Ty vole, ja píšu porno!

„Ty vole, já píšu porno!“

            Tak zněla první věta, kterou v hlavě slyšel hned po probuzení. Každé ráno po pět let neměl těsně po probuzení jiné myšlenky. Dřív měl takový malý sen. Chtěl se stát mluvčím nové doby, chtěl se stát Jackem Kerouacem a popsat pocity své generace. Dalo by s říct, že nezačal špatně. Od malička ho přitahovala literatura a vyprávění příběhů. V šesté třídě napsal první básničku a taky menší divadelní hříčku. Pak pro své kamarády napsal několik povídek. Psal básničky pro holky a o holkách. Jedno své dílko, které napsal pro jednu slečnu, odeslal do soutěže, vyhrál. Budoucí úspěch v oboru se zdál být zaručen, ale postupem času mu začali docházet nápady a inspirace. Avšak psaní bylo jediné povolání o kterém si na střední dokázal představit, že se jím bude živit. Hned po maturitě se proto přihlásil na literární školu. Odeslal pár prací, ale po dvou měsících mu však přišla záporná odpověď. Poslal dílo, kterým si byl stejně jist jako sám sebou v té době. Avšak akademie ho odkopla aniž by mu dala jedinou šanci. Cítil se jak Adolf Hitler, když ho odmítli přijmout na uměleckou školu.

            Několik měsíců po této události se živil všelijak. Prodával na pokladně, pracoval ve skladu a pomáhal na stavbě. Denně četl pracovní nabídky v novinách. Jednou v zimě, když byl bez práce otevřel pornografický časopis, aby si ukrátil volnou chvilku onanií. Ale místo nahých modelek si všiml drobné výzvy redaktora. „Hledáme externí redaktory.“ I hned čapl po telefonu a volal redakci Lea…

Zapálil si cigaretu a vyfoukl kolečko kouře.

Myslí se mu proháněla jeho sebelítost, ale odbil ji jedinou myšlenkou: „Pořád ještě můžu klesnout hlouběji, pořád můžu psát do Brava…“