Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSonada da camera
16. 01. 2006
6
0
1545
Autor
Siral
Slova vnořená do večera modrají
a chladnou
Kamenná lebka blízkého boha
svítí na cestu myšlenkám
hadovitě se plazícím k západu
Lampa rozčísne svým monologem světla
rozpravu hvězd a tmy
Stín zachřestí tichem
až v šíji zatrne
A mezi prsty na krátko rozkvetou
svou vlastní pravdou
keře bílých růží
Všimla sis někdy
že když jdeš proti tmě
tak klade odpor?
To se jen zachytává za trny těch růží
Abys nezapomněl
že se má žít dál
a chladnou
Kamenná lebka blízkého boha
svítí na cestu myšlenkám
hadovitě se plazícím k západu
Lampa rozčísne svým monologem světla
rozpravu hvězd a tmy
Stín zachřestí tichem
až v šíji zatrne
A mezi prsty na krátko rozkvetou
svou vlastní pravdou
keře bílých růží
Všimla sis někdy
že když jdeš proti tmě
tak klade odpor?
To se jen zachytává za trny těch růží
Abys nezapomněl
že se má žít dál
Ježiš, ta je ale krááásná - to si zaslouží i víc, než jen tip (i když ten ti sem prsknu s obrovským nadšením taky)
tak keď je to len tak skusmo, tak je to dobrý pokus, v každom prípade zaujme
poslední dobou píšeš tak nějak útržkovitě, připomíná mi to leporela, obrázky, co se rozloží a postupně Tě zavedou k nějaké pointě..má to kouzlo*