Nad ránem

Nad ránem otevírají se kouty, o kterých není celý den ani vidu ani slechu. Jakoby se někdo chtěl přesvědčit, jestli je v nich všechno v pořádku a jestli tam vlastně ještě vůbec jsou. Na maličkou chviličku přes ně přejde světýlko a potom už jenom a jenom a zase znovu stín. Jak světýlko přejede přes koruny stromů a je léto, tak se probudí všechno tvorstvo, které nezlenivělo budíky a probdělými nocemi, a dá se do práce. I když většinou se jenom prohání po ulicích, parcích nebo chodnících, kde ještě nikdo, krom několika málo zjevů, vlastně vůbec není. Protahují se, oblizují až za ušima, zkouší, jestli se přes noc někde něco nezměnilo. Ospalá očka protřou rosou a hurá do dne. V zimě to tak moc není, protože ti lenoši z čtverhranných pelechů vstávají na tuhle roční dobu nějak nepřirozeně brzo. Jakoby snad ani nespali zimním spánkem. Nad ránem se rozbzučí miliony pípajících oblud, které vlastně ani nikdo nemám rád, ale všichni mají jednu doma. Aspoň jednu. S kletbami a výčitkami se na ně vrhá milion rukou a hodlají je zamáčknout, típnout, zastavit, vypnout a některé to již nevydrží a pošlou je do věčného křemíkového nebe. Pomalu se loudají setmělými chodbami tam, kam i císař pán chodí sám a potom hned vedle. Tam se natřít, namazat, pomazat, napatlat, oholit, usušit, vyfoukat, nafouknout a loudy loudy na jídlo z ledničky. Po studeným jídle a horký vodě s různou příchutí alou ven a za chvíli už někde jinde. A venku se pomaloučku polehoučku prochází ty maličkaté potvůrky. Jakoby snad ani neměli něco na práci. Nad ránem…ale kdy je vlastně nad ránem? Asi když se ta modrá koule otočí tak, že je vidět, že je modrá. Anebo, když přejdeš na čtvrt cesty kolem dokola. A vlastně, když bys šel na druhou stranu, tak je večer...Znal jsem jednoho a ten strašně rád pozoroval západy slunce. Ale žil na tak malým místečku, že mu stačilo jenom poposunout židli a mohl sledovat západy slunce vlastně pořád dokola. Ale to je něco úplně jinýho, vždyť nad ránem a ty hned o západu. Já vím, já vím. Jen jsem si na něj vzpomněl. Taky se pořád na něco ptal. Jo jo, toho si pamatuju. Bylo s ním prima. Nepamatuješ kam odešel? Nevím...prý domů. Ale moc bych tomu nevěřil.

---