Jedné z mnoha aneb pro tu mou

Hvězdičko noční oblohy,

planeto v davu nočních hluků,

otevři brány pro Bohy,

dopřej mi trochu sluchu.

Zpívám tu a řvu jak lev.

Pukla by tu zem i svatá.

Ty na spánky pokládáš mi květ

a mě spíš víc chybí táta.

Mihotáš se světlem,

schováváš se za mraky.

Já brodím se tu světem

a válčím mezi rozpaky.

Kdo to řekl, že Ty jsi ta moje

a prý každý má tu svou?

Většinou svádím tu jen tiché boje

a ty se choulíš obalená tmou.

Už mockrát nějaká krásně padla

a nikdy nesplnila slib.

Stačí, když podívám se do zrcadla.

Hned vím, že dopadlo to hůř než líp.

Taky tu sedím po stopadesáté

a nesmyslně mluvím do mraků.

Hudruju Tobě - plácám páté přes deváté

a vím, že zítra po setmění hlavu opět zvrátím k oblakům...