Srdce padlé mramoru

Až donekonečna modrých vln, v dáli plameňáků, zlatě zářících. Sinus alfa, má drahá, je ona konstanta narození. A když ká rovno dvěma, polibek v dáli, ká rovno třema, polibek na čelo. Pokud však ká se blíží k nekonečnu, ty nejsi tolik blízká....Můj pokušitel bystří...Začínám tušit, co jsi doopravdy zač. Zmarchrob bystří...Proč to říká? Jsme velkorysí? Vzdych. Neprůrazný a tichý. Vlnová délka....λ...Dlouhé vlny se vlní....Oceán vlnových délek....Olej, voda, vzduch, země. Kdo ji pokouší? Je její personální ďáblík schopný? A ještě hlouběji...Ale to nikdy nikdo nezjistí. My ho však musíme milovat (nemusíme).

Nullí tangere circulos meos...Habeo ego circulos? Non cogito, non amo. Antem odi. Cognomen meum dispersus est.

Dosaďte si,

čistou růži,

ubírám se sám - po částech. (2k+1)λ/2; 2+2=█ TNT pro questi,

mysl plná zloby, dedukce sémových vražd...Počet vrypů. Je takřka po konverzi...Nemůže být nucen k návratu do vnějšího světa. Drahé vjemy proudí štěstí.

Povadlé stránky v kotli času. Trvá...Blazeovaná. Ondulace našich vyšinutých myslí...Kde jsi, má roztodivná? Prijď ke mě...Blíž...Ještě...Přijď a já tě budu postupně pojídat jak mnou prostupuješ, neboť chci tvé čelo...Složit z něj leporelo...A jsme zpět, svítí v dáli...