Konec kouzel
Trochu se kymácel jako strom ve větru, ale pohled měl ještě ostrý, ne tak mělký jako obvykle.
„Musíš se smířit stím, že ať řekneš nebo uděláš cokoliv, já se zabiju,“ prohlásil rozhodně. Vzdychl jsem a ztěžka se posadil. Už je to tu zase.
Drahý Alberte
Drahý Alberte,
Tvůj návrat zLondýna asi nebude nijak zvlášť radostný, protože doma tě přivítají jen smutní svědci tragédie, která se stala na venkovském sídle Orlí hnízdo paní Branshawové.
Možná jsi už slyšel, že její ovdovělá sestra zesnula záhy po svém muži, když na ni vplné síle dolehla tuberkulosa. Paní Branshawová si vzala ksobě její malou dceru Annabelu, která ovšem odmítala skýmkoliv mluvit. Když jsem na Orlí hnízdo přijela minulý víkend, stále – po měsíci a půl vnovém domově – nebyla ochotna byť jen vypísknout a přede všemi se schovávala pod postelí či stolem.
Tlukot křídel
Ležíme v posteli se zmačkaným povlečením těsně vedle sebe. Objímá mě kolem ramen. Potáhne z cigarety, naposledy a silně, s potěšením, dalo by se říci: vášnivě, až to zasyčí, a vydechne matný oblak šedavého kouře, opět nahlas. Pak se trochu nadzvihne a típne špačka do talířku, kde popelem posype zbytky nedojezeného jablka.
Torza
BásníciLidé píší básněpro nedostatek kázněpak ve smutku se nekrotí a pro milenceco je nechcekrkem si hned zakroutí *Umřu ve třicetiřekl Petr soběneboť stářívšecko zmařítaké tobě*Jak jsem potkal emákaMinulý pátek jsem se procházel po městě. Bylo parno a já neměl při sobě peněženku, tak jsem usedl na náměstí na lavičku a nezbylo mi než se osvěžit četbou nějaké příjemné knížky, kterou jsem měl čistě náhodou s sebou v tašce. Naneštěstí bylo volno jen u vyschlého mladíka v úplém zeleném tričku s černými vlasy a růžovou patkou přes levé oko. "Máte, prosím, volno.
Trochu brečet
Včera večer jsem si sedl vpyžamu a froté županu skýblem zmrzliny na gauč a díval se na Deník Bridget Jonesové. Když ten film skončil, asi půl hodiny jsem uvažoval, proč ještě doprdele nebrečím. A tak jsem si pouštěl pořád dokola melancholické písničky od The Fratellis. Po dvou hodinách poslouchání dojatých refrénů typu You’re lonely jsem se vrátil zkřesla na gauč, zahleděl se do blba a řekl si: „Proč ještě do háje nebrečím.
Tramvaj
Tramvaj
Kouzelnému dědečkovi už tekla znosu krev. Rudá kapka mu potřísnila bělostný převislý knír. Otřel si jej a sděsem vočích si prohlížel červený prst. Už to přichází.
Poslední večeře
Scéna I. - Večeře
(Večeře, u stolu sedí Artuš, Ginevra, Merlin, Lancelot. V pozadí hraje Smells like teen spirits od Nirvany. Ticho.
Charakteristika Ondřeje Pavlíčka
Charakteristika Ondřeje Pavlíčka
(Literární pokus)
Osnova:
I. Úvod
O lásce dle Starců
„Starče, proč ses nikdy nezamiloval. “
Neodpověděl. Jen sklonil hlavu. Bílá pergamenová pleť, černé jámy jeho zraků, výsměšně tvarované rty a ostrý vous jeho kozí brady náhle jako by se propadly do skladu dalších takových masek a zbyl jen opuštěný starý muž, kterého bolí kolena.
Tam pod magnolií
Tam pod magnolií
Leckdo noc opíjí
Tam pod magnolií
Heřmánek popíjí
Udělej si sám
Udělej si sám
Život byl odjakživa krutý. Pamatuji se, že když jsem studoval,chlapci se mi vyhýbali a smáli. V jeden čtvrtek jsem rychlými krokem pospíchal domů, ale jeden znich, pochopitelně největší, nejsilnější a nejhloupější, mě pronásledoval a házel mým směrem koule bláta. Vždy jsem jim uhnul, leč o to víc jsem je pobuřoval.
Vychrtlej dědek
Padesát šest kilo. Nehorázné, odporné. Potřebuji to dostat ze sebe. Nehodlám se tu plahočit jako nějaká kulatá bečka, neohrabaně vrážet do všech lidí a vědět, že jediné uspokojení mi může dodat jenom dnešní snídaně, když ji zvracím zpátky, někde do záchoda a je mi zase hej, protože vím, že už mě nic nemuže rozhodit.
Starcův deník II.
12. ledna, 13 let po smrti Mudrce
Ráno jsem zvracel. Je mi hrozně špatně. Pořád kašlu a třesou se mi ruce.
Starcův deník I. část
deník Starce
4. listopadu, 1220 let po smrti mudrce
Nyní jsem už starý. Je to hluboce deprimující, nic už není tak ostré jako bývalo a světla jsou vybledlejší jako noční můra, když létá kolem zhasínající lampy a ona si i přes to popálila křídla a střemhlav padá kzemi, kde se rozdrtí o tu bezduchou hmotu, která – teď už to vím – je naší jedinou budoucností. Na pokraji svého starého života, ve kterém mi bylo zakázáno státi se alespoň na chvíli mladým, rozhodl jsem se ukončit tuto pouť a počkat si, až se narodím znovu, znovu budu objevovat tento kouzelný svět, kde nikdy nic nefunguje tak, jak si to představují idealisté, kde spravedlnost neexistuje, pokora je hloupou rádoby ctností, kde vládne sobeckost a totalitní hloupost, kde je nutno bavit bohy, aby se nenudili a darovali nám alespoň kousek své nadpřirozené moci, se kterou je možno ovládat ostatní.
Komorník
Kdyby mě tak viděla moje žena. Určitě by na mne byla hrdá.
Usmál jsem se na se na sebe do zrcadla. Už mi to nešlo.
Hluboká báseň
Hluboká báseň
Hluboký nádech
hluboký výdech
hluboký nádech
Ne
Nemohl jsem tomu uvěřit. Roztřásly se mi ruce a špatně se mi dýchalo, třebaže jsem to nikdy nevylučoval. Vlastně ani nevím, co mě tak šokovalo. Michal se vždycky choval divně.
Křídla
Prolog
Sanůmar se díval za padajícím Jaghastčekem, dokud se jeho tělo neroztříštilo na schodech radnice. Pak se odvrátil a scházel po schodech dolů. Litoval Jagha, ale pořád to bylo lepší, než když on litoval sám sebe v rámci nesplnitelného snu. Dole čekala Osoba.
Chléb
ChlébČaroděj prchal před policisty. Byl na kost vychrtlý, bílé roucho na něm viselo vroztrhaných cárech. Schoval se v dutém stromu a začal rychle okusovat chléb. Zuby měl vykotlané a dásna zčernalé a zhnisané.