Test subjektu č. 35

V temném bludišti jsme zavřeni spolu.

Já a anděl, krutě uvrženi do samoty toho druhého.

Proč jsme tu nevíme, proč nemáme hlad taky ne.

Naše touha spatřit slunce je nekonečná,

ale strach ze ztráty toho druhého je větší.

Celý den hledáme východ, jednou jsem ho už nalezl,

Neřekl jsem ji o tom.

Vždyť bych ji už nespatřil a to by znamenalo smrt.

A co když ho jednou nalezne ona? Vrátí se a bude se tvářit, že ho nenašla?

Proč bych měl riskovat ten okamžik?

Byl bych zde sám, bez lásky, bez přítele, bez světla slunce. To nemůžu dopustit a proto jsem udělal to, co jsem musel. Teď leží na posteli a její tělo chladne, oči modré, vlasy havraních křídel podoba. Již neoddychuje, již se ji nedme hruď. Teď je jen má. Neopustí mě nikdy, neodejde aniž by se rozloučila. Je jen má.

Testovaný subjekt č. 35 se zachoval nepředvídatelně a usmrtil svou družku. Toto chování můžeme prohlásit za novou lidskou reakci, která přesně dokumentuje absurditu jejich ducha. Představa zdárného konce a svobody je méně důležitá než obava ze ztráty nahraditelného artiklu v životě. Což je naprosto rozdílné v porovnání se subjektem č. 14 který se i přes neochotu své družky snažil o zachování rodu, pokoušel se o rozmnožování, ale obava ze ztráty svého druha a následné znemožnění jeho úniku je neuvěřitelné. Navrhuji další testování v tomto jevu a žádám o dodání speciálně citově narušených jedinců.