Bez názvu

Přemýšlím, proč dostala jsem život. Co v tomto životě je úkolem mým, proč žít ho mám, když jeho smysl nenalézám.

Jednou mi kouzelný človíček našeptal do uší hluchých.

Co blbneš, buď ráda, že žiješ. Dostala´s ten největší dar, tak ho přijmi.

Jsi zdráva, máš funkční nohy, ruce. Máš krásné oči, kterými vidíš nádherné západy a východy slunce, mlhu jež  drží se v nížinách, slunce co zlatí se v rybnících a polích, mraky co pohádku Ti zrodí.

A hlavně vidíš do druhých očí. Dokážeš cítit, dokážeš vnímat, dokážeš mluvit, dokážeš se smát. Dokážeš pomoci, dokážeš pohladit, dokážeš mnoho, když nebudeš se bát.

Máš ho ve svých dlaních, jak s ním naložíš? Hlavně ho nikam nepokládej, je Tvůj, ponech si ho a Žij ho. Už to je Smysl, dýchat tu vůni a to, že máš ten dar to cítit.

:-)