Let mouchy kolem rozpálené plynové lampy

1 -

Tam pod lesem je chalupa

kde žije dívka Marie

tam přišel Edgar spanilý

a už s ní žije v chalupě

Už po svatbě jsou oddáni

a om dětí mají už

šest hochů a dvě děvčátka

a Edgar, ten má dobrý nůž

Když tu má plavá Marie

podivně hrůzné vidění:

Z Albionu král Anglie

s plechovým vojskem přichází

A všechno mu má každý dát

žádná mu není lhostejná

"Válku, mor, mučení mám rád!"

Prohlásil Albrecht z Valdštejna

A proti vojsku vytáhl

na oři z ohně kovovém

a vesnicí jde rázem Smrt

a Mor a Děs a Strach a Sen

A Edgar už je vojákem

a už se loučí s Marií

"Neobjímej mě lásko už,

neboť jsem ten, kdo zabíjí"

Tak mluvil Edgar, odešel

a Marie mu mávala

A slíbil jí jen naposled

Do roka, do dne vrátit se.

2 -

Vzpomeň si, Edgare

za války na poli

Kdo bodne vojáka

krev z něho poteče

Z každého tekla krev

a všichni zkoušeli

zda z koho poteče

třeba cos jiného

Z každého jenom krev

V té jsme se brodili

vzpomeň si, Edgare

v krvi jsme spávali

se slámkou v ústech

abychom dýchali

když už jsme v tý krvi

při spánku leželi.

Jen krev jsme chlastali

chléb s krví jídali

krále už zabili

Valdštejna probodli

Tam v horách Albion

krále jsme pohřbili

v krvi jsme plavali

nazpátek k domovu

Válka dál zuřila

tam na tom rozcestí

než jsme se rozešli

chvíli jsme mlčeli

Tiíc let uteklo

než jsme se vrátili

Vzpomeň si, Edgare...

Domů se vrátili.

3 -

A Edgar přišel domů dřív

než prošel tisíc jeden rok

než válka měla mrtvolek

jimiž by nacpala svůj žok

Po šibenicích chřestili

jen oběšení kostlivci

až přišel Edgar k domovu

a známé kdysi vesnici

Tam chodí blázni zděšení

Kde pod lesem je dům a já

tam přijdu, ženu obejmu

tam přijdu tiše, nepoznán

Už je tu les, už je tu dům

vstříc jde mu divná postava

šaty to má a nemá též

a do vlasů je vmotaná

A přece nějak známá je...

Ten její pohled zabíjí!

Vždyť je to moje Marie!

A nepoznával Marii "

Ach, tisíc let jsi býval pryč

Podívej, naše chalupa

je jeden les a jeden keř

a celá mechem pokrytá

A naše děti, podívej

vidíš těch osm stromů tam?

Tak každý z nich je jeden syn

jak stojí v řadě u plotu."

A Edgar blíž jde, nevěří

šest dubů tvaru chlapečka

a dva z nich tvaru děvčete

však těžko už je rozpozná

"Já tisíc let jsem čekala

jsem celá z ledu, však to víš,

nic nejedla jsem, nepila

To přeci taky pochopíš."

A Edgar stojí, naslouchá

a maso na něm hnije už

až tady stojí kostlivec

a zdaleka ne statný muž

A osm stromů u plotu

je suchých, dutých jako zvon

a chalupa je dávno les

jen Marie dál stojí tu

Pak hodí hlavou, odchází

v chůzi z ní cáry padají

až celá z ledu dojde tam

kde se les s loukou stýkají.