Noční můra

Začínám se opravdu bát. Bojím se ve dne i v noci, neboť moje noční můra už mě zcela polapila a ke všemu mám být ještě zítra zkoušený z němčiny.

Pak to ale opravdu přišlo a já jsem se začal už opravdu třást. Dlaně se mi potily, když jsem spatřil ten její výraz, ve kterém čpělo samotné zlo. Temnota, která mě pohlcovala stejně jako její oči--jedno trochu nazelenalé a jedno načervenalé-- čišela z každého jejího slova.

"Nemám tě náhodou proplesknout, aby ses už konečně začal učit?" Jakmile jsem uvíznul v jejích spárech, nebylo cesty ven. Drkotal jsem zuby, když mě obdařila pohledem saského, germánského  ještěra, který si prohlíží svou kořist. Když jsem dokončil Einkaufen, začala na mě cosi šprechtit. Na vše jsem jen odpovídal "Ja" a "Wirklich". Bál jsem se jí vždycky, jenže dnes vypadala mnohem hrůzostrašněji než jindy. Bezelstná agónie mučeného studenta mnou projížděla jako lokomotiva. Měl jsem pocit, že je to čarodejnice (die Hexe), svírající v rukou místo propisky klubko hadů.

Ano, vyobrazení mých nočních můr na mě promluvilo. Chvílemi mi jazyk, jímž vládla, připomínal nějaká čarodejnická zaklínadla. Pak ale přišla další vlna strachu, až jsem málem vykřiknul.

"Was kaufst du gern in supermarkt zum beispiel?" Nevěděl jsem. Zářivka nade mnou párkrát blikla a jáse modlil, aby nevypadl proud. Abych neuvíznul v jejích hadích spárech navždy. Oko jí začalo trochu cukat, jak mě chtěla proplesknout. Ruka se jí začala divně formovat a já si uvědmil, že mám čelo zrosené potem mučedníka.

"Ich kauffffe eigenliř der kätsse..." Byl jsem v koncích. Už teď jsem nebyl schopen vzpomenout si jak se jmenuju. Pak ale přišel další šok.

"Za jedna." Řekla němčinářka. "Mohl bys mít i navíc, kdyby jsi tam neměl takové škaredé známky. Ještě někdy si budeš sedět na uších a nebo dostaneš čtyřku, takovou ti vlepím, že tě doma nepozaj!" Zatvářila se na mě hrozně přísně, ale mě už to bylo jedno. Bylo po všem a venku zase dříve tak utichlí ptáčci začali znovu prozpěvovat, jenže mě už to bylo opravdu jedno.

Asi sem se posral.