Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNo Toto!
19. 01. 2006
7
0
2120
Autor
Pyj_ONear
No Toto!
(Pyj O’Near)
Akt prvý
VILÉM: Toto letí! (zahledí se do oblak)
TOTO (přistane): Přišel jsem ti vypíchnout oko!
VILÉM: ale já mám dnes trenýrky. O! (ukazuje hrdě své slipy natažené přes tepláky)
TOTO: Na tom ale přece vůbec nezáleží. Víš snad že je lepší vrabec v hrsti. Sám do ní padá!
ŠTÍR(mlčky se postaví opodál, povzdechne a rozpaží)
TOTO(vytáhne z kapsy roličku toaletního papíru a začne se po Vilémovi sápat)
VILÉM: Toto! NE! (zařve a prudce se předkloní, Toto, šokován tímto výpadem padá naznak) Teď ne!
TOTO: (chroptí) Přišel jsem ti vypíchnout oko, ne tě utřít!
VILÉM (Překračuje Totoa): Ale já dneska nebyl…
ŠTÍR: (nepatrně pohne prsty)
VILÉM: …nebyl jsem dneska u produktů snad ani pět minut
TOTO (nemá slov): … (hlasitý, chroptivý nádech)…!
VILÉM: Už je to všechno jen moje… jako za časů malých štěňátek na ledových polích
Tam jak se pěstovaly kaštany… a ovečky… a zlozvyky… Jó to byly časy (povzdech) ne jak dnes, kdy i obyčejný papírový kapesník je zbožím.
ŠTÍR: (udělá krok doleva a zhruba o 33 stupňů se pootočí ve směru hodinových ručiček)
VILÉM: teď se dramaticky odmlčím (dramaticky se odmlčí)
TOTO: (posadí se, uchopí onu roli toaletního papíru, podepíše se na ni a hodí ji do publika): z lásky, kokoti!
VILÉM: (roztleskává publikum) no dělejte, dělejte, na tuto část výstupu máme jen 30 sekund!
ŠTÍR: (v okamžiku, kdy roztleskávání nabude žádané intenzity provede kotoul vpřed. Ukázkově! Končí v podřepu)
VILÉM: a zas nahoře.
Zřízenci přitáhnou dvě ustlaná lůžka a se zlomyslným výrazem odchází.
Toto a Štír jsou v lůžkách dříve, Vilém ostrouhal
VILÉM: (Na Tota) No Toto!
TOTO: kdyby sis nechal vypíchnout oko…
Zřízenci odtáhnou lůžka i s Totem a Štírem. Vilém zůstává na scéně sám.
VILÉM: ano, nejlepší zůstanou
HLAS ZE ZÁKULISÍ: Moudřejší ustoupí vole!
VILÉM: (k publiku) Nemá tady nikdo telefon na Maryšu, že ne?
Opona, konec prvého aktu
Akt druhý
Vilém sedí za stolem v hospodě, a rozmlouvá s Bohem. Naproti němu sedí Toto a „zavazuje si tkaničku“ (poeticky popsaný stav člověka po dvojciferném množství piv) technická poznámka - Bohem bude hlas ze zákulisí, doporučuje se použít mikrofon a silné echo nebo hall
VILÉM: Bože!!
BŮH: Co zase?
VILÉM: Neser!
BŮH: nemusím
VILÉM: Kdyby to jen nemuselo trvat tak dlouho
BUH: Neboj, synu, máma se zas vrátí
VILÉM: Ježiši!
BUH: Bůůůů
VILÉM: a proč to prostě neprodáme?
BUH: nejsoucno není příliš lukrativní
VILÉM: ale já myslel poloměr přímky
BUH: Podle něj svět není jednotné universum, ale on byl vždy zvláštní, nenosil prý boty, spokojil se s dvanáctivrstvým obalem z fuseklí. Jako perličku uveďme, že si měnil jen prvních 5 vrstev a to pouze pokud mu už skrze tuto prapodivnou obuv táhlo na chodidla. Já osobně si myslím, že život už ani jiný nebude… je to možná smutná skutečnost, ale je to tak. Ostatně…
VILÉM: Budeš takhle žvanit ještě dlouho?
BŮH: …Ostatně tvá prateta Hilda byla také poněkud mladistvá, když poprvé řídila elektrický vláček u nás v kuchyni.
VILÉM: Tak proto nosíš v nose pětikorunu?
BŮH: Ne, zlatou rybku jsem dneska ještě nepotkal.
VILÉM: Ale kdo tu taky mluvil o kanalizaci? Až s tímto (ukáže na basu lahváčů zn. Pivo) dneska skončím, vstanu a opařím se rohlíkem.
BŮH: Až s tímto skončíš, nežli vrabec v hrsti.
VILÉM: Ale pan Tepekulonános pravil, že Toto nepůjde
BŮH: stejně se z toho vyklube ln x
VILÉM: je čas na chvilku poezie (recituje)
Tisíce páchnoucích agroromantiků
Brázdí nadále středoevropská pole
Na svých hlučících traktorech
Tisíce zuřících matematiků
Brázdí nadále středoevropská pole
Na svých hlučících trajektoriích
BŮH: To je ubohé. Měl bys navštívit Watta
VILÉM: Bůůůůů
BŮH: statocysty jsou ti v kosmu na nic
VILÉM: levá-dva-tři, pravá-dva-tři
BŮH: nep, ká deidasta nora
VILÉM: vrum, vrum
BŮH: Výtržníci! Hurá!
VILÉM: neměli bychom chrchlat na veřejnosti, budí to amplitudy
BŮH: Bacha na katar!
VILÉM: Jeronýmové všech zemí, spojte se v jedno velké jerokolo!
Vilém vstává a padá, Toto se probouzí a táhne ho do zákulisí. Cestou převrhnou židli.
Opona, konec druhého aktu
Inter-apoziopezo-mezzo
ŠTÍR: Ale…
Opona
Akt třetí
Dvě lůžka na scéně, Vilém zuřivě chodí kolem, Toto a Štír leží
Všichni tři mlčí, jen Vilém usilovně gestikuluje, občas si přihne z flašky velmi silné lihoviny (v podání studentských souborů s mladými herci „18-“ doporučujeme raději použít jen absinth) . Po 5-55 minutách padá opona
Hra k velké úlevě všech končí
Jules_Floyd
03. 02. 2006
Nevím, zda to bylo účelem, ale málem jsem při tom dusivém smíchu vykašlal mandle... Tip
no pěkne pěkne..sice druhá polovina druhého aktu pro mě vyšla tak nějak naprázdno, ovšem jinak je to fajn :)
*
Omluvte problémy s písmem u třetího aktu... automaticky to provedlo co to provedlo a nedá si to rozmluvit.
Bůh nemusí srát tam v tu chvíli a nebo nikdy? vysvětlení sem v textu nenašel. Podle mě se občas vysere, někdy je to vidět.
Nezřídka po sobě nespláchne.
Taky jsem v textu hledal vysvětlení a nenašel ho. Asi se občas vysere, i když nemusí srát... sere pro potěšení.