Noční můra 2

Jakmile jsem se vypořádal se svou dosavadní největší můrou, jakmile jsem zlikvidoval veškeré woodoo krámy, které sloužily k zneškodnění magie mé němčinářky, zaskočila mě další noční můra. Tentokrát ale přišla znenadání, aniž bych o ní někdy předtím věděl. Bylo tedy na mě, abych se s ní vypořádal po svém a pokusil se ovládnout strach. Následně se dozvíte, jak jsem přišel k dalšímu traumatu.

Ten den se mi nic nedařilo. Ráno po cestě do školy jsem potřeboval nutně prachy, abych si za ně mohl koupit cukroví, které jsem pak to samé ráno beztak nakradl v Delvitě a dokonce se mi to podařilo bez punčochy na hlavě. Závislost na cukru nebylo však to nejhorší co mě v ten den sužovalo, neboť bylo úterý a........matematika.

Vždy, když se na mě má matikářka podezíravě podívala, věděl jsem, že písemka se blíží. Její pohled lemura s dvojitým krkem mě hluboce deprimoval, zvláště pak její kobří, hladové cukání, při kterém stahovala svůj krk jako šelma polykající kořist. Hadí pohled jejích očí a postava až mytologicky hrbatá mě občas věznila v agónii bezmoci. Dnes na mě ale osud ukázal prstem a já znovu upadl do spárů jednoho z kantorů.

"Tak vytáhněte si nějaké papíry, budete na to mít tak deset minut. Je to celkem lehké, opravdu v tom nehledejte nic těžkého." Zatvářila se mile a přívětivě. Svým pohledem objela téměř celou třídu až se její oči zastavily u mě. Polkl jsem ztěžka jako kdybych jedl potkana a pak se mě zmocnil strach právě z toho, jak mile se tváří. I vám radím! Nenechte se zmást. Nenechte se vtáhnout silami zla a buďte vždy připraveni. A jestli vás něškdy při zkoušení přepadně strach, vzpomeňte si na mě.

Den ale ještě nekončil. Hlava posazená mezi dva itelektuální hrby mne celou dobu pozorovala. Pohyby mé propisky, tlukot srdce, strach člověka, kterému už ani cukr nezabíral. Pak se ale stalo něco, co si budu pamatovat ještě hodně dlouho.

Pokračování příště........