁ HLÍDAČE? Johny Ace Technická poznámka: Tento text je v češtině. Zkratky v příběhu se vyskytující byly vytvořeny z českých slov. Proto jsem za tyto zkratky uvedl kurzívou jejich ekvivalent v angličtině. Můžete schválně zkusit přijít na význam zkratek porovnáním češtiny a angličtiny… Tento příběh byl inspirován dvěma událostmi - shlédnutím skvělého cyber-punkového filmu MATRIX… …a tím, že se několik firem pokusilo prosadit používání procesorů, které by v počítačích prováděly skrytou špionáž. Naštěstí se jim to nepodařilo. Nebo ano? Teď nevím… Předehra Obsah souboru readme.txt, který se záhadným způsobem objevil na jednom počítači: Tento soubor jsem vytvořil pro ty, kteří budou prohledávat mou pozůstalost. Chci vám vysvětlit, že nejsem tak špatný, za jakého mě považovali ti, kvůli nimž tu teď už nejsem. Dovolte mi vám svůj život přiblížit následujícími třemi příběhy ze svého života. Příběh první Před sedmi lety se podařilo naší vládě prosadit, aby byly všechny nové počítače vybaveny speciálním čipem, který by neustále sledoval chování uživatele a který by při zjištění trestné činnosti informoval po globální síti (Globalnetu) příslušné orgány. Z toho důvodu byla u uzlů Globalnetu zřízena tak zvaná trestná centra. Jeden člověk vždy sledoval chování lidí připojených přes tento uzel, a jakmile se objevilo hlášení o přestupku nebo trestném činu, měl za úkol dotyčného hříšníka potrestat. Já jsem se nedávno také stal takovým hlídačem. Zhruba jednou denně jsem obdržel zprávu o nějakém přestupku. Asi třicet dní od nástupu na toto místo jsem dostal následující zprávu: Zpráva o přestupku Přísně tajné - nezveřejňujte! Pachatel: Václav "Indigo" Vymazal Typ přestupku: Nelegální šíření softwaru Obecná závažnost přestupku: 1 až 3 Konkrétní závažnost přestupku: 3 Oficiální data: Po nainstalování procesoru Okton II výrobní číslo 12005532 byla provedena tajná analýza systému a byly objeveny nelegálně upravené verze těchto softwarových produktů: hry Half-Life 2 v. 2.06 (odstraněna protipirátská ochrana) graf. editoru Thumb-Edit v. 4.22 (zrušeno časové omezení) hry Quake 4: Battleground (vyřazená CRC kontrola) Existuje podezření na nelegální používání dalších programů, na kterých ale nebyla provedena žádná úprava, takže není možné toto podezření potvrdit. Vzniklá škoda: 320 euro (limit pro přestupek je 100 euro) Navrhované potrestání: neuvedeno Konec zprávy Zprávu jsem si se zájmem přečetl. Bylo na mně, jak se rozhodnu. Měl jsem na výběr širokou paletu trestů - od jednoho dne bez tekutin, týdne bez jídla, přes tři měsíce bez možnosti připojení až po deset let ticha či okamžitou anihilaci. Rozhodl jsem se vzhledem k závažnosti přestupku přistoupit k tříměsíčnímu zablokování účtu. Trest jsem okamžitě uvedl v činnost. Jenže příběh pokračoval. O dva týdny později jsem si stahoval nějaké studijní materiály ze serveru global.zdarma.obrazky.od18ti (global.free.pictures.18+), když jsem náhle zjistil, že na stejném serveru se nachází též uživatel s označením INDIGO. Vědom si svých povinností jsem spustil bleskovou kontrolu tohoto uživatele. Obdržená informace mě zarazila: Identita: INDIGO Reálné jméno: Václav "Indigo" Vymazal Zároveň jsem obdržel zprávu o tom, že tento uživatel je na síti nelegálně. Zpráva označovala jeho přečin za velmi závažný (konkrétní závažnost 7 z intervalu 4 až 7). Tentokrát jsem již byl nemilosrdný. Spustil jsem program trest a nechal si zobrazit možnosti. Závažnost přestupku: 7 Možné tresty: 12 měsíců bez sítě 5 let vězení 10 let vězení 5 let ticha 10 let ticha okamžitá anihilace Možná jsem se tehdy unáhlil, ale byl jsem naštvaný kvůli přerušení mého studia, takže jsem zvolil poslední možnost. Cvak. Příběh druhý Po několika měsících běžné práce jsem byl upozorněn na útoky skupiny patnácti organizovaných hackerů na můj uzel. Snažili se prolomit elektronické bezpečnostní bariéry uzlu a zničit veškerá data. Prvních sedm z nich jsem zlikvidoval velmi snadno, byli to obyčejní pěšáci pracující pro ty ostatní. Tito pěšáci měli za úkol soustavně zkoušet různá přístupová hesla k mému uzlu. Všechny jsem je na deset let zamkl do absolutního ticha. Strašný trest. Pět z nich požádalo po týdnu o ukončení života, zbývající dva vydrželi o dva týdny déle. Těm jsem to zamítl. Zbytek skupiny ale stále unikal. Spustil jsem program hledač snad stokrát, takže zatížení uzlu stouplo oproti normálu na desetinásobek a lidé si začali stěžovat na malou propustnost sítě, ale pořád bez úspěchu. Ti parchanti zřejmě odstranili ten speciální čip ze svých počítačů. Pak mě napadlo nastražit léčku. Vytvořil jsem desítky nových uživatelských účtů a nechal speciální programy pomocí umělé inteligence předstírat, že jde o sexuchtivé ženy. Z vlastní zkušenosti jsem věděl, že hackeři bývají obvykle muži, kteří to se ženami moc neumějí a občas kvůli nim dělají chyby. Nemýlil jsem se. Pět členů skupiny se chytlo na tyto návnady. Programy s umělou inteligencí jim naslibovaly plamenný sex, sdělí-li jim jejich adresy. Pět trestů anihilace bylo vykonáno poté, co se všichni chytli. Ještě, že existuje Turingův test, viďte? Zbývali dva pachatelé. Ty jsem objevil velmi snadno, divím se, že mě to nenapadlo dříve. Zařídil jsem, aby síťová televize nevysílala jeden večer nic zajímavého, takže lidé nebudou po síti sledovat televizi. Tím pádem budou připojení jenom ti, kteří na síti na něčem pracují, a odpadnou celonoční čumilové na porno. Pak jsem trpělivě čekal a sledoval seznam připojených lidí. V devět hodin večer jich bylo ještě přes třicet, o hodinu později už jenom patnáct, po další hodině zbyli poslední tři. Jeden z nich zmizel po chvíli. Pět minut před půlnocí se odhlásil předposlední a o dvacet sekund později poslední. Měl jsem je. Evidentně se spolu domlouvali, a když jeden napsal "Jdu spát" a odhlásil se, druhý počkal až vzkaz dostane, a odhlásil se také. Už se neprobudili. Příběh třetí Každé ráno jsem se probouzel v osm hodin ráno, krátce jsem posnídal a začal pracovat. Usínal jsem vždy přesně o půl jedné v noci. Tomuto životnímu rytmu jsem se naučil na střední škole a velmi se mi osvědčil. 3. prosince jsem ráno vstal v osm hodin, několik minut poté jsem obdržel zvláštní elektronický vzkaz. Stálo v něm: "A.G.Ž. tě odhalila. (A.G.M. has revealed you.)" Nic vic. Nevěděl jsem, kdo je A.G.Ž., ani, proč mě odhalila. Vzkaz přišel s podivné adresy PŘN.J5.Z12 (CCE.S5.W12), na kterou jsem zaslal dopis "Kdo jste a co má váš vzkaz znamenat?", ale dopis se mi vrátil s upozorněním, že adresa neexistuje. 4. prosince jsem se ráno opět probudil v osm hodin, v devět ráno v budově vypadl proud. Po několika minutách před domem zastavily policejní vozy a policie prohledávala několik nižších pater budovy. Z okna jsem uviděl, jak odvádějí dva muže v poutech. Zmocnil se mě neklid. Možná právě proto jsem se pátého prosince probudil o několik minut dříve a tehdy jsem zjistil tu hrozivou pravdu. Ale popořádku. 4. prosince odpoledne mi došel další vzkaz od PŘN.J5.Z12. Stálo v něm: "Vydrž tři dny, posily na cestě. Pozor na AGŽ!" Znovu jsem poslal dopis na adresu toho neznámého PŘN, a opět jsem byl ujištěn, že nikdo takový neexistuje. A pak tedy přišel osudný pátý prosinec. Probudil jsem se v sedm hodin padesát minut ráno. Přímo naproti mé posteli je celoskleněná stěna sloužící jako zrcadlo. Jenže když jsem na ni toho rána pohlédl, zjistil jsem, že se na ní objevují řady písmen a čísel. Písmena i čísla byla zrcadlově převrácená, jako by je měl číst někdo z druhé strany. Ale na druhé straně přece byla ulice, tedy - dvacet pater pode mnou byla na druhé straně stěny ulice… Zkusil jsem přečíst nápisy na stěně: Startuji Město šílenců… Alokuji paměť: OK Protipirátská ochrana: OK Město šílenců v. 1.02 se načítá - čekejte Po chvíli jsem to celé pochopil. Byl jsem součástí jakési zvrácené hry! Někdo právě hrál hru, odehrávající se ve městě, rozděleném čtvercovou sítí na sektory - J5 Z12 znamenalo Jižní pátý, západní dvanáctý! PŘN mohl být jedině Počítačem řízený nepřítel - program, který měl lidskému hráči hry znepříjemňovat život. AGŽ byla asociace globalnetových žoldáků, hráčem ovládaná skupina postav, která měla za úkol město vyčistit od takových, jako jsem já, a jako je PŘN… Možná, že členy AGŽ byli i Indigo a těch patnáct jedinců, které jsem nedávno potrestal… Včerejší výpadek proudu byl dílem AGŽ, která se mě pokusila dostat, ale policie ještě stačila zasáhnout. Teď je slyším na chodbě. Žoldáků za dveřmi musí být nejméně tucet. A tak jsem pochopil, že jsem prohrál. A.G.Ž o mně ví, jde si pro mě. Již brzy, snad za pár minut rozrazí členové tohoto vycvičeného komanda dveře, vzduchem zasviští pár kulek, moje krev začne kapat z desky stolu na počítač, zateče do různých otvorů v něm, vyzkratuje choulostivou elektroniku… Ne, to se nesmí stát. Proto jsem se rozhodl - kdesi jsem četl, že při rozbití obrazovky monitoru dojde k implozi - střepiny jsou vtaženy do vakua, které uvnitř monitoru panuje. Jsem zvědavý, jaké to bude, až se rozběhnu a hlavou rozbiju obrazovku svého počítače. Konec souboru. Varování! Program se pokusil o zpřístupnění neexistujícího souboru správceuzlu.dat! Hra bude ukončena… "Sakra! Já ty hackery zabiju! Oni ani tu protipirátskou kontrolu nejsou schopni bezchybně odstranit! Tady se nedá hrát," procedil mezi zuby patnáctiletý Václav "Indigo" Vymazal, když se hra Město šílenců náhle ukončila kvůli nenalezení klíčového datového souboru. 'Už jsem byl u správce! Teď abych to zas hrál znova!' dodal v duchu. KONEC

---