Okno pierota

Okno pierota.

Život je jako had omotaný kolem jablka poznání. Uzavřeni do samoty bloudíme po ulicích, nikdo se nikomu nechce podívat do očí. Pod bílým nebem umíráme, milujem se a navzájem si lžeme.

Jednoho dne jsem pohlédl z okna:

Spatřil jsem pierota, jak plave v přesýpacích hodinách.

Jak krev hrdinů stéká do stoky systému.

Jak modrý plamen spaluje kosti dětí.

Jak obrovský had je požírán malým červem,

Jak škorpióni hodují na hnijícím těle královny krásy.

Jak krvavý západ slunce utopil modrý kaktus v nezadržitelných návalech krve.

Jak slunce mrzne a luna se roztéká pod popelem z cigarety.

Jak Atlas odhodil svět na propadliště dějin a vešel do bordelu.

Jak poblikávající neonový poutač zval lidi do bolestivé smrti.

Jak slepý šátral po žiletce v přesvědčení, že nalezl klíč ke štěstí.

Jak netopýr sežral hlavu rockovýho zpěváka.

Jak si dvě dámy ťukly šálky, které byly až po okraj naplněné žlučí.

Jak kostel shořel v plamenech, jelikož kněz byl pyroman.

Jak vojáci před bitvou kopali své hroby a na kříže psali jen čísla místo jmen.

Jak si klauni do obličeje vyřezali grimasu smíchu aby se nemuseli přetvařovat.

Jak hrobník tančil na hřbitově foxtrot s lopatou.

Jak chlapec zastřelil svého přítele a poté mu vyškrábal oči.

Jak dívka zavřela do klece kotě a hodila ho do mikrovlné trouby.

Jak smrtka si brala stopa s rakví na rameni.

Jak žebrák prodal krev upírovi.

Jak kat tupil gilotinu, den před mojí popravou.

Jak misantrop popíjel džus z čerstvě vymačkaných motýlů.

Jak má duše mi podepsala rozsudek smrti.

Jak mi pierot zamával z písčitého bazénu času a pozval mě na drink z lidských duší.

                             Jsem rád, že si smrt nevybírá… jinak bychom byli první na řadě nemyslíte?